Armády se potkaly na jednom brodu Trojzubce. Sluneční paprsky se leskly ve vodách pomalu tekoucí řeky. Vlhký jarní vánek vál k severu, do obličejů jeho vojáků. V čele targyryenského voje Ho uviděl. Zabiju ho pro to, co udělal Lyanně, pomyslel si Robert.
Všichni se ihned se dali do pohybu. Jízda se rozjela na křídla a pěší bojovníci, na štítech nesouc znaky rodů Severu, Údolí, Říčních krajin nebo jeho domoviny, zaujali pozice středu, nebo zůstali v pozadí jako zálohy. Bubny duněly snad až k Aerysovi do Králova přístaviště. Viděl, že proti rytířům z Údolí stojí jízda targaryenských pochlebovačů z Dorne.
Rhaegar, vedoucí střed jejich armády stejně jako Robert vedl střed armády vzbouřenců, měl na sobě svoji plátovou zbroj se znakem jeho dračího proklatého rodu, vykládaný rubíny. Jeho helma na sobě měla dračí křídla. Pomohou mu na Cizincově cestě, pomyslel si. Korunní princ v pravé ruce svíral meč, v levé štít. Kolem sebe měl dva z Aerysovy královské gardy, další bílý plášť spatřil na křídle Dornů a nepochyboval o tom, že vidí Lewyna Martella.
Robertova zbroj nevypadala nijak výjimečně, až na její velikost, ale jeho helma měla nádherné jelení parohy. Nejvíce však ze své zbroje a výzbroje miloval jednoruční válečné kladivo, které třímal v ruce, a které by rozdrtitlo i to nejlepší brnění.
Voje se daly do pohybu, armády se přibližovaly, šípy luků a šipky samostřílů svištěly nad hlavami vojáků. Armády, které od sebe ještě včera byly vzdálené dlouhé ligy, teď od sebe dělily jen stopy. Pravé křídlo seveřanů se s nepřítelem střetlo jako první.
A pak nastal první střet ve středu armád. Těsně vedle něj proletěla šipka jednoho kušisty targaryenů, dvě další střely se odrazily od jeho štítu. Za řinčení mečů, seker a palcátů padali k zemi první mrtví a první hrdinové chtěli získat slávu zabitím Roberta z rodu Baratheonů.
Útočník zaútočil svojí sekerou na levé rameno, kam však velitel vzbouřenců pohotově přesunul štít a bočním úderem rozdrtil hrdinovi všechna žebra na tisíc kousků.
Hned poté na něj zaútočil kopiník s obouruční zbraní. Bodl ale špatně a velitel vzbouřenců kopí odrazil štítem a zlomil je. Ještě hodil zbytek rašiště někam do roje bojujících a dal se na útěk. Šíp nějakého lukostřelce si našel místo v kopiníkově špatně ukované brni.
Mezitím se lord z Bouřného konce dostal do druhé linie, a tak si stihl všimnout, že Arrynovo křídlo si vede velice chrabře a zahání jízdu Lewyna Martella do řeky.
V tom mu pak na helmu zazvonil šíp. „Ať si ho vezmou Jiní“, zaklel Robert a znovu se protlačil do přední linie. Všiml si, že štítař blízko něj má velice špatně kryté nohy. Kladivem mu je podrazil a pak se rozmáchl. Jeho úder mířil přímo na hlavu, ze které se v mžiku stala krvavá kaše, a ta zůstala v jeho polopřilbě, takže připomínala červené víno v kalichu. Ozval se bolestný výkřik.
I přes pětitisícovou výhodu královského vojska se bitva zdála překvapivě vyrovnaná. Na levém křídle Arryn zaháněl Dorny do řeky, naopak na levé křídlo mířili zálohy. Ve středu boje pomalu ustupovali voje Šíleného krále. Bitva však ještě nebyla vyhraná, ani zdaleka.
Během toho uviděl jednoho lučištníka, který zapomněl ustoupit a tím se dostal do přední linie před štítaře. Jeho kožená lučištnická zbroj postrádala jakoukoli odolnost proti pádným zbraním, a než vytasil svůj krátký hnusný mečík, kladivo ho uhodilo do hrudě tak silně, že musel být během momentu mrtvý. Nestihl ani vykřiknout, možná ani pomyslet na smrt.
Z levého křídla se ozval ryk. Arrynova jízda postupovala velice rychle. Jeho bojovníkům ve středu to zvyšovalo morálku, a začali postupovat též, někdy i neopatrně, což stálo život několika mužů, co útočili na stejném úseku jako Robert. Za každého padlého vzbouřence navíc padla jen polovina toho z královských sil, a tak útok časem přestal být tak rychlý a silný, ba někde se i úplně zastavil nebo se ustupovalo. Celá bitva se táhla pomalu.
Avšak ztráta křídla Lewyna Martella přece jenom něco změnila. Vojska korunního prince se už početně rovnaly síle rebelů, a navíc Robert měl více jízdních bojovníků, kteří mohli bitvu rozhodnout. Jejich bojová linie navíc byla na již neexistujícím křídle zaoblená, ale jejich voje kvůli hlubším vodám Trojzubce nešlo obklíčit.
Dva mladíci z Dorne bez velkého výcviku se rozhodli, že Roberta zabijí v souboji dva na jednoho. Jací pošetilci! Kdyby jich útočilo pět, měli by mizivou šanci. Mladší z páru se rozhodl zaútočit první. Bojoval s kopím v jedné a štítem v druhé ruce. Bodl směrem k hledí, ale ten útok zvedl štítem, takže mu vylétl nad hlavu. Kladivem strčil do jeho štítu a chlapec upadl do bahna za ním.
Druhý mladík mezitím bojoval s kopiníkem, ten zapadl do bahna a při úkroku zpět upadl. Smrt. Dorn se vydal na Roberta. Bojoval lépe než kopiník, kterého Robert shodil do bahna. Nejspíše kácel nějaké z těch malých pouštních stromů, protože útoky vedl spíše na boky než na hlavu. Tam objevil jeho slabinu. Když zaútočil Robertovi na nohu, tak ji lord Bouřného konce odsunul a vrazil mu do obličeje štítem. Když ležel na zemi, škemral o milost.
Před posledním úderem ho však něco zarazilo. Jeho spolubojovník ho upozornil na kopiníka, kterého shodil do bláta, který držel celý potlučený kopí a chystal se ho hodit po Robertovi. Ten se na poslední moment otočil a kopí odrazil štítem za něj. Nejspíše trefilo někoho v zadní části bitevní vřavy do stehna. Kopiník se dal na útěk, a vůdce vzbouřenců se za ním ani nevydal, protože Dorn bez zbraně v bitevní vřavě dlouho nepřežije. Místo toho ukončil život sekerníka.
A pak Ho uviděl. Stál na brodu a bojoval s jedním Seveřanem. „Já nebudu tak snadné sousto. Zabiju tě. Za to cos udělal Lyanně“, volal po něm Robert. V ten moment seveřan korunnímu princi podlehl a on se otočil směrem odkud slyšel hlas. „Navrhuješ tedy souboj muže proti muži, lorde Barateone“, promluvil dračí princ. „Ano“, zněla strohá a jednoznačná odpověď Roberta.
Vydali se k sobě mírným krokem. Rhaegar protočil meč v zápěstí, Robert si protáhnul levou paži.
První zaútočil Rhaegar, úder jeho meče však byl odražen štítem. Rychle však meč odtáhl a zaútočil znovu. Tento úder již Roberta zranil, ze stehenní tepny mu cákala krev.
Ozvalo se tiché zaklení z jelení přilbice a jelen se vydal do útoku.
Jeho horní úder však zastavilo až bláto na dně řeky, a tam jeho sok vycítil moment pro útok.
Než stihl Robert kladivo zvednout, Rhaegar vedl útok na pravé rameno vůdce vzbouřenců. Když útok skončil nezdarem, sečný úder se ještě pokusil změnit na bodnutí, a tak po štítu sjel snažil se najít cestu do hledí vzbouřeného lorda. Ten však vychýlil štít a meč se vychýlil také.
V ten moment Robert, třímaje svoje kladivo pevně, využil příležitosti, a rozdrtil Rheagarovi spodním úderem pravé rameno. Meč prince padl do vody Trojzubce. Hladina se otevřela a polkla meč i naděje korunního prince.
Robert chystal poslední, smrtící úder. Zaútočil Rheagarovi na hlavu, ten však úder vykryl štítem. Druhý útok vedl na nohu, princ z Dračího kamene udělal krok zpět. A pak přišel třetí útok.
Princ při úkroku šlápl do bahna, koukl se pod nohy a mírně uhnul štítem. Toto byl jeho osud, toto byla jeho smrt.
Kladivo mířilo přesně a udeřilo silně. Rubíny z hrudního plátu se rozlétly do vod Trojzubce.
Když mu Robert sňal přilbu z hlavy ještě nebyl mrtvý. „Lyanna“, ozvalo se tiše z úst umírajícího Rhaegara Targaryena do šumu vod Trojzubce. V ten moment vydechl naposledy. Jednotky, kterým před chvílemi velel, se dali na úprk k hlavnímu městu nebo se vzdávaly a přecházely na stranu člověka, který zabil jejich velitele.