Překlad od Aruthy.
Když si David Benioff a Dan Weiss, spolutvůrci úspěšné série HBO Hra o trůny v roce 2006 sedli s autorem Georgem R. R. Martinem, aby si promluvili o adaptaci jeho epické fantasy ságy Píseň ledu a ohně, Martinův detektor hollywoodských sraček se nahlas rozezvučel. „Nechal nás projít testem znalostí,“ řekl Weiss jednomu novináři. Testem ale prošli, protože jejich nadšení pro Martinovy knihy „bylo skutečné a přirozené a naprosto nenucené.“
Jejich pověst geeků jim zřejmě taky nebyla na škodu: Benioff, v mládí dějmistr D&D, napsal scénář k X-Men Origins: Wolverine a Weiss měl za sebou novelu s videoherní tématikou. Dobrý dojem udělala taky jejich ochota odložit veškeré další kreativní snahy – pro Benioffa to nebyla žádná malá oběť, jeho první román, 25. hodina byl adaptován do filmu režírovaného Spikem Leem s Edwardem Nortonem v hlavní roli, a v roce 2008 vydal skvělou knihu Město zlodějů.
Pro nezasvěcené, Hra o trůny je fascinující seriál o rodech bojujících o nadvládu ve fiktivním Západozemí. (Benioffova stručná definice: „Sopranovi ve Středozemi.“) S hvězdným štábem a ansámblem herců v čele s Peterem Dinklagem v roli Tyriona Lannistera, zakrnělého potomka rodu bažícího po moci, tento seriál shrábnul 17 nominací na cenu EMMY a z toho 8 jich vyhrál, včetně Dinklage jako nejlepšího herce ve vedlejší roli. Benioff a Weiss mi prostřednictvím e-mailů vyprávěli o svých oblíbených postavách, jak se naučili „líp selhávat“, a o těžkostech při natáčení 3. sezóny, která se dočká premiéry 31. března na HBO.
Mother Jones: Takže proč jste chtěli adaptovat Martinovo dílo pro malou obrazovku?
David Benioff a Dan Weiss: Čtení těch knih vytváří závislost. Měli jsme dojem, že adaptace od HBO by tuto závislost dovedlo zreplikovat. V podstatě jsme chtěli být průkopníky.
MJ: Jak velkou povinnost cítíte držet se zdrojového materiálu?
B&W: Podle smlouvy nejsme ve vyprávění příběhu nijak omezováni. Jde o to, že než jsme se dostali k natáčení pilotního dílu, téměř čtyři roky jsme tyto knížky pronásledovali – a lobbovali za přijetí adaptace u HBO. Vzdali jsme se jiných příležitostí, protože tyto knížky milujeme a chceme jim učinit zadost. Takže pro nás je to celé o tom, adaptovat knížky co nejlíp z našeho pohledu – což se ne vždy shoduje s představami fundamentalistických fanoušků knih. Což nám vyhovuje, protože kdyby fundamentalisté řídili tento seriál, žádný seriál by nebyl.
MJ: V knížkách vystupuje mnohem větší množství postav, než by kdy bylo možné do seriálu zahrnout. Byly některé, které bylo výjimečně bolestivé vystřihnout?
B&W: Ne. Jak říkáte, věděli jsme, že neexistuje způsob, jak zařadit všechny. Často je větší zábava psát vícero postav spojených do jedné, než je psát samostatně.
MJ: Co si Martinovi fanouškové povětšinou myslí o vašem díle?
B&W: David Ben-Gurion kdysi řekl, že kde jsou dva Židé, tam jsou tři různé názory – to odkazuje na skupinu lidí, kteří opakovaně čtou svaté písmo se zápalem talmudských učenců. Takže myslíme, že nejjednodušší odpovědí je „Závisí od jednotlivce.“ Ale my jsme taky fanouškové Martina a seriál milujeme, a podle našeho, připouštím, že nevědeckého, průzkumu knižní fandovské základny se zdá, že máme větší kladnou odezvu, z čehož máme radost.
MJ: Jak se z dvojice spisovatelů a scénáristů stanou „vůdci televizního seriálu“, povolání, které jeden z přispěvatelů do Los Angeles Times označil za „jednu z nejneobvyklejších a mozkově nejnáročnějších pracovních náplní ve světě zábavy“?
B&W: Je jedna skvělá Beckettova hláška – tedy, je milión skvělých Beckettových hlášek, ale tady je ta, o které mluvím: „Zkus to znova. Selži znova. Selži líp.“ Taková je naše zkušenost s touhle prací.
MJ: Můžete mi popsat, jak vypadá váš typický den?
B&W: Ve dnech, kdy se natáčí, začneme tím, že přijdeme na místo natáčení a dohlížíme na prvotní rozložení scény, abychom zjistili jak vypadá a jestli je potřeba udělat nějaké změny. Při výjimečně náročných scénách zůstáváme na placu celý den. Jindy můžeme strávit několik hodin revidováním scénářů nebo schůzkami s režiséry nadcházejících epizod a rozebíráním scénáře nebo si sedneme s týmem, který má na starosti vizuální efekty a nebo s uměleckým oddělením a projdeme si koncepty nebo přejdeme ke kostýmovému oddělení [za návrhářkou kostýmů Michele Clapton] a podíváme se na její nejnovější kreace.
MJ: Předpokládám, že odezva na Hru o trůny překonala vaše očekávání.
B&W: Když se HBO rozhodovala, jestli pilotnímu dílu dát nebo nedat zelenou, neustále jsme jim říkali, že ten seriál bude velký hit. Ale nikdy předtím jsme televizní seriál nedělali, takže jsme vlastně nevěděli, o čem mluvíme. A věděli jsme, že to nevíme. Mysleli jsme, že je pravděpodobnější, že říkáme hovadiny. Při každé vzácné příležitosti, kdy zjistíme, že neříkáme hovadiny, je to pro nás vždy překvapení.
MJ: Proč si myslíte, že seriál oslovil i publikum mimo nadšenců fantasy?
B&W: Klasické HBO seriály (Sopranovi, Deadwood, The Wire) vždy vzaly známé, otřepané žánry, a našly způsob, jak je opět učinit atraktivními. V televizi nikdy nebyl gangster tak komplexní či fascinující jako Tony Soprano, nebo westernový zločinec tak koukatelný jako Al Swearengen, nebo sezóna televizního seriálu tak nádherně vyšperkovaná jako čtvrtá sezóna The Wire. U HoT jsme doufali, že oslovíme lidi, kteří nikdy neslyšeli o zombiích a měňavcích, kteří nerozeznají bastardí meč od halapartny. Nakonec je to celé po postavách. Tyrion Lannister, Arya Stark a mnoho dalších fascinujících postav v Georgových knížkách a v našem seriálu nejsou milováni proto, že žijí ve světě, kde draci jsou skuteční. Jsou milováni, protože zažívají věci, které zažíváme my všichni: cítí se jako cizinci, i když do toho světa patří. Milují lidi, kteří nemilují je. Bojí se moci, touží po ní, dostanou moc, i když ji nechtějí a zjistí, že se jim líbí.
MJ: Ke které postavě cítíte nejbližší vztah?
Benioff: K Theonu Greyjoyovi, hlavně k jeho verzi interpretované Alfie Allenem. Jistým způsobem je tou nejkomplikovanější postavou v příběhu narvaném komplikovanými postavami. Je vyděšený a osamělý a nejistý a tuto zranitelnost maskuje chvástáním a arogancí. Připomíná mi skutečné 25-leté lidi, které jsem znal. No dobře, připomíná mi 25-letého člověka, kterým jsem byl. Kromě té části s vražděním dětí.
Weiss: Každý je na začátku sezóny Tyrion, ale ke konci produkce jsme všichni Hodorové.
MJ: Jsou věci s každou sezónou lehčí?
B&W: Nejsou. Mysleli jsme si, že budou. Nejsou.
MJ: Jaká je třetí sezóna rozsahem v porovnání s prvními dvěma?
B&W: Rozsahem je rozhodně největší. Natáčeli jsme v pěti zemích, se třemi štáby a s největším obsazením, co jsme kdy měli. Není to DeMille – ale nakonec, DeMille neměl replikaci davů pomocí vizuálních efektů, že ne?
MJ: Byly nějaké prvky, kterých jste se museli vzdát, protože byly příliš nákladné nebo technicky náročné?
B&W: Získali jsme poměrně dobrý odhad toho, co všechno si můžeme dovolit, takže scény, které jsou zcela mimo náš rozsah se obyčejně nedostanou za fázi prvotního návrhu. Vždycky máme některé scény, které musíme vypustit, ale obyčejně to není kvůli tomu, že by byly příliš složité.
MJ: Kdysi jste řekli jednomu novináři, že umíráte touhou dostat se ke třetí knize v sáze, protože je v ní scéna, kterou když se vám podaří natočit, dá to vašim životům význam. Jak se to povedlo?
B&W: Myslím, že jsme to zvládli, ale pořád si musíme počkat na verdikt poroty.
MJ: U kterých nových postav a herců se nejvíc těšíte, až je uvidíme?
B&W: To je těžké, ale kdybychom museli zvolit jednu, označili bychom dámu Dianu Rigg v roli Olenny Tyrell. Čekali jsme že bude skvělá, ale byla ještě lepší.
MJ: Jaké jsou výhody a nevýhody využívání různých režisérů pro různé epizody?
B&W: Fyzicky je nemožné, abychom měli stejného režiséra pro všechny epizody, protože každý den natáčíme se dvěma nebo třemi štáby. Když natáčíme v Chorvatsku a v Maroku, natáčíme souběžně i v Severním Irsku. Kdybychom točili ve filmovém stylu s jedním režisérem, zdvojnásobili bychom délku natáčení a velikost rozpočtu.
MJ: Nedávno jste se vrátili z Islandu. Jaké byly nepředvídané problémy, na které jste tam narazili?
B&W: Jednou jsme natáčeli na zamrzlém jezeře a slyšeli jsme strašlivé prasknutí a celý štáb se rozeběhl ke břehu. To byla sranda. A ještě skutečnost, že nás naši islandští členové štábu nutili jíst fermentované žraločí maso. Ale největší výzvou bylo asi zapamatovat si 37 kusů oblečení, které jsme si museli každé ráno dát, pokud jsme nechtěli být večer zmrzlí až na kost.
MJ: Dobře, rád bych se zeptal na váš pohled na „sexpozici.“ Opravdu lidi věnují větší pozornost, když jsou důležité části děje vysvětlovány v průběhu sexuální scény?
Benioff: Já osobně věnuji důležitým částem děje vysvětlovaným v průběhu sexuální scény menší pozornost.
Weiss: Ano, tam chodíme po tenkém ledě. Sex poutá pozornost lidí. Ale když je zaujme, obvykle je už nepustí.
MJ: Pokud tomu dobře rozumím, Hra o trůny by mohla trvat osm nebo devět sezon. Znamená to pro vás odložit psaní románů na deset let?
B&W: Ano, pokud se toho dožijeme a HBO bude pořád chtít seriál dělat. Máme tu příležitost vyprávět souvislý příběh, který trvá 80 hodin. A i když plátno takové velikosti představuje stovky problémů ve vyprávění, taky nám umožňuje strávit víc času s těmito postavami, které milujeme, než kdy budeme mít zase příležitost. Tu a tam máme tak pět minut na to, abychom mohli o našich románech přemýšlet. Ale povětšinou jsme rádi, když si aspoň můžeme nějaký přečíst.
MJ: Nakonec – byla by škoda, kdybychom se nezeptali na vaši reakci na tyto reklamy s tématikou Game of Thrones, které jsme vytvořili v minulém volebním období…
B&W: Tato reklama nastoluje mnoho zajímavých otázek pro targaryenskou kampaň a ještě si musíme počkat odpovědi.
Zdroj: http://www.motherjones.com
Překlad od Aruthy.