3. prosince 2013 vyjde dlouho očekávaná antologie sci-fi a fantasy autorů s názvem Dangerous Women (Nebezpečné ženy), ve které nebude chybět ani povídka George R.R. Martina. Místo původně plánovaného pokračování příběhů o rytíři Duncanovi a jeho panoši Eggovi se však autor rozhodl přispět „povídkou“ ve formě zápisků o nejkrvavější občanské válce Sedmi království, Tanci draků.
Server Tor.com postupně zveřejnil úryvky z některých povídek. Úryvek té Martinovy je poměrně krátký (pro srovnání, má cca 1200 slov, celá povídka pak kolem 30 000) a nyní si ho v překladu můžete přečíst i zde.
PRINCEZNA A KRÁLOVNA
ANEB
ČERNÍ A ZELENÍ
Zápisky o příčinách, původu, bitvách a zradách
nejtragičtějšího krveprolití známého jako Tanec draků,
zaznamenané arcimistrem Gyldaynem z Citadely ve Starém městě
((sem přepsány GEORGEM R.R. MARTINEM))
Tanec draků je vzletný název propůjčený krutému bratrovražednému boji o Železný trůn Západozemí, který byl veden mezi dvěma větvemi rodu Targaryenů mezi lety 129 a 131 AC. Charakterizovat temné, bouřlivé a krvavé události tohoto období jako „tanec“ zdá se nám absurdně nevhodné. Nepochybně tento výraz pochází od nějakého básníka. „Umírání draků“ by bylo příhodnější, avšak tradice a čas vypálily do stránek dějin poetičtější výraz, a proto musíme tančit spolu s ostatními.
Po smrti krále Viseryse I. byli hlavními uchazeči o Železný trůn jeho dcera Rhaenyra, jediný přeživší potomek z jeho prvního manželství, a jeho nejstarší syn z druhého manželství, Aegon. Uprostřed chaosu a masakru vyvolaného jejich rivalitou si právo na trůn nárokovali i jiní samozvaní králové, kteří si nabubřele vykračovali jako herci na jevišti po dva týdny či měsíc, jen aby padli stejně rychle, jako se prodrali vzhůru.
Tanec rozdělil Sedm království vedví poté, co se lordi, rytíři i neurození přihlásili k jedné či druhé straně a pozvedli proti sobě zbraně. Dokonce i sám rod Targaryenů byl rozdělen, neboť do konfliktu byli zataženi i přátelé, příbuzní a potomci každého z obou pretendentů. Dva roky trvající boje si vybraly strašlivou daň na velkých západozemských rodech, společně s jejich vazaly, rytíři a prostým lidem. Přestože dynastie přežila, na konci války byla moc targaryenského rodu oslabena a počet posledních draků na světě značně zredukován.
Tanec byl válkou nepodobající se jakékoliv jiné v dlouhých dějinách Sedmi království. I když armády pochodovaly a střetávaly se v zuřivých bitvách, velká část krveprolití se odehrála na moři, a… především… ve vzduchu, kde proti sobě draci bojovali tesáky, drápy a ohněm. Byla to také válka plná úkladů, vražd a zrad, válka vedená ve stínech a schodišťových šachtách, v komnatách rady a na dvorech hradů, kdy se mnozí neostýchali použít nože, lži i jedu.
Dlouho doutnající konflikt propukl naplno třetího dne třetího měsíce roku 129 AC, když churavý, na lůžko upoutaný král Viserys I. zavřel oči, aby si dopřál spánku v Rudé baště v Králově přístavišti, a již se neprobudil. Jeho tělo bylo objeveno sloužícím v hodině netopýra, kdy bylo královým zvykem dát si pohár svařeného vína. Sluha běžel informovat královnu Alicent, jejíž komnaty byly o patro níže pod královými.
Sluha doručil onu strašnou novinu přímo a pouze královně, aniž by vyvolal poplach; králova smrt se již nějaký čas očekávala a královna Alicent se svou družinou, takzvanými zelenými*, se již dříve postarala o to, aby všichni Viserysovi strážci a služební věděli co dělat, až ten den nastane.
*V roce 111 AC byl v Králově přístavišti pořádán turnaj na počest pětiletého výročí králova sňatku s královnou Alicent. Na zahajovací hostině na sobě královna měla zelené šaty, zatímco princezna se okázale oblékla do targaryenské rudé a černé. Toho si lidé povšimli, a následně se stalo zvykem mluvit o královnině družině jako o „zelených“ a o princeznině družině jako o „černých“. Na samotném turnaji si černí vedli mnohem lépe, neboť ser Criston Cole, který nesl princezninu zástavu, shodil z koně všechny královniny šampiony, včetně dvou jejích bratranců a jejího nejmladšího bratra, sera Gwayna Hightowera.
Královna Alicent se ihned odebrala do královy ložnice, doprovázel ji ser Criston Cole, lord velitel Královské gardy. Poté, co potvrdili, že král Viserys je mrtvý, nařídila Její Výsost zapečetit komnatu a postavit před ni stráže. Sluha, který našel královo tělo, byl vzat do vazby, aby bylo jisté, že nikomu neprozradí, co se stalo. Ser Criston se vrátil do Věže bílého meče a poslal své bratry z Královské gardy, aby svolali členy královy malé rady. Byla hodina sovy.
Tehdy, stejně jako nyní, se Královská garda skládala ze sedmi rytířů, mužů prokázané věrnosti a nepochybné zdatnosti, kteří složili slavnostní přísahu zasvětit svoje životy k ochraně krále a jeho rodiny. V čase Viserysovy smrti bylo v Králově přístavišti pouze pět bílých plášťů; ser Criston, ser Arryk Cargyll, ser Rickard Thorne, ser Steffon Darklyn a ser Willis Fell. Ser Erryk Cargyll (dvojče sera Arryka) a ser Lorent Marbrand zůstali nevědomi a nezúčastněni s princeznou Rhaenyrou na Dračím kameni, zatímco jejich bratři ve zbrani vyšli do noci vyburcovat členy malé rady z postelí.
Zatímco královo tělo chladlo, v královniných komnatách se shromáždili královna Alicent, její otec ser Otto Hightower, pobočník krále; velmistr Orwyle; lord Lyman Beesbury, správce pokladny, 80 let stár; ser Tyland Lannister, mistr loďař, bratr lorda z Casterlyovy skály; Larys Strong, zvaný Larys Koňská noha, pán Harrenova, mistr našeptávačů; a lord Jasper Wylde, zvaný Železná hůl, mistr práva.
Velmistr Orwyle započal setkání vyjmenováním úkolů a procedur, které se obvykle učiní po smrti krále. Řekl, „Septon Eustach by měl být přivolán, aby vykonal poslední pomazání a pomodlil se za královu duši. Na Dračí kámen musí být poslán havran, aby informoval princeznu Rhaenyru o skonu jejího otce. Možná by zprávu mohla napsat Její Výsost královna, aby zmírnila tuto smutnou novinu slovy upřímné soustrasti? Smrt krále vždy ohlašují zvony, někdo by na to měl dohlédnout, a samozřejmě se musíme začít připravovat na korunovaci královny Rhaenyry -“
Ser Otto Hightower jej přerušil. „Tohle všechno musí počkat,“ prohlásil, „dokud se nevyjasní otázka nástupnictví.“ Jako králův pobočník byl zmocněn mluvit královým hlasem, dokonce i sedět na Železném trůnu v králově nepřítomnosti. Viserys mu udělil pravomoc vládnout Sedmi královstvím, a „dokud nebude korunován náš nový král,“ toto pravidlo trvá.
„Dokud nebude korunována naše nová královna,“ podotkl popuzeně lord Beesbury.
„Král,“ trvala na svém královna Alicent. „Železný trůn musí podle práva přejít na nejstaršího legitimního syna Jeho Výsosti.“
Diskuze, která následovala, trvala do úsvitu. Lord Beesbury mluvil za princeznu Rhaenyru. Prastarý správce pokladny, který sloužil králi Viserysovi po celou jeho vládu a jeho otci Jaehaerysovi Starému před ním, připomněl radě, že Rhaenyra je starší než její bratři a má více targaryenské krve, že si ji zesnulý král zvolil za svou nástupkyni, že opakovaně odmítl změnit následnictví navzdory prosbám královny Alicent a jejích zelených, že stovky lordů a rytířů přísahaly princezně poslušnost v roce 105 AC a složili slavnostní slib bránit její práva.
Ale ostatní byli k jeho slovům hluší.
Zdroj: http://www.tor.com/stories/2013/07/dangerous-women-george-r-r-martin-excerpt
Přeložila: sveva
Korekce: Nevada