svoa00 přeložila přepis jedné kapitoly z Vichrů zimy plus souhrny dalších dvou. Navazujeme tak na přeloženou kapitolu Theona.
Victarion (neúplná kapitola, přepis čtení)
Vznešená paní byla jako bečka, tučná a zlenivělá jako šlechtičny ze zelených zemí. Měla obrovský nákladní prostor a Victarion ho naplnil ozbrojenci. S ní pluly ostatní lodě, cena, kterou si Železná flotila vybrala na dlouhé cestě do Zálivu otroků, neohrabanou směs kog, velkých kog, karak a obchodních galér tu a tam promíchaných s rybářskými loděmi. Byla to flotila zároveň tučná a slabá, slibovala mnoho, pokud šlo o vlnu a víno a další zboží, ale jen málo, co se týkalo bezpečí. Victarion ji svěřil Wulfovi Jednouchému.
„Otrokáři se mohou třást, když se doslechnou o tvých plachtách,“ řekl mu, „ale jakmile je uvidí, tak se svému strachu budou smát. Obchodníci a rybáři, to je všechno, co jste. Každý to vidí. Nechte je přiblížit se podle libosti, ale své muže drž pod palubou, dokud nebudete připraveni. Pak se přibliž a ať vystoupí na palubu. Osvoboďte otroky a otrokáři nakrmte moře, ale vezměte si lodě. Budeme potřebovat každé plavidlo, aby nás dostalo domů.
„Domů,“ zazubil se Wulf. „Muži to rádi uslyší, kapitáne. Nejdřív lodě – pak rozdrtíme muže z Yunkai. Ano.“
Železné vítězství bylé svázané se Vznešenou paní řetězy a kotvícími háky, mezi nimi byl natažený žebřík. Koga byla mnohem větší než válečná loď a seděla ve vodě výš. Podél zábradlí stáli Železní muži a sledovali, jak Victarion klepe Wulfovi Jednouchému na rameno a posílá ho plazit se po žebříku. Moře bylo klidné a na obloze jasné hvězdy. Wulf nařídil stáhnout žebřík a odpoutat řetězy. Válečná loď a koga se oddělily. V dálce zbytek Victarionovy proslavené flotily zvednul plachty. Posádka Železného vítězství drsně zajásala a posádka Vznešené paní jim odpověděla.
Victarion Wulfovi dal své nejlepší bojovníky. Záviděl jim. Budou první, kdo zasadí úder, první uvidí strach v očích nepřátel. Když stál na přídi Železného vítězství a sledoval Jednouchého obchodní lodě, jak jedna za druhou mizejí na západ, vrátily se Victarionovi vzpomínky na tváře prvních nepřátel, které zabil. Myslel na svou první loď, svou první ženu. Byl v něm nepokoj, hlad po úsvitu a věcech, které příští den přinese. Smrt nebo sláva, dnes si budu vychutnávat obojí. Trůn z mořského kamene měl být jeho, když Balon zemřel, ale jeho bratr Euron mu ho ukradl, stejně jako ukradl jeho manželku před mnoha lety. Ukradl ji a poskvrnil, ale na mně ponechal, abych ji zabil.
To všechno se však stalo už dávno a bylo to pryč. Victarion bude nakonec odměněn. Mám roh a budu mít ženu. Ženu krásnější než ta, kterou mě donutil zabít.
„Kapitáne.“ Ten hlas patřil Dlouhovodovi. „Veslaři čekají na tvá přání.“
Byli tři – a silní. „Pošli je do mé kajuty. Toho kněze taky.“
Všichni veslaři byli velcí. Jeden z nich byl chlapec, druhý surovec a třetí bastard bastarda. Chlapec vesloval méně než rok, Surovec už dvacet. Měli jména, ale Victarion je neznal. Nemohli čekat, že bude znát jméno každého otroka, který kdy vezme za veslo v Železné flotile.
„Ukaž jim roh,“ nařídil, když ti tři byli uvedeni do jeho kajuty.
Moqorro ho přinesl a ta tmavá žena pozvedla lucernu, aby na něj viděli. Ve světle poskakující lucerny se roh v rukou kněze jako by svíjel a převracel jako had, který se snaží uniknout. Moqorro byl obludně velký muž s velkým břichem a širokými rameny, ohromný – ale i v jeho rukou roh vypadal obrovský.
„Tohle můj bratr našel ve Valyrii,“ řekl Victarion otrokům. „Pomyslete na to, jak velký musel být drak, který dva takové nosil na hlavě. Větší než Vhagar nebo Meraxes, větší než Balerion Černý děs.” Vzal si od Moqorra roh a přejel dlaní po jeho křivkách.
„Při Královolbě jeden z Euronových němých na ten roh zatroubil. Někteří z vás si na to vzpomenou. Nebyl to zvuk, na který člověk, který ho zaslechl, kdy zapomene.“
„Říká se, že zemřel,“ řekl Chlapec, „ten, který na roh zatroubil.“
„Ano. Z rohu se potom kouřilo. Ten němý měl na rtech puchýře a pták, kterého měl vyobrazeného na hrudi, krvácel. Zemřel další den. Když ho otevřeli, jeho plíce byly černé.“
„Ten roh je prokletý,“ řekl Bastardův bastard.
„Dračí roh z Valyrie,“ řekl Victarion. „Ano, je prokletý. Nikdy jsem neřekl, že není.“ Přejel rukou po jednom z pruhů z červeného zlata a starobylý glyf jako by mu pod prsty zazpíval. Na polovinu zabušení srdce nechtěl nic víc než ten roh sám rozeznít. Euron byl hlupák, že mi tohle dal, je to cenná věc a mocná. S tímhle získám jeho trůn a potom Železný trůn. S tímhle dobyju svět.
„Claggorn na roh zatroubil třikrát a kvůli tomu zemřel. Byl stejně velký jako kdokoliv z vás a silný jako já. Tak silný, že mohl člověku urvat hlavu holýma rukama, a přece ho ten roh zabil.”
„Pak zabije i nás,“ řekl Chlapec.
Victarion často otrokům neodpouštěl, že mluví bez dovolení, ale Chlapec byl mladý, nebylo mu víc než dvacet let, a kromě toho brzy zemře. Nechal to být.
„Ten němý zatroubil na roh třikrát. Vy tři ho rozezníte jenom jednou. Možná zemřete, možná ne. Všichni musejí zemřít. Železná flotila pluje do bitvy. I na této lodi mnoho lidí zemře, než zapadne slunce – ubodaných nebo rozsekaných, vykuchaných, utopených, upálených zaživa – jenom bohové vědí, kdo z nás tu bude zítra. Rozezvučte roh a přežijte a já z vás udělám svobodné muže, jednoho nebo dva nebo všechny tři. Dám vám manželky, něco země, vlastní loď, vlastní otroky. Lidé budou znát vaše jména.“
„Dokonce i ty, kapitáne?“ zeptal se Bastardův bastard.
„Ano.“
„Pak to udělám.“
„I já,“ řekl Chlapec.
Surovec si založil ruce a přikývl.
Pokud se ti tři odvažovali věřit, že měli na výběr, ať si tomu věří. Victariona příliš netrápilo, čemu věřili, byli to jen otroci.
„Poplujete se mnou na Železném vítězství,“ řekl jim, „ale nezapojíte se do bitvy. Chlapče, ty jsi nejmladší – rozezníš ten roh jako první. Až přijde čas, dlouze a hlasitě na něj zatroubíš. Říká se, že jsi silný. Trub na něj tak dlouho, dokud tě nohy unesou, dokud ze sebe nevymáčkneš poslední dech, dokud ti nebudou hořet plíce. Ať tě slyší svobodní lidé v Meereenu, otrokáři v Yunkai, duchové v Astaporu. Ať se opice podělají strachy při tom zvuku, až přelétne Cedrový ostrov. Pak roh předej dalšímu. Slyšíš mě? Víš, co máš dělat?“
Chlapec a Bastardův bastard se zatahali za pačesy; Surovec by možná udělal to samé, ale byl holohlavý.
„Můžete se rohu dotknout. Pak běžte.“
Jeden po druhém ho opustili. Tři otroci, pak i Moqorro. Victarion mu nedovolil roh odnést.
„Nechám si ho tady, dokud nebude zapotřetí.“
„Jak si přeješ. Chceš, abych ti pustil žilou?“
Victarion vzal tmavou ženu za zápěstí a přitáhl si ji k sobě. „Ona to udělá. Pomodli se ke svému rudému bohu. Založ oheň a řekni mi, co vidíš.“
Moqorrovy tmavé oči zazářily. „Vidím draky.”
Arianne II (shrnutí)
Princezna Arianne je svým ocem vyslána, aby se setkala s lordem Jonem Conningtonem a princem Aegonem, jelikož princ Doran byl informován o jejich příchodu do Západozemí (v první kapitole Arianne v knize). Doprovází ji dornská družina včetně Eliy Písek – nejstarší dcery Oberyna Martella a Ellarie Písek – a Daemona Písek, který se objevil v Bouři mečů jako Oberynovo páže a v Hostině po vrány ho Arianne uvádí jako svého prvního milence.
Nymerie a Tyene také opustily Dorne, s princeznou Myrcellou a tři sta kopími. Ariannin bratr Trystane zůstává v bezpečí ve Vodních zahradách.
Po cestě Arianne uvažuje, jestli se kdy Quentyn dostal za Daenerys a oženil se s ní. Přemýšlí o tom, že Dany je jenom mladá dívka, a myslí si, že Quentyn, který nevypadá nijak pozoruhodně, někoho v Danyině věku zřejmě neohromil. Myslí si však, že Dany chce Dorne na své straně příliš na to, aby Quentynovi řekla ne; Arianne uvažuje, jestli bratrovi bude říkat ‘král Quentyn’, což jí zní hloupě.
Ze snění ji vytrhne to, že sestřenici Eliu už nějakou dobu neviděla a jde ji hledat. Elia je v jeskyni a chytá ryby z jezírka holýma rukama. Arianne se na Eliu hněvá, že utekla, a Elia je nevrlá, protože si nemyslí, že udělala něco špatného. Arianne ji nutí přísahat, že se bude chovat slušně, protože má předstírat, že je jednou z princezniných služebných. Křičí na Eliu, že tu v jeskyni přece mohla zemřít a slovo „zemřít“ se třikrát odrazí od stěn jeskyně. Arianne se Elie svěří, že si často přála, aby jejím otcem byl Oberyn a ne Doran. Na stěnách jeskyně nacházejí řezby, které tu zanechaly Děti lesa.
Skupina se setkává se dvěma muži ze Zlatého společenství, Mladým Johnem Muddem a Chainem. Příliš toho Arianne neřeknou, ale nakonec z Chaina dostane, že Connington odjel k Bouřlivému konci. Arianne to považuje za absurdní, protože ze všech hradů v Západozemí je právě Bouřlivý konec nejtěžší dobýt.
Elia se i přes předchozí rozmluvu chová špatně; Arianne ji nachytá, jak se líbá se sluhou jménem Feathers, který je dvakrát tak starší. Arianne na ni křičí a Elia protestuje, že to bylo jen líbání; Arianne si sama pro sebe připomene, že v tom samém věku přišla o panenství s Daemonem. Dívky se hádají o to, která z nich by byla přitažlivější rukojmí, a Elia poté znovu slibuje, že se bude chovat slušně.
Špeh ze Zlatého společenstvé Lysono Maar se setkává se skupinou a začne ji vést. Arianne ten muž nezajímá a připadá jí vzhledově podobný Targaryenům. Lysono a Arianne mluví o Aegon vs. Dany. Lysono tvrdí, žet Aegon má dornskou krev a Arianne podotýká, že tu má i Daenerys. On poté prohlašuje, že Aegon je drak, načež Arianne řekne, že Daenerys má tři draky. Arianne při další cestě uvažuje, jestli je Connington hoden dornské pomoci; věří, že bude potřebovat Dorne, aby dobyl Královo přístaviště.
V táboře se Arianne dozví, že Connington nejen že odjel k Bouřlivému konci, ale že ho úspěšně dobyl; armáda Tyrellů pochoduje z Králova přístaviště, aby ho získala zpátky. Arianne Conningtonův úspěch ohromuje. Má se s ním a s Aegonem setkat v Bouřlivém konci a Daemon ji prosí, aby se nevystavovala nebezpečí. Arianne ho kárá a říká, že musí být pravou dědičkou svého otce a setkat se s „drakem“.
Tyrion (shrnutí)
Tyrion hraje s Hnědým Benem cyvasse, zatímco čekají na armádu „sera dědečka“. Škádlí se o to, co nejhorší na tom, když se čeká na začátek bitvy. Přerušuje je zvuk trebuchetů, které házejí stále více nakažených mrtvých těl do Meereenu. Hnědý Ben říká, že ti dva draci jsou jako divoké karty, které mohou během bitvy zaútočit na kteroukoliv stranu. Předpokládají, že Dany se vrátí na třetím drakovi a spekulují o záchraně tří rukojmích – Daaria, eunucha a chlapce od koní – a jejich dopravení do Meereenu, čili o další změně stran s tím, že by tvrdili, že předchozí změnu stran jen předstírali, aby zjistili plány Yunkaiců. Tyrion si myslí, že jakýkoliv spepticismus o tomto převáží vděčnost, že zabil Danyina nejnebezpečnějšího nepřítele – Tywina. Když už Tyrion téměř vyhraje hru, vřítí se Jorah se zprávou o černých plachtách se znakem draka v zálivu (lodě Železných).
Přeloženo z http://www.scribd.com/doc/110606135/The-Winds-of-Winter-all-sample-chapters