Smrt přináší klid
Dívka pokrčila koleno a přivinula se blíž k jeho hrudi, svojí hlavu měla položenou na mladíkových prsou. Její černé vlasy jí jako vodopád padaly po zádech. Mladík jí objímal a prsty hladil po břiše. Oba leželi nazí na kožešinách. Do místnosti vnikal vlahý noční vzduch, který byl cítit mořem a chladil jejich horká těla po milování.
Mladý muž hleděl otevřenýma očima na temný strop nad sebou a hlavu měl plnou myšlenek. Posledních několik dní bylo jako letní bouře, do které byl vržen. Události se děly tak rychle, že pořád nemohl uvěřit, že by to mohla být pravda. Přesto to bylo tak vzrušující. Dobrodružství, o kterém se mu ani nesnilo a které změní jeho život i všech ostatních. Jednoho dne se budou o tom všem vyprávět legendy a on bude moci říci, že byl přímo u toho.
Dívka se pohnula, zvedla svojí hlavu a pomalu se přitulila k jeho tváři. Cítil její drobná prsa a bradavky, jak se třou o jeho hruď. Přitiskla své rty k jeho a políbila ho. Znovu pocítil ve svých tříslech touhu po ní. Objal ji, cítil její drobné, štíhlé tělo. Prsty vpletl do jejích tmavých vlasů.
„Neměl bys tolik přemýšlet, lásko,“ pohladila ho po tváři a usmála se na něj. Její úsměv byl roztomilý, mezi předními zuby měla malou mezírku, ale jemu se to líbilo. Nejvíc však miloval její velké tmavé oči.
Vlídně se na ni usmál, věděl příliš dobře, že má pravdu, ale jak mohl přestat myslet. Bylo to teprve pár dní, co se jeho strýc Balon stal králem Železných ostrovů. Ve své mysli to viděl znovu a ještě dnes cítil hrdost na to, že je železný.
Balon Greyjoy vyšel po prastarých schodech do síně Šedého krále pod bílá Naggyho žebra a on společně s otcem a dalšími stáli pod ním a přihlíželi. Rozednívalo se a krajinu zaplavovaly první sluneční paprsky, ale dole při zemi se stále držela mlha. Za králem vyšel kněz a Balon poklekl na kolena. Tarle Třikrát potopený vzal korunu z naplaveného dříví a posadil mu ji na hlavu. Pak sundal z ramene měch s mořskou vodou a začal mu ji lít na hlavu. „Co je mrtvě, nemůže nikdy zemřít,“ řekl.
„Ale vstane znovu, tvrdší a silnější,“ odpověděl svým tvrdým hlasem nový král. Zvuk jeho slov se nesl do dálky.
„Ale vstane znovu, tvrdší a silnější,“ zavolal někdo z davu. „Ale vstane znovu, tvrdší a silnější,“ začali se přidávat ostatní, až to za chvíli křičel celý dav. „Ale vstane znovu, tvrdší a silnější.“ Volal tyto slova a nikdy za celý život se necítil víc jako muž ze Železných ostrovů.
Dívka vedle něj ho políbila, její ruka klouzala po jeho hrudníku a břiše dolů. „Možná bych měla, moje lásko, lék na zahnání tvých myšlenek.“ Ucítil, jak uchopila jeho mužství. Usmála se na něj svým úsměvem a pak se na něj vyhoupla. Ucítil jak do ní vnikl a pak už jen myslel na to, jak moc ji chce a miluje…
***
„Měli byste dopít,“ řekl mu a jeho bratrovi otec.
Král Balon toho dne pořádal hostinu pro své věrné muže a kapitány. V hodovní síni sedělo víc než sto mužů, ale jen pár se mělo zúčastnit jeho porady. Sám král již opustil síň a odešel do svého soláru. V síni zněla hudba a hlasy opilých mužů, mísící se se smíchem, hudbou a zvukem narážejících pohárů. Král odešel, ale většina mužů, kteří se měli zúčastnit porady, pořád zůstávala.
Oba mladíci dopili pivo a společně opustili místnost. Čekala je cesta přes provazový most, který je měl spojit s Mořskou věží. Venku byla jasná obloha a dusno. Než došli do solária, cítili, jak se jim vlasy na zátylku lepí potem. Místnost, byla o něco chladnější, ale přesto v ní byl cítit těžký, dusivý vzduch. Král Železných ostrovů se nakláněl nad stolem společně se svým bratrem Victarionem. Podél zdí stálo několik mužů, kteří dorazili před nimi. Otec si vybral skupinku, v níž stál jeho švagr Donnel Merlyn.
„Vítej, Rodriku. Tak kam myslíš, že bude veden první útok? Tady s ostatními se o tom dohadujeme,“ zeptal se ho jeho švagr. Donnel byl vysoký muž s řídnoucími tmavými vlasy.
„Doufám, že nikam,“ usmál se Rodrik. „Válka přináší vždycky víc obětí než užitku.“
Muži se podívali po sobě. „Já si osobně myslím, že na Štítové ostrovy a odtud pak dál na jih ke Stromovině,“ řekl Karyl Blacktyde.
Donnel Merlyn se usmál.“ Jistě to bude jih, ale ne tak moc. Sám bych se vsadil, že to bude Lannisport.“
„Dobrá, deset zlatých dragonů, že to bude Stromovina.“
„Přijímám,“ usmál se strýc.
Dveře místnosti se otevřely a se zvučným smíchem vešli tři muži. Každý z nich držel ještě číši piva a společně se smáli. „… tak mu říkám, že jestli neumí šermovat mečem, tak může příště zkusit tím svým ptákem,“ Aeron se zasmál své historce a s ním jeho dva společníci. Rodrik Greyjoy, nejstarší syn Balona a jeho věrný přítel Harras Harlaw, kterému přes rameno čněl jílec jeho meče Soumraku.
Ke skupince rychle vyrazil Victarion a všechny rázně umlčel. Zbytek příchodů, už dopadl klidně. Muži čekali v dusnu a potili se. Mladík si všiml, že nejvíce Cragorn Goodbrother, který si stoupl hned k oknu, ale stejně se jeho čelo blyštělo potem.
Poslední vešel Euron Greyjoy a pohledy všech mužů v síni se na něj upřely.
„Čekáme už jen na tebe,“ řekl přísně Victarion, který stál po pravici Balona.
„Omlouvám se ti, bratře,“ odpověděl Euron, ale jeho hlas říkal pravý opak. Přes levé oko měl pásku, ale jeho pravé, světle modré oko pozorovalo ostatní a jako by se jim vysmívalo. Euron Vraní oko si stoupl na druhou stranu místností poblíž lorda Orkwooda.
Mladík ho z opačné strany pozoroval. Věděl, že Euron je skvělý kapitán a válečník, jeho loď Tichost se stala legendou. Bylo o něm, ale i známo, že je krutý a nevypočitatelný. Prohlížel si ho, když zjistil, že ho modré oko pozoruje taky. Uhnul rychle pohledem, ale když na něj pohlédl znovu, zjistil, že ho muž pořád neskrývaně pozoruje. Cítil se nesvůj a snažil se dívat jinam.
„Moji pánové,“ oslovil muže v místnosti Balon Greyjoy svým tvrdým, přísným hlasem. Bylo poznat, že je zvyklý vydávat spíše rozkazy než promlouvat k lidem. Jeho proslov byl krátký a po dobu co trval muži kolem souhlasně přikyvovali. Král vysvětlil svůj sen vrátit se ke starému životu a jejich zvykům. Žít životy jako svobodní muži, kteří platí železnou cenou. Vyprávěl o starých králích a zemích, které jim dřív patřily a které jim byly vzaty. Vysvětlil, že má v plánu vzít si to zpět, ale že je to bude něco stát. „… Robert Baratheon je válečník, ale Sedm království není tak jednotné jako za časů Targaryenů. Teď je náš čas povstat a vzít si co nám patří a to ve jménu Potopeného boha.“
Muži kolem souhlasně přikyvovali.
„Robert, ale nebude jen nečině sedět a dívat se, jak opouštíme jeho království,“ promluvil lord Botley ve svém stříbrno-zeleném plášti.
„Samozřejmě, ale co zmůže jelen na moři?“ Balon se na chvíli odmlčel. „Navíc mi zaútočíme jako první a zničíme loďstvo lorda Tywina.“
„Do prdele,“ uniklo tiše lordu Blacktydovi. Strýc Donnel se otočil a zářivě se na něj usmál.
Muži začali najednou mluvit jeden přes druhého. Někteří tiše, jiní hlasitě.
„Takže to znamená válku,“ slyšel svého otce Rodrika.
„Jaký je plán?“ zvolal Ralf Kenning
„Kdo povede útok?“ zeptal se lord Orkwood.
Balon Greyjoy zvedl svou hubenou ruku a muži se uklidnili. „Plán vymyslel můj bratr Euron a on vám ho také vysvětlí.“
Dopředu k němu přešel jeho mladší bratr. Jeho pohyby byly elegantní, připomínal spíše nějakou šelmu a jeho oko hrálo pobavením. „Pánové, všichni víme, že důležitá je rychlost. Rozhodli jsme se společně s bratrem pro dva útoky. První bude veden na Lannisport a flotilu Lannisterů a druhý do Mořské stráže. Od všech z vás budeme potřebovat pomoc, ale než naše loďstvo vypluje, bude potřeba i zabezpečit naše vlastní ostrovy. Štít bude mít společně s mým bratrem na starosti Dagmer Rozseklý a Panský přístav lord Botley.“
Oba jmenovaní muži tiše přikývli.
„Starý Wyk připadne lodru Drummovi a Kosatkohora lordu Orkwoodovi. Cragorne, vyřiď svému staršímu bratrovi Geroldovi, že obrana Velkého Wyku je jeho starostí.“
Silný Cragorn Goodbrother udělal krok dopředu a otřel si pot z čela. „Děkuji, můj pane, bratr tím bude poctěn.“
„Drsnořád bude v rukou lorda Rodrika a Černopříliv ať brání nejstarší syn lorda Karla Blacktyda,“ pokračoval Euron Vraní oko. „Útok na Mořskou stráž povede Rodrik nejstarší syn mého bratra Balona. Společně s ním popluje Harras Harlaw, Lucas Solnobastard a Dyrk Drumm s jejich loděmi a muži lorda Botleyho.
Hlavnímu útoku na Lannisport bude velet Victarion a poplují s ním náš bratr Aeron, Ralf Kenning, Donnel Merlyn, Cragorn Goodbrother, Karl Blacktyde, Herran Pyke, muži lorda Orkwooda a oba synové lorda Rodrika Harlawa Dagon a Robin. Samozřejmě všichni společně se svými muži.“
Mladík, najednou pocítil nával vzrušení z této noviny. Bude přímo u toho, cítil hrdost, že si ho vybrali.
O krok vpřed popošel ser Rodrik. „Můj králi, je nutné, aby jel i mladší Robin? Je mu teprve sedmnáct let, myslím, že na válku je příliš mladý.“
„V sedmnácti už je dost starý, Čteči, aby platil železnou cenou,“ řekl Victarion přísně.
Starší Dagon se naklonil k jeho otci a tiše řekl. „Neboj se, otče, bude to v pořádku nic se nám nestane.“
Euronovo oko se zalesklo pobavením. „Rodriku, tví synové budou bojovat za velkou věc, měl bys být hrdý. Navíc jim bude velet můj bratr Victarion, budou v bezpečí. Samozřejmě, jestli nevěříš těmto mužům, pošli víc svých vlastních, ať se plaví s tvými syny.“
Mladík pohlédl na svého otce, byl si s ním více podobný než Dagon a tak mu také došel význam těchto slov. Věděl, proč si vybrali zrovna je dva a už necítil hrdost, byli jen loutkami, k využití jejich otce. Rodrik Harlaw je moudrý a obezřetný muž, ale je také pánem Drsnořádu, který je nejbohatší a nejlidnatější z ostrovů. Balon i jeho bratři věděli, že jeho otec by poslal jen část svých veslic, ale oni jich budou potřebovat pro svou válku co nejvíc. Proto vymysleli tuto lest, aby Rodrika Čtece přinutili poslat do války víc svých mužů.
Mladý Robin Harlaw se znechuceně podíval na Eurona Greyjoy, ale ten už sledoval jeho a modré oko se mu vysmívalo.
***
Panský přístav nebyl nikdy tak plný lodí jako v těchto několika dnech. Moře připomínalo spíše les. Hladina byla posetá stovkami veslic, jejich stěžně trčely k obloze. Ulice byly plné námořníků, kteří se chystali k vyplutí. Všude byly povozy se zásobami a zbraněmi. Molo bylo přeplněné sudy s nasoleným masem a pivem. Hluk ve městě byl neutuchající, všude znělo skřípání kol, dusot kopyt, třesk oceli a hlasy mužů. V noci to bylo ještě horší, muži, které čekala bitva, vyráželi se soumrakem do hospod a vraceli se za úsvitu. Muži se opíjeli, chodili za děvkami, zpívali a prohrávali zlato v kostkách. Zraněných z rvaček bylo mnoho a byli i tací, co přišli o prsty při prstovém tanci. Balon Greyjoy musel nakonec zasáhnout a nechal oběsit pro výstrahu dva muže lorda Drumma, kteří si sekerou v opilosti usekli tři prsty. To zabralo, ale muži si i nadále užívali své poslední dny před vyplutím.
Nakonec byl den vyplutí tady, obloha měla barvu oceli a z mračen se snášel lehký déšť. Robin Harlaw stál na nábřeží společně se svým strýcem a tetou. Kolem nich proudily davy mužů, kteří nasedali na čluny a ty je odvážely na moře k jejich veslicím.
„Tvůj otec, zůstal na Drsnořádu?“ zeptala se ho teta Gwynessa, hubená žena s dlouhými hnědými vlasy, oděná do tmavě zelených šatů.
„Ano, říkal, že se chce postarat o obranu ostrova, kdyby bylo potřeba.“ Mladík se nervózně rozhlédl kolem. Věděl, že otec s nimi na Štít nejel, aby se vyhnul loučení se syny. Už takhle to pro něho bylo těžké.
„Nebuď nervózní, již brzy vyplujeme a ukážeme lordu Tywinovi,“ řekl s úsměvem strýc Donnel Merlyn. Dnes byl oděn do zeleno-bílé šupinové zbroje, kde šupiny tvořily propletenou spirálu znaku jeho rodu.
Teta Gwynessa držela svého muže za ruku a mluvila o tom, jak doufá, že se jí vrátí jako vítěz z bitvy domů.
„Omluvíte mě na chvíli?“ Robin byl čím dál nervóznější a chtěl se raději projít, než poslouchat svojí tetu.
„Jistě,“ usmála se, naklonila se k němu a políbila ho na tvář.
Mladík se vydal po hrázi přístaviště směrem k hradu. Cestou minul skupinu mužů, kteří nakládali poslední sudy do člunu. Rozhlédl se rychle kolem sebe, jestli ji neuvidí. Slíbila, že se přijde rozloučit, ale přesto ji nikde neviděl. Kde jen ta Myra je? pomyslil si.
Zastavil se a podíval se na černé moře a kotvící lodě. Svoji Větrnou kosu neviděl, musela být schovaná někde za ostatními veslicemi. Rozhlédl se po ulici, ale po Myře nebylo ani památky. Déšť začal sílit a on se ukryl pod štít blízkého domu. Kousek od něj stál líbající se pár. To ho ještě víc popudilo, cítil se skleslý. Tak moc toužil, aby zde byla a on ji mohl držet v náručí. U jednoho mola uviděl další své strýce, stál tam Euron, Aeron a Victarion se svou krásnou ženou. Victarion se ve svém zlatém plášti ve tvaru krakatice mračil na Eurona, který mu s úsměvem odpovídal.
Mladík se od nich odvrátil, nechtěl z nich ani jednoho vidět, chtěl jen Myru. Vyrazil podél domů dál, cítil ve svém srdci úzkost a strach. Co když odpluje a ani se s ní nerozloučí…
„Robine!“
Otočil se a uviděl ji, jak mává a běží k němu. Rozběhl se k ní a chytil ji kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Její rty mu jeho polibky oplácely.
„Kde jsi byla?“ zeptal se a odhrnul jí z tváře pramen mokrých vlasů vonících mořem.
Usmála se na něj a za ruku ho odtáhla do postranní uličky, kde se skryli před deštěm. „Byla jsem u kněze a modlila se za tebe, aby ses mi vrátil.“
„Vrátím se, slibuji ti to,“ řekl rozhodně a pohladil ji po tváři a znovu políbil. Cítil její jazyk, jak tančí s jeho a věděl, že chce být s ní navždycky.
„Ještě o něco jsem se modlila,“ odtáhla se od něho a usmála se tak, že byla vidět její škvírka mezi předními zuby. Chtěl ji znovu políbit, ale ona ho odstrčila od sebe. „Modlila jsem se za to, aby se po našem posledním milování tvé sémě ve mně ujalo a já měla dítě. Mám strach, že se mi nevrátíš, ale kdybych čekala tvého syna, tak bych tě nikdy neztratila.“ Pokusila se usmát, ale v jejích tmavých očích se zaleskly slzy.
Robin ji pevně objal, a cítil se šťastný, neboť věděl, jak moc ho Myra miluje. Někde v duši se mu, ale také usídlil stín strachu ze smrti, na kterou před tím nemyslel.
***
Vesla neslyšně vklouzla do vody a muži zabrali. Robin Harlaw stál na palubě Větrné kosy, která temnou nocí klouzala po hladině. Před sebou viděl ve tmě rýsující se obrysy Victarionových lodí. Železné vítězství svého strýce neviděl, protože plulo jako první a vedlo útok. Za jeho vlastní veslicí pluly lodě jeho otce. Lest, kterou Euron vymyslel, zabrala. Rodrik poslal společně se svými syny daleko více mužů, než měl v úmyslu. Mladík nervózně přešel k přídi a nasucho polkl. Za chvíli by měli obeplout výběžek s majákem a dostat se do přístaviště. Maják, který se nacházel před nimi, byl malá kamenná budova, na jejímž vrcholku plál oheň, který měl námořníkům osvětlovat ústí do lannisportského přístavu.
Muži z majáku by je hned zpozorovali a spustili by poplach, ale Victarion, poslal malou skupinu mužů vedenou Herranem Pykem, zvaným Kladivoun, aby strážný oheň dobyli. Za chvíli všichni zjistí, jak jejich úkol dopadl. Jestli byli úspěšní, nebo zda vplují do pasti.
Větrná kosa se stočila a po její pravé straně se na útesu objevila kamenná vížka s plameny zářícími na jejím vrcholu. Robin ji sledoval a tiše čekal, jeho prsty sklouzly k hlavici meče. Pár zabušení srdce měl strach, že se z majáku ozve zvuk zvonu, ale nic takového se nestalo. Oddechl si, pluli dál a před ním se otevřel výhled na celou délku přístaviště a města. Lannisport se rozkládal na dvou nízkých kopcích, které se svažovaly k moři. Město bylo velké, bylo určitě dvakrát tak větší než Panský přístav. Spatřil stěžně čnějící k obloze, muselo tu kotvit přes sto plavidel. Muži u vesel zabrali a loď začala směřovat k jižní části přístaviště, které bylo cílem jejich útoku.
Mladý Harlaw se otočil a sledoval své lodě, které pluly za ním. Věděl, že jakmile se flotila dostane do přístaviště, Ralf Kenning a Donnel Merlyn uzavřou ústí, aby nemohla žádná uniknout.
Větrná kosa teď plula rychleji, z paluby zahlédl velké válečné lodě lorda Tywina, ale ty nebyly jeho cílem. Muži jeho posádky se opírali do vesel a za chvíli se před nimi objevily nižší bachraté obchodní lodě. Robin přešel rychle k zádi a sledoval jak se drsnořádské veslice řadí k útoku. Ty začaly pomalu klouzat k obchodním kogám a galérám. Mladík pokynul na své muže, ti přešli k němu a každý vzal do ruky nezapálenou pochodeň. Robin se díval směrem k válečným lodím a čekal na první hozenou louč. Cítil, jak se mu stáhlo hrdlo i ruce začaly třást. Muži kolem něj stáli muži zticha a čekali.
Oblohou mezi stěžni spatřil žlutou šmouhu, která se snesla k jedné palubě. Vykřikl rozkaz a zapálil pochodeň od svíce, kterou až do teď schovával jeden chlapec. Okamžitě vyšlehly plameny a on jí velkým obloukem hodil na palubu kogy kotvící kousek od něj.
Během několika minut oblohu Lannisportu křižovaly pochodně, které se snášely na nic netušící kořist. Spící přístav se proměnil v sedm pekel. Lodě pohlcovaly plameny, všude byl cítit kouř a slyšet praskání ohně a nářek umírajících…
***
Hlava chlapce se nazdvihla nad hladinu a on se rozkašlal, když vdechl slanou vodu. Kašel byl dusivý a jak se třásl, vodu mu vnikala znovu do úst. Najednou zaklonil hlavu a ta se ponořila. Už to nemůže dlouho trvat, pomyslil si Robin. Stál společně s dalšími muži po kolena v mořské vodě a modlili se. Modlitbu pronášel Victarion a oni po něm opakovali slova.
Chlapec znovu vystrčil hlavu z vody a dusil se kašlem, oči měl narudlé a nemohl chytit dech. Otevřel ústa a snažil se nadechnout, ale v té chvíli ho přepadl kašel a on zmizel znovu pod vodou, ze které začaly stoupat bubliny. Dagon ho měl raději podříznout, pomyslil si, když sledoval tělo, které bylo přivázané ke čtyřem kůlům. Byla to oběť Potopenému bohu, chlapce přivázali na hranici přílivu a čekali, až voda stoupne a on se utopí.
Hloupý kluk. Kdyby zabil Cragorna jako muž proti muži, nestalo by se mu tohle. To se událo před čtyřmi dny.
Po útoku na Lannisport, se stáhli ke Krásnému ostrovu, kde měli čekat na protiúder Roberta Baratheona. Victarion věděl, že udržet tak velkou flotilu v nečinnosti nepůjde. Poslal proto pár nejrychlejších veslic pod vedením Balora Blacktyda víc na jih, kde měly hlídat blížící se nepřátele. Svojí zbylou flotilu rozdělil na tři menší části, kterým dovolil, aby vyrážely na drobné výpady při pobřeží. Všem, ale nařídil, že smějí drancovat jen vesnice a menší pevnosti. Nechtěl zbytečně ztrácet muže, na druhé straně věděl, že pokud se budou muži dlouho nudit, začnou se zabíjet mezi sebou.
Ke zranění, které utrpěl Cragorn Goodbrother došlo na Krabokameni, pevnosti při západní straně ostrova. Krásnohrad, sídlo lorda Sebastona Farmana byl hlídaný, ale zatím byl zákaz na něj útočit. Robin s bratrem Dagonem, Cragornem, Herranem Kladivounem dobyli Krabokamen společně se svými muži. Pevnost byla uboze bráněná a oni ztratili sotva pět mužů. Zbytky těch, co zajali, zavřely do sklepení. Muži poté začali plenit a brát si to malé bohatství, co nabízela. Robin postával na nádvoří a bavil se s Kladivounem, takže viděl, jak k tomu došlo. Cragorn se skláněl nad mrtvolou muže, kterého zabil u povozu se senem. V horku a dusnu, které ten den panovalo, si sundal svou bojovou helmici tvarovanou do podoby mořské nestvůry a otíral si pot z čela. Přilbu položil na povoz a své obrovské trnité kladivo na zem. Snažil se stáhnout stříbrný prstem vojákovi u svých nohou, když ze sena vyskočil ten bláznivý kluk. Chlapci bylo sotva dvanáct let a během útoku se tam musel skrývat. Tlustého muže bodl nožem pod klíční kost a pak do hlavy. Ten vykřikl a v krvi, která se z něj valila, jak z prasete, se zřítil k zemi. Nejblíže toho stál Robinův bratr Dagon, který s taseným mečem hocha odzbrojil a zavřel do volné cely pod pevností.
Robin Harlaw pohlédl na bezvládné tělo chlapce, které se vznášelo pod hladinou. I tohle jsou staré zvyky, ke kterým se chtějí s králem Balonem vrátil.
„Co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít,“ pronesl nakonec ponuře svým tvrdým hlasem Victarion.
„Ale vstane znovu, tvrdší a silnější,“ odpověděl dav železných kolem něj. Velitel připlul včera společně s bratrem Aeronem a muži lorda Orkwooda. On také rozhodl o osudu chlapce, kterého teď pár mužů odvazovalo od kůlů a vytahovalo na břeh. Vicration se už rozešel směrem k pevnosti společně s mužem v bílém plášti z tuleních mláďat. Robin hádal, že je to velitel mužů z Kosatkohory. K nim se přidávali další, kteří se účastnili oběti Potopenému bohu. Mladík naposledy pohlédl do již klidných očí chlapce a začal stoupat do kopce k pevnosti.
Nádvoří Krabokamene bylo plné mužů, kteří začali popíjet pivo a vychloubat se svými úspěchy při nájezdech. Viděl jednoho muže ze Zlaté bouře, lodě Aerona Greyjoye, jehož prsty byly posety prsteny, které ještě před nedávnem patřily někomu jinému. U vchodu do věže na sebe pokřikovali dva námořníci lorda Orkwooda, který z nich si odvede domů více solných žen. Robin vešel do věže a začal vystupovat po schodech ke své vlastní ložnici, která se nacházela v nejvyšším patře. Komnata, kterou si zabral, byla malá a prostě zařízená, měl tam jen svou truhlici z lodě a obyčejnou postel se slamníkem. Důvodem, proč si vybral zrovna tuto místnost, byl výhled na nekonečné moře. Vstoupil dovnitř a zavřel dveře.
Dívka na jeho posteli se převalila a pohlédla na něj. „Můj pán už je zpět?“ Vstala a jen ve lněné haleně došla k němu, objala ho kolem ramen a políbila. Byla o pár let starší než on a byla hezká. Měla dlouhé vlasy v barvě medu, modré oči a velká pevná prsa, ale byla jaksi jiná než dívky z Železných ostrovů. Myra byla divoká a svobodná, ale tato dívka byla proti ní klidná až odevzdaná. Nebyl to ani jeho nápad, aby si ji vzal. V ten den kdy zranili Cragorna, který teď pomalu umíral o pár pokojů dál, se bavil na nádvoří s Kladivounem.
„Tvůj první zabitý muž?“ zeptal se ho Kladivoun, urostlý holohlavý muž a jeden z nejlepších kapitánů Balona Greyjoye. Mladík pohlédl na jeho obrovské ruce plné jizev, které mu uštědřil žralok, než ho on zabil svým tesákem.
Robin jen přikývl.
„To chce ženu, aby ti zahřála postel. Není nic lepšího než mrtvý nepřítel a dívčí rty,“ zasmál se. Toho večera, když už usínal, přišla dívka do jeho pokoje, aby ho potěšila, jak jí Herran Pyke nařídil.
Dívka ho líbala a zkušeně rozepínala jeho kabátec, ale Robina její doteky netěšily. Myslel na toho chlapce a jeho klidné oči, když utonul. Napadlo ho, jestli smrt nakonec přináší klid všem.
Dívčina ruka ho uchopila za jeho mužství, ale on ji místo toho od sebe odstrčil. „Musím ještě něco zařídit… Vrátím se později,“ vyhrkl a opustil místnost, nevěděl ani kam vlastně jde. Hlavu měl plnou myšlenek na smrt a na Myru. Z jeho úvah ho vytrhl hlas Victariona. Pohlédl tím směrem a zjistil, že stojí před pokojem Cragorna Goodbrothera. Vstoupil dovnitř, v pokoji bylo dusno a cítit pach potu a smrti. Raněný ležel na lůžku a kolem něj stáli strýcové Aeron a Victarion, společně s mužem v bílém tulením plášti a mistrem pevnosti.
„Jak to myslíš, že ho nemůžeš zachránit? Možná bych tě měl také dát Potopenému bohu.“
„Zranění jsou příliš vážná, snažil jsem se, ale tento muž už se nikdy neprobere,“ řekl mistr. Myl to malý muž se světlými řídkými vlasy, u úst měl podlitinu, od toho jak ho Herran Kladivoun udeřil, když odmítl ošetřit pobodaného Cragorna. Po první ráně, která muže srazila k zemi, změnil názor.
Victarion pohlédl na své okované rukavice. „Možná bych měl do tebe vtlouci více poslušnosti…“
„To je zbytečné, strýče,“ ozval se Robin. „Pohlédni sám, tomu už nikdo nepomůže.“
Velitel pohlédl na mladíka, jeho oči ho provrtávaly zlostí nad tím, že si dovolil s ním nesouhlasit. „Tak mi poraď. Mám ho tu snad nechat, s tímhle?“ ukázal znechuceně na vystrašeného mistra.
„Tak počkej, až si ho náš bůh vezme sám.“
„To nejde, musíme vyrazit zítra za rozbřesku. Na jihu spatřili nepřátelské plachty…“
***
Nebe bylo jasné bez jediného mráčku, vál příjemný teplý vánek a sluneční paprsky zalévaly svět. Na obloze plachtili rackové hnízdící u pobřeží. Byl by to krásný den, nebýt hrůzy odehrávající se na moři. Nebe bylo modré a moře rudé krví.
Stříbrná kosa se blížila ke svému nepříteli, štíhlé veslici s mořským koníkem ve svém znaku. Robin svíral meč v ruce a srdce mu divoce bilo. Obě lodě se k sobě přiblížily a on zakřičel: „Zahákovat.“ Muži hodili háky přes palubu druhé lodi a začali se k ní přitahovat.
„NA NĚ!!!“ zakřičel z plných plic a vrhl se do boje. Jestli tohle přežiji, vrátím se k Myře a budeme spolu žít šťastně na Desetivěžích. Nejdřív však nakopu zadek Victarionovi, slíbil si.
Po zprávě, že se k nim blíží nepřítel z jihu, se Victarion vydal k západnímu pobřeží sehnat zbytek svých lodí. Plavili se na sever a hledali Ralfa Kenninga s Donnelem Merlynem a Karlem Blacktydem. Poté co měl Victarion svou flotilu pohromadě a navíc dostal i nové zprávy, že na něho míří jen loďstvo Stromoviny, se rozhodl pro odvážný plán, nalákat Paxtera Redwyna do pasti. Měl v plánu vést jeho muže při pobřeží Krásného ostrova až k jeho severnímu konci a tam teprve s nimi skoncovat. Bůh je na naší straně, řekl jim Victarion.
Bohové nejsou na ničí straně, proto jsou to bohové, říkal si Robin, když spatřil, jak je svírá loďstvo Stannise Baratheona. Jelen se nepozorovaně objevil, když obeplul Krásný ostrov z druhé strany a tím jim uzavřel cestu. Nemohli nikam, z jedné strany je držel tvrdý pán Dračího kamene a z druhé lord Paxter. Nezbylo jim nic jiného, než bojovat o holý život.
Robin ťal vší silou do protivníka proti sobě, vůbec si neuvědomoval, kdo ten muž je, nebo jak vypadá. Byl pro něho jen kusem masa, do kterého zajel jeho meč. Cítil se jako divoké zvíře, krev mu pulzovala ve spáncích, zatímco se rozhlížel po dalším soupeři. Loď byla plná bojujících mužů, jeden z nich s mořským koníkem na hrudi se proti němu vrhl. Robin jeho útok lehce odvrátil. Otočil se kolem něj jako kočka a svým ostřím ho sekl po zádech. Muž se zlomil a dopadl na kolena, Robin jeho život rychle ukončil bodnutím zezadu mezi žebra. Rozhlédl se po dalším nepříteli, když uslyšel hrozný zvuk, ze kterého mu naskákala husí kůže.
Otočil se právě včas, aby viděl jak vlajková loď Stannise Baratheone ničí a trhá na kusy jednu z jejich lodí. Byla to Zlatá bouře, loď Aerona Greyjoy, do které najela Zuřivost a svým klounem ji roztrhla v půli. Zlatá bouře klesala ke dnu, voda kolem ní se doslova vařila a muži se snažili zachránit. Robin se rozběhl k můstku, v cestě mu stál jeden námořník, ale i toho mladík vyřídil. Z vyvýšeného konce paluby sledoval Zuřivost, jednu z největších válečných veslic, jak se blíží ke své další oběti. Loď, která jí teď stála v cestě, měla na svém stěžni stříbrnou kosu na černém poli. Byl to Lord Theodor veslice jeho bratra Dagona.
Za sebou uslyšel kroky, otočil se včas, aby spatřil dva „mořské koníky“, jak se k němu blíží. Robin si rychle vybral staršího muže, jehož obličej byl bezzubý a plný vrásek. S křikem se na něho vrhl, odrazil rychle jeho ostří a bokem do něho strčil, až muž zavrávoral. Rychle se otočil a špičkou meče v poslední chvíli odrazil výpad druhého protivníka. Pevně uchopil meč oběma rukama a rychlými po sobě jdoucími údery zasypal druhého muže. Nalezl slabinu a jeho čepel zajel do břicha nepřítele. Robin se rychle otočil a hledal starého muže, ale ten tam již nebyl. Možná ho zabil někdo jiný, nebo se ukryl, aby si zachránil život.
Boj dole pod ním se chýlil ke konci, loď byla v jeho rukou. Otočil se na moře a jeho srdce se zastavilo. Zuřivost odplouvala od Lorda Theodora, který měl poškozený trup a rychle se potápěl.
„Zpátky na Větrnou kosu!“ zavelel. Seběhl na palubu kluzkou krví a skočil na vlastní veslici. Dopadl tvrději, než čekal, v kotníku ucítil bolest, ale nedal to na sobě znát. Železní muži byli zrozeni k bolesti, postavil se a vydal rychle rozkaz plout k potápějící se lodi jeho bratra.
Muži zabírali do vesel a kolem sebe míjeli lodě narážející do sebe klouny, nebo bojující přitisknuté k sobě. Spatřil veslici s krakaticí, jak se rychle vzdaluje od hořícího nepřítele. Na hladině se vznášeli trosky a mrtvoly, kus od trupu zahlédl bílí plášť z tuleních mláďat, jak se pohupuje na vlnách.
Větrná kosa se dostala k místu ve chvíli, kdy se k hladině vynořili poslední bubliny z potopené lodě Robinova bratra. Kolem plavali muži a volali o pomoc. Námořníci je vytahovali k sobě na palubu, zatímco mladík přecházel a pátral po Dagonovi. Sehnul se k muži, kterého vytáhli. „Kde je tvůj kapitán? Kde je Dagon?“ zatřásl s ním.
Muž se rozkašlal a vyplivl vodu. „Nevím, pane, neviděl jsem ho.“
„Kapitán je mrtvý,“ ozval se kdosi za ním. Robin se otočil a uviděl zarostlého a mokrého muže. „Viděl jsem, jak se za ním zavřela voda.“
Robin se opřel o stěžeň. Jeho bratr je mrtvý, srdce mu zaplavil žal. Pohlédl na Zuřivost, která se od nich vzdalovala a v té chvíli ho popadl hněv.
„Všichni muži k veslům a vpřed!“ zavelel a přešel ke kormidlu. Viděl záď toho přízraku a dostal nápad, jak jej zneškodnit. Napadne ji zezadu a zničí její kormidlo, poté ji dobude a sám zabije Stannise Baratheona.
Větrná kosa nabírala rychlost a klouzala blíž ke svému nepříteli. Muži zabírali do vesel a přibližovali se. Robin se držel kormidla a sledoval, jak se vzdálenost mezi ním a Zuřivostí zmenšuje. V ústech ucítil vítězství, řítili se přímo k její nechráněné zádi. Pevně se chytil dřeva a čekal náraz.
Z pravé strany zahlédl něco modrého a pak ho nečekaný úder srazil k zemi. V poslední chvíli do nich vrazila svůj kloun loď s modrým hroznem. Robin vstal a otřel si krev z rozbitého čela. Pohlédl na válečný koráb Stannise Baratheona, který se od něj vzdaloval.
Muži lorda Redwyne se začali řítit na jeho palubu. Mladík tasil a vrhl se na prvního útočníka. Jejich ocel o sebe řinčela do doby, než se mu povedlo tvrdým úderem rozseknout jeho tvář. Odstrčil muže stranou a pustil se do souboje s vysokým hubeným mužem, jehož hlavu lemovaly zrzavé vlasy. Na sobě měl drahý kabátec s vyšitým hroznem. Robin po něm divoce máchl zbraní, ale muž jeho výpad vykryl. Vrhl se na něj znovu, ale muž i teď odrazil jeho meč a sám po něm sekl. Mladík rychle uskočil, ale jeho kotníkem projela bolest. Šlechtic s vínem využil příležitosti a ťal. Robin nedokázal úder včas vykrýt. Ostří ho zasáhlo přes prsa až k pupku a srazilo k zemi. Muž znovu zaútočil. Robinovi se povedlo nastavit meč a ránu odrazit, ale zbraň mu vyklouzla z prstů. Ležel v bolesti a sledoval, jak lord Redwyne chytil jílec oběma rukama a bodl. Smrt přináší jen klid, pomyslil si Robin, než naposledy vydechl.