JOANNA NENAPSANÁ
Původně jsem chtěla psát o Joanně.
Tedy ne o Joan Crawford, té slavné hollywoodské herečce, kterou si už nikdo z vás nepamatuje, a která chodila třeba s Paulem Newmanem, ale i s Marilyn Monroe (aby toho nebylo málo), a která se nakonec uchlastala k smrti. Kdepak. Mělo to být o jiné Joanně. Té Tywinově.
Víme toho o ní minimum, takže bych si o ní mohla hodně navymýšlet. To mě lákalo. Taky to byla poměrně kontroverzní postava. Kontroverzní v tom smyslu, že to byla Tywinova sestřenice a on se do ní zamiloval. Tywin! Ten asketický, upjatý, introvertní, nelidský, chladný, chorobně podezřívavý, maniakálně ambiciózní a neuvěřitelně pokrytecký morous s nehybným pohledem baziliška. Pořád si nedovedu představit, jak k tomu došlo. Byl to promyšlený, chladnokrevný tah, kalkul s uchováním lannisterské krve v rodové linii po targaryenském vzoru? Nějak nemůžu uvěřit tomu, že jednoho krásného dne Tywin Joannu spatřil, jak schází po schodech a byl klasicky zasažen bleskem (tenhle puzzovský obrat zbožňuju) – zalapal po dechu, vytřeštil na ni oči a bylo hotovo, bylo vymalováno, byl definitivně ztracen v osidlech lásky. To těžko. Navíc jí muselo něco takového připadat zvrácené, úchylné, nebo alespoň nesprávné, abychom jí nekřivdili. Takhle se mezi sebou křížili jenom Targaryeni, a to byl sice vládnoucí, nicméně silně zdegenerovaný rod. O tom nebylo pochyb. Ostatně samotný král byl toho nejzářivějším důkazem. Aerys byl ukázkový exemplář šílence, který vzešel z incestu bratra a sestry, zlá krev stvořená ve chvíli nekontrolované vášně, zloby a násilí. Démon, který vznikl nepřirozenou cestou, za křiku sukub a satyrů ve vzduchu. Sadistický, masochistický (což by se možná dalo shrnout do sadomasochistický, ale týrání své ženy a posedávání na Železném trůně jsou přece dvě různé věci), paranoidní vyšinutý jedinec, jehož smysl pro humor byl pro ostatní smrtící.
A co je ještě bizarnější – Joanna padla do oka i Aerysovi.
Máme o tom krátkou zmínku z Tywinovy svatby, kdy slintající a blábolící opilý král zavtipkoval na téma, že by se mělo zavést právo první noci, což byla myšlenka, která se mladým novomanželům ani trochu nelíbila. Naštěstí byl Aerys natolik sťatý, že o něco později omdlel a spadl pod stůl a jeho muži ho museli odtáhnout do pokoje, aby se zotavil a mohl šílet už zase za střízliva.
Aerys neměl Tywina rád – žárlil na jeho cílevědomé, bezskrupolózní analytické schopnosti, díky nimž většinou dostal to, co chtěl. Dalo by se říct, že s postupem let, kdy ho sám vyzdvihl na svůj dvůr a jmenoval ho pobočníkem, ho začal nesnášet a posléze i nenávidět. Využíval proto každé příležitosti, aby ho ponížil a ukázal mu, kdo je tady pánem a kdo pouhým sluhou. Vysmál se Tywinově nabídce inspirované úvahou, že Cersei je dost krásná na to, aby ji chtěl Rhaegar za ženu, a on sám je dost mocný na to, aby se sňatek uskutečnil. Plivl mu do tváře a udělal to s nesmírným gustem. Smrtelně tím Tywina urazil. Ale to zase předbíhám. K zásadnímu konfliktu a rozkolu mezi nima došlo už mnohem dříve. Samozřejmě, klíčem byla Joanna. A o tom měla být moje povídka.
Asi takhle: Dějství prvé
Mladý, vysmátý, vlasatý a nadržený Tywin přichází do pokoje, kde Joanna sedí nehybně u okna u kolovrátku a unyle zírá ven, aby ji požádal o ruku.
Tywin (křičí): Joanno, lásko. Vezmeš si mě?
Joanna (ani se na Tywina nepodívá, dál zírá z okna): Ale ty jsi gay.
Tywin (příšerně zrudne): Nejsem.
Joanna (klidně): Ale jsi.
Tywin (konsternovaně): Jak to víš?
Joanna: Všichni to ví. To se neutají. Máš ten pohled. Koneckonců jsi až doteď nikdy neprojevil sebemenší zájem o žádnou ženu. Jen o muže, chlapce a zvířata.To je nutně podezřelé. I my spolu přece mluvíme poprvé v životě.
Tywin (škrábe se v licousech): A právě proto chci utnout ty hnusné pomluvy. Chápeš?
Joanna: Ne.
Tywin: Táta už na to nemá a já nastoupím brzy na jeho místo. Možná to dokonce uspíším (mumlavě)… No a budu potřebovat dědice. A k tomu tě potřebuji, lásko.
Joanna: Myslíš sex?
Tywin: Ano, to slovo na tři. Přesně.
Joanna: To mi nic neříká.
Tywin: Mně taky ne, ale slibuji ti, že až si spolu uděláme následovníka, už se tě ani nedotknu. To zní jako férový návrh, souhlasíš, Joanno?
Joanna (chvíli váhá, pak na Tywina konečně pohlédne): Jo. Ano.
Tywin rychle a bez rozloučení odejde. Joanna vzdychne a začne konečně příst.
Měla to být taškařice. Nic seriózního. Od toho tu máme přece Martina. Jen taková jednohubka. Něco, po čem si čtenář řekne – páni, tohle bylo pěkně ujeté; takhle se to sice nemohlo nikdy stát, ale byla to aspoň prča.
V dalším dějství by do hry zasáhl Aerys a začal by komplikovaný a destruktivní manželský trojúhelník až čtverec (včetně Aerysovy chotě), který by vyvrcholil Joanniným znásilněním Aeryse a početím Tyriona. Smrtí Joanny by se kruh uzavřel.
Ale protože jsem se k psaní pořád nemohla dokopat a otálela jsem tak dlouho, až mi bylo jasné, že bych to napsat tak, jak jsem chtěla, prostě nestihla, předkládám vám alespoň tuto zkrácenou a ukecanou verzi. Přeberte si to, jak chcete – můžete si představit, jak by to asi vypadalo, kdyby se to napsalo pořádně a kdyby se na to jedna líná neschopná flákačka nevybodla. Sorry, Joanno, je mi líto, čtenáři.
Když už jsem tu povídku nenapsala, tak jsem ji alespoň obkecala. I to je umění.
Říkejte mi třeba Kecalka.