Povídka č. 3 (19. kolo) - Ice & Fire

System

Povídka č. 3 (19. kolo) - Ice & Fire

LETNÍ PÍSEŇ   „Kdysi dávno, když byla ještě malá holčička, přišel na Zimohrad potulný zpěvák, který u nich zůstal půl roku.“ (Hostina pro vrány – úvod Sansiny kapitoly o soudu s Marillionem)   Sansa se zkusmo probírala strunami loutny. Byl to … celý článek

Číst celý článek zde

Aviv

Krásný něžný kousek. Sansa jako mladinká romantická umělkyně byla moc příjemná, taková něžná momentka v tomhle světě potěší. Nádech odstupu a neurčitosti Eddarda ve scéně s pěvcem a pak zase laskavost ve scéně se Sansou se povedli a moc mi k němu pasovali. I jsem měla pocit, jakoby v pozadí probíhalo něco víc, ikdyž jsem stejně jako Sansa nemohla kápnout na to, co. Pěvec a to jak mluvil s ní i s jejím otcem se povedlo taky. Hezká práce se zmínkou v textě.

Lady Ašara

Krátké, ale jak píše Aviv, krásné a něžné. Zkrátka jako Sansa sama, nevinná, okouzlená písněmi a hudbou. (Škoda jen, že čtenář ví, že ji z toho Martin vyléčí...)

@Aviv Podstatná je tahle pasáž: Vždyť mezi válečníky, ano, dokonce mezi členy královského rodu se našli takoví, co se věnovali umění hudby. A samozřejmě jméno, které nakonec nepadlo a Eddardův zkoumavý pohled ;-).

Aviv

Zkoumavý pohled... Och. Má to těžké, ten hoch, fakt je na Zimohradu přehlížen, dokonce i touto čtenářkou. :D

čejka

@Aviv Tvoje nádherná povídka o Robbovi z minulého kola má samozřejmě mnohem lepší základy než tahle. Vždyť měničství je v nějaké podobě alespoň naznačené u všech jeho sourozenců (dokonce snad i u Sansy) ;-)
Tahle teorie je mnohem víc na vodě. Na druhou stranu ji ale zase nic moc neodporuje. Na Zimohrad opravdu nejezdili žádní pěvci, i když Sansa měla hudbu velice ráda. Možná to mělo nějaký důvod? A třeba takový Tom Sedmistruna se jednou zmínil o tom, že skoro všichni jeho synové po něm zdědili jeho talent, takže se to mohlo případně stát i někomu jinému...? :-)

Nevada

čejka napsal(a):

Tahle teorie je mnohem víc na vodě. Na druhou stranu ji ale zase nic moc neodporuje. Na Zimohrad opravdu nejezdili žádní pěvci, i když Sansa měla hudbu velice ráda. Možná to mělo nějaký důvod? A třeba takový Tom Sedmistruna se jednou zmínil o tom, že skoro všichni jeho synové po něm zdědili jeho talent, takže se to mohlo případně stát i někomu jinému...? :-)

Mno... Nic ve zlém, ale hned ve Hře o trůny je několik náznaků, že na Zimohrad pěvci jezdili zřídka, ale jezdili.

Ned jí stiskl dlaň. „Samozřejmě musíme vystrojit hostinu s pěvci, a Robert si jistě bude chtít vyrazit na lov.

Catelyn se nad jeho způsoby neubránila úsměvu. Zimohrad byl tak daleko na severu, že se tam odvážilo jen málo pěvců,

Sansa to jméno znala ... I na dalekém severu pěvci vynášejí do nebes hrdinské skutky Barristana Smělého.“

V Bouři mečů taky:

„To Sansa také, i když k nám na Zimohrad vážilo tu dlouhou cestu jen pár pěvců.“

A Jorah Mormont Daenerys vypráví, že jednou za dlouhou dobu dorazil nějaký pěvec až na Medvědí ostrov.

Aviv

Tak tedy jezdily. Ešte stále s dá pracovať s tým, že Ned už znova nedopustil započetí hodin hudby pro komplet potomstvo.

Oakenfist

Zatím to vypadá, že tuhle povídku si přečtu ze všech nejčastěji - je to takový ukrytý, malý, vybroušený drahokam. Celé je to podané velmi jemně. Podle mě to není něžné, spíš subtilní, připomíná mi to trochu povídky Theodory Gossové, civilní, mírné, s dobře ukrytou pointou, kterou jsem musel pozorně stopovat. Taková literatura má svůj velký smysl. A řekl bych, že pod vládou Neda Starka mohla atmosféra na Zimohradu přesně takhle vypadat.

čejka

Na Medvědí ostrov je Mormont zval, to je pravda. Úvodní citát v povídce pak ještě pokračuje: "Jenže (zpěváci) nepřišli, po celý další rok i déle." Sansa se kvůli tomu dokonce modlila. "Bohové ji ale nevyslyšeli a síně Zimohradu zůstaly tiché. To bylo dávno, když ještě byla malá a pošetilá." (Je tam i Sansin rozhovor s otcem - ten jsem ale necitovala úplně přesně.) Případně, abychom téhle možnosti dali ještě nějakou šanci, Marillion v prvním díle říká, že na Zimohrad nikdy nepojede, protože Starkové neznají jinou hudbu než vlčí vytí.

Aviv

Proste boli fest zriedkaví a mohlo by za tým byť viac než odľahlosť a ponurosť Severu.
A souhlasím s Oakenfistem že taková literatura má smysl.

čejka

Děkuju :-) Ani nevíte, jak si takového hodnocení vážím.
Možná zpěváci na Zimohrad původně jezdili a pak už nemohli. Alys Karstark například vzpomínala na to, jak jednou, když jí bylo šest, tančila s Robbem. (Takže zhruba o tři roky dřív.) Záleží totiž i na časovém umístění. Sansa musela být v době, kdy zpěvák přijel, dost stará na to, aby měla zájem o hudbu (trochu hrát na nějaký nástroj opravdu uměla) a zároveň si všechno pamatovala. Tahle povídka ale potřebovala splnit další podmínku - aby se to přihodilo ještě předtím, než se chlapcům začal měnit hlas :-) Když jsem si navíc představila scénu, kdy se zpěvák snaží pánovi domu zalichotit, aby získal teplé místečko a místo toho se o něj svou poznámkou připraví ;-) Ned Stark to určitě neměl jednoduché. Ale možná ta poslední věta nemusela být tak definitivní

Aviv

Chudák zpěvák. Tak dobře to šlo a pak tohle. Povedená scéna.

Lady Ašara

Aviv napsal(a):

Chudák zpěvák. Tak dobře to šlo a pak tohle. Povedená scéna.

Jen ten Eddard z toho nechtíc vyjde jako rozmařilý lord ze Severu, co asi nemá rád muziku nebo vlastní děti, že dcerce nevyšel vstříc :-).

Belatris

Příjemný návrat na Zimohrad.

Michelle

Každá povídka o Sanse potěší :-D Příjemně dívčí povídka, která pohladí po duši :-) Velmi povedené.

CervenKa

pěkná povídka, nostalgická, náladová. Líbí se mi, že Jonovo jméno nepadne, čtenář musí být znalý, aby pochopil, o čem je řeč (skoro bych si myslela, že je to narážka na to, že ho přehlíží Sansa sama).

Baron

Moc povedená a přitom krátká povídka. Líbil se mi autorův styl z kterého bylo cítit to hřejivé kouzlo dětství, křehkosti a naivity. Bylo milé znovu se v čase vrátit na Zimohrad, když tam vládl Ned. Dokážu si představit, že takto by vzpomínku napsal i sám Martin.
Navíc oceňuji ten drobný náznak klouzání po nitkách tajemství, který zůstal dětským očím skryt, ale na čtenáře pomrkává mezi řádky.
Vážně hezký příběh, který nostalgicky pohladí po duši.