I. kapitola
„Skvěle! Konečně nějaká dobrá zpráva.“ pochvaloval si Robert Baratheon vítězství Jasona Mallistera. „Vsadím se, že když Železní viděli Balonova syna umírat, utíkali zpátky k lodím se staženými chapadly.“ Robert se mocně zasmál svému vlastnímu vtipu, jakoby mu rozuměl jen on sám.
„Eddard Stark už pochoduje se svým vojskem do Řekotočí, aby se spojil s posilami lorda Hostera. Tywin Lannister zuří. Svolává všechny svoje vazaly. Chce udělat ze Štítu jen hromadu trosek.“ pokračoval Jona Arryn, Pobočník krále.
„Jako udělal Victarion z jeho loďstva?“ zasmál se znovu Robert.
„Takovou potupu jako u Lannisportu ještě nezažil.“ poznamenal Jon Arrryn.
„Všichni víme, jak jsou v Casterlyově skále ctižádostiví.“ dodal Varys.
„Lord Tywin ať se do toho radši neplete. Jediným jeho válečným úspěchem bylo vyplenění tohohle zatraceného města a to mu ještě museli otevřít bránu.“ Řekl Robert s pohrdavým výrazem ve tváři. Lorda Tywina nikdy neměl v lásce. Nedůvěřoval mu, stejně jako všem Lannisterům. Jedna z mála věcí, kterou měl on a Stannis společnou. „Lorde Arryne. Jak daleko jsou tví muži od Králova přístaviště?“
„Dva dny můj pane. Pět tisíc mužů připravených k boji.“
„Výborně. Teď už jen musíme spojit síly s Nedem.“ pokračoval Robert. „Až se vypořádáme s tím jejich loďstvem, tak se okamžitě vylodíme a skoncujeme to s nimi. Útok povedu já sám.“
„Stále jsi se s ním ale nevypořádal.“ Připomněl mu Stannis.
Robert pří poznámce svého mladšího bratra zrudnul. „Ty mě chceš poučovat o válečné strategii? Ty? Já zabil Rhaegara, svrhnul Targaryeny, zatímco ty sis jedl cibuli na Bouřlivém konci“. Stannis jeho urážku ignoroval. Jen zaskřípal zuby, jak bylo u něho zvykem. Robert pokračoval. „I Renlymu by bylo jasné, že bez vítězství na moři nemůžeme Greyjoye porazit.“
Beze mě a těch cibulí by tu teď Renly nebyl. Ale Stannis dále jen mlčel a s chladem pozoroval krále svýma hlubokýma modrýma očima. Ani v dětství si nebyli blízcí a po smrti jejich rodičů se ještě více odcizili. Robert považoval Eddarda Starka za bratra mnohem více než jeho.
„To vítězství ale nebude zadarmo. Victarion Greyjoy je nebojácný velitel, který zatím nepoznal na moři porážku. Jeho vlajková loď Železné vítězství je prý nejlepší v celém Západozemí a loď jeho bratra Aerona Zlatá bouře není prý hrozivá o nic míň.“ vmísil se do debaty Varys.
„Udělej do lodi díru a zaručuju ti, že ať je hrozivá sebe víc, tak stejně půjde ke dnu.“ odpověděl Stannis. Pavouka nikdy neměl rád. Muž takovéto profese podle něj neměl v Malé radě co pohledávat.
„Bez urážky lorde Stannisi ale myslím si, že Královská flotila v současnosti není dostatečně velká, aby se mohla té Železné rovnat. Ty bys to měl jako Správce lodí vědět nejlépe.“ ušklíbl se eunuch.
„Já vím moc dobře, jak na tom jsme. Zaměstnáváš snad své ptáčky i na některé z našich lodí nebo mě chceš jen urazit?“ odpověděl naštvaně Stannis.
„Dost!“ vykřikl Robert. „Zatím, co se tu hádáte jako malé děti, tak Balon Greyjoy se dál prohlašuje za krále Železných ostrovů. Navíc v říši jsou stále takoví, co mě stále nazývají Uchvatitelem. Když vidí, jak jeden rod pokračuje v otevřené rebelii, jak myslíte, že bude dlouho trvat, než se k tomu pokusí i oni?“
„Máš pravdu, pane.“ souhlasil Barristan Selmy, velitel Královské gardy. „Čím dříve tuhle vzpouru ukončíme tím lépe. Ale kdo doplní řady naše loďstva?“
„Maderlyové nám slíbili polovinu jejich sil.“ řekl Jon Arryn.
„To stále nebude stačit.“ ohradil se Robert. „Co Tyrellové?“
„Obávám se, že jejich loďstvo je odříznuto blokádou, takže nám moc nepomohou.“ Odvětil Varys.
„Můj pane, podle mě nám zbývá jediná možnost. Musíme spojit síly s Paxterem Rudovínem.“ navrhl Arryn.
Při vyslovení toho jména se Stannis zamračil. „Myslíš toho muže, co mě a mou posádku v Bouřlivém konci nechal skoro vyhladovět k smrti?“ V jeho slovech byla cítit značná nenávist. Říká se, že „Sever nezapomíná“ a totéž platilo i o Stannisovi Baratheonovi.
„Už je to šest let. Paxter stejně jako Mace ohnuli koleno, když tě musel přijet zachránit Ned.“ Robert nikdy svému bratrovi neuznal zásluhy během války proti Šílenému králi. Stannis mu to taky nikdy neodpustil. „Dobře rozhodnuto. Můj bratr a Paxter vyjedou a zničí Železnou flotilu. Já pak Greyjoye rozdrtím, stejně jako Tagaryeny u Trojzubce. Pokud nemá nikdo připomínky, považuji tuhle schůzku Malé rady za ukončenou.“ dořekl Robert a odešel. Ihned za ním šel Barristan Selmy a nedlouho po nich i Jon Arryn.
„Aspoň si budeš na cestě mít s kým povídat.“ ironicky dodal Varys.
Stannis ho neposlouchal. Vstal a odešel. Chtěl tohle mít co nejdřív za sebou. Nepochyboval o tom, že Victariona porazí. Ale věděl, že Robert mu zase žádné zásluhy nepřizná, stejně jako dřív. Tentokrát mu to bylo mu to jedno. Měl svou povinnost a hodlal jí splnit.
II. kapitola
Vlny se odrážely o ostré skály Železných ostrovů. Potopený bůh opět sváděl nekonečný boj s Bouřlivým bohem, vládcem oblohy. Theon šel poblíž Jižní věže, nebo spíše toho co z ní zůstalo. Všude kolem byla hromada mrtvých. Teď už všichni hodují s bohy společně s mými bratry. Pomyslel si. Většina z nich padla při útoku na hradby. Theon poznával erby rodů na jejich popraskaných štítech. Byli tam snad všechny významné rody Sedmi království. Ale některé znaky viděl rod mladý Greyjoy poprvé. Nějaký padlý měl dokonce na svém krví potřísněném plášti zobrazen lusk hrachu, což ho trochu pobavilo, ale jen na chvíli. Stále nevěděl, co s ním bude.
Po smrti Marona Greyjoye se Theon stal dědicem Štítu a Železných ostrovů. Jenže Theon ještě nebyl muž, který by mohl nahradit svého otce. Byl to desetiletý chlapec, který nikdy neopustil svůj rodný domov. Věděl, co se stalo Šílenému králi, jeho dceři princezně Ellie a jejím dětem. „Neboj se, Theone. Kdyby nás chtěli zabít, udělali by to už dávno. Slibuji ti, že se ti nestane.“ řekla mu jeho matka Alannys, než ji od něj stráže odvedli.
Čtyři rytíři ho nakonec dovedli do velkého stanu daleko od pobřeží. Když vešli dovnitř, uviděl poměrně velkého černovlasého muže. Na jeho zbroji byl znak zlovlka. Zdálo se, že ho očekával. Theonovi pohled na něj nabudil hrůzu. Muž poslal všechny kromě Theona pryč ze stanu.
Nesmím na sobě dát znát strach. Opakoval si Theon v duchu. Matka mi slíbila, že se mi nic nestane. Dodával si odvahu.
„Víš, kdo jsem?“ zeptal se Theona.
„Ano pane. Lord Eddard Stark ze Zimohradu. Strážce Severu.“ odpověděl směle Theon. Jeho levá ruka se mu třásla tak silně, že ji pravá musela držet.
„Ano. Myslím, že jsi vyjmenoval všechny tituly, které mi náleží.“ usmál se Ned. Jeho šedé oči ho přitom neustále sledovali. I muži z Železných ostrovů měli před válečníkem, jakým byl lord Eddard respekt. Hodně z nich, včetně Theona, však nechápali, proč byl králem Robert a ne Eddard. Vždyť to on byl u Železného trůnu první se svou armádou, když našel Králokata sedícího nad zavražděným Aerysem. Měl korunu na dosah ruky, stačilo ji jen natáhnout. Kdyby to tenkrát udělal, byl by to on, komu by se otec vzdal.
„Chovali se k tobě dobře?“ vyptával se dál.
„Kdo, pane?“
„Moje stráže.“
„Proč tě zajímá mé bezpečí?“ tázal se nechápavě Theon. Ten muž mi neublíží. Uvědomil si. Nebo v to spíš doufal. Přesto měl stále divný pocit.
Eddard pokračoval. „Víš, proč jsi tady?“
„Ne, pane.“
„Tvůj otec před chvílí odpřísáhl věrnost králi Robertovi. Ale všichni víme jaký tvůj otec je. Kdybychom ho nechali vyváznout bez trestu, pravděpodobně by se pokusil znovu vzbouřit. Někteří lordi si myslí, že nejjednodušší by bylo ho popravit, aby tak ukázali, co stane těm, kteří povstanou proti Koruně.“
Při těch slovech Theonovi vyhrkly slzy z očí. „Ne! To ne, prosím!“ vzlykal Theon. Přišel jsem už o všechny své bratry, nemůžu přijít ještě o otce. Nemůžu. Nemůžu!
Lord Eddard však zachovával kamennou tvář. „Neboj se, chlapče. Tvůj otec bude žít. Jestli ale si ale máme být jisti jeho věrností Koruně, pak musíme mít víc než jeho slovo.“
Theon si to náhle uvědomil. „Potřebujete mě! Chcete mě jako zajatce!“ vykřikl, zatímco si utíral slzy svým hnědým pláštěm.
„Ano. Budeš mým svěřencem. Pojedeš se mnou na Zimohrad. Zítra ráno odplouváme. Můžeš se rozloučit se svojí rodinou. Staneš se mým panošem. Dostane se ti stejného výcviku a vzdělání, jako mým vlastním dětem. Pokud bude tvůj otec loajální mě a Železnému trůnu, slibuji ti, že nic ti nehrozí.“ řekl lord Eddard s ledovým chladem.
„A… a pokud ne?“ vykoktal ze sebe Theon.
Eddard Stark sklopil oči a povzdechl. „Doufám, že k tomu nedojde…“
„Co se mnou stane?“ tentokrát už křičel. Ale ne strachem. Byl to hněv. Hněv na svého otce, že se vzdal svého jediného živého syna. Že kvůli němu už zřejmě nikdy neuvidí svou matku, svou sestru, své strýce, ani svou domovinu.
„To, co se stane všem zrádcům.“ řekl tiše lord Eddard.
III. kapitola
Spěchal, jak nejrychleji to šlo. Jeho bratr na něj už čekal ve Vodních zahradách. Ze Slunečního oštěpu to nebylo daleko, ale Rudé zmiji to přišlo jako věčnost. Konečně. Teď nastal náš čas. Útok na Lannisport ho zaskočil, ale také nesmírně potěšil. Seskočil z koně a dal ho uvázat. Ani nevěděl, jak se dostal dovnitř. Byl v takovém spěchu, že okolí téměř nevnímal.
Konečně uviděl svého bratra sedícího v křesle pod pomerančovníkem. Tráví tady celé dny. Oberyn mu to neměl za zlé. Doranova pakostnice se neustále zhoršovala, i když pomalu. Stále byl schopen chodit o holi. Dál od nich si hráli Trystane, Tyene a Arienne.
„Posaď se Oberyne.“ přikázal mu Doran.
Oberyn ho poslechl. „Co zdraví, bratře?“ zeptal se.
„Znáš to. Některé dny jsou dobré, jiné zase ne. Naštěstí jsem ještě schopen chodit o holi, i když ta bolest je příšerná.“ Jeho oči pořád sledovali hrající si děti. „Ale předpokládám, že jsi sem nepřišel hovořit o mé nemoci.“
„Ne. Přišel jsem s tebou hovořit o válce.“ odpověděl Oberyn.
Doran se lehce usmál a otočil hlavu k Oberynovi. „Pořád jsi stejný. Nemáš trpělivost. Na válku nejsme připraveni.“
Oberyn při jeho slovech zkoprněl. Zbláznil se snad? „Jsme připraveni. Svolej sílu Dorne a já ti ukáže, že jsme. Na co chceš čekat? Teď je ta pravá chvíle udeřit.“
„Ne svoje vazaly nesvolám, bratře. Copak mě považuješ za blázna?“
„Blázna ne. Možná jen za zbabělce. Zapomněl jsi snad, co udělali naší sestře, našemu synovci a neteři? Nepřísahali jsme tehdy, že jejich smrt pomstíme? Pokud vím, tak jsme stále tam, kde jsme byli před šesti lety.“ Nebyl ani jeden, kdy si Oberyn na tu událost nevzpomněl. Chtěl vidět Horu pomalu umírat, stejně jako Tywina a všechny, kdo měli s tím ohavným zločinem něco společného. Lannisterové vždy splácí svoje dluhy. A já mám u nich jeden nevyřízený.
Doran zůstával naprosto klidný. S tím by nehnulo, ani kdyby mu teď přistáli draci před nosem. „A co bys udělal ty na mém místě Oberyne?“
„Svolal bych Zlaté společenství a ti by s králem přepluli Úzké moře. Vylodili by se rovnou u bran Králova přístaviště, které bude v tu dobu slabě bráněné. My bychom s celou sílou Dorne vyrazili na sever- “
„A co pak? Robert Baratheon má za sebou Casterlyovu Skálu, Bouřlivý konec, Vysokozahradu, Údolí a celý Sever. Jak dlouho myslíš, že mu budou Greyjoyové odolávat?“
„Stačí, když vydrží pár měsíců. Rozšleme havrany do všech koutů Západozemí. Až se lordi dozvědí, že se vrací právoplatný král-„
„Tak co? Myslíš si, že povstanou za syna krále, kterého zavraždili? Navíc Viserys je ještě dítě.“ odsekl ho Doran.
„A co chceš dělat ty? Čekat, dokud se Robert Baratheon neuchlastá k smrti a lord Tywin přestane srát zlato?“ Oberynův hlas byl spíš plný zoufalství než hněvu. Zabiju je. Zabiju je všechny. Horu, Tywina, Roberta….všechny. Přísahal tehdy, když se dozvěděl, co odehrálo v Králově přístavišti. I když to na sobě nedával znát, jeho bolest ho sužovala čím dál víc, stejně jako nemoc sužovala čím dál víc jeho bratra. Měl jsem tam být. Měl jsem ji chránit. Měl jsem chránit její děti.
„Ano. Přesně tohle mám v plánu. Čekat. Jen ať si bojují mezi sebou. Dokud bude Robert Baratheon naživu, nikdo se neodváží proti němu povstat.“
„Takže tohle je tvůj plán. Zbaběle čekat dokud Robert nechcípne?“ Oberyn nekřičel. Nechtěl, aby je slyšely děti. Nebo někdo jiný. Dokonce ani tady si nebyl jist, zda jsou v bezpečí.
„Ano. Až po jeho smrti se můžeme bavit o válce.“
„Pořád tu budou jeho bratři a Lannisterové.“
„Ano máš pravdu, ale jen z poloviny. Stannis a Renly budou představovat nebezpečí, ale Lannisterové jsou to, co jsou jen díky Tywinovi. Po jeho smrti tu nebude nikdo schopný jako on, aby převzal jeho místo.“
„Má přece dědice. Lord Tyrion- “
„Vážně si myslíš, že jeho ustanoví dědicem? V tom případě jsi naivnější, než jsem si myslel. Sám jsi tam byl a viděl, jak se k němu chovají.“
„A Cersei?“
„Oni nejsou z Dorne, Oberyne. Nikdy ji neuznají jako otcovu nástupkyni, i když si ona určitě myslí opak.“
Oberyn si ji stále pamatoval. Bylo to už dlouho, co navštívil se svoji matkou a sestrou Casterlyovu Skálu. Plánovali ho tehdy s ní oženit. Byla krásná, ale to bylo jediné pozitivum, co o ní mohl říct. Chladná a zlá. Jako všichni s Lannisterskou krví. „Možná máš pravdu, ale jak dlouho bude trvat, než se tohle vše stane? Ani Tywin, ani Robert nevypadají, že by v brzké době zemřeli.“
Doran si povzdechl. „Čas a trpělivost jsou cena, kterou platíme za úspěch. Chci je zničit stejně jako ty. Ničeho nedosáhneme, jestliže budeme jednat unáhleně a zbrkle. Když hraješ hru o trůny, máš jen jednu šanci, druhou už nikdy nedostaneš.“