Deště Kastameru (The Rains of Castamere) jsou pravděpodobně nejslavnější písní Písně. Píská si ji Tyrion Lannister v prvním díle druhé řady seriálu, když jde poprvé na zasedání malé rady, v devátém díle si ji prozpěvuje podnapilý Bronn, a při závěrečných titulcích téže epizody ji slyšíme v oficiálním podání skupiny The National.
Deště Kastameru je píseň děsivá a mrazivá. Znamená totiž hrozbu. Hrozbu krvavé odplaty, hrozbu vyhlazení celého rodu. Používá se jako metoda zastrašování, jako připomínka toho, čeho jsou Lannisterové schopni. Tato poklidná a pomalá balada má v sobě cosi zlověstného a osudového – je plná bolesti, neštěstí a utrpení. 
Věřte, že když vám ji v Západozemí nečekaně zahrají na nějaké slavnosti, třeba svatbě, měli byste neprodleně zbystřit a začít zpytovat své svědomí – pokud už není pozdě. Lannisteři totiž vždy splácí své dluhy.
Historické souvislosti
Píseň Deště Kastameru byla složena na počest lorda Tywina Lannistera, když nemilosrdně rozdrtil rebelii rodu Reynů tak, že zbořil všechna jeho rodová sídla a zcela ho vyhladil. Stalo se tak v roce 260 Po vylodění Targaryenů (AL).
Reynové z Kastameru byli vznešeným a starobylým rodem Západu, nejmocnějšími a nejbohatšími vazaly Lannisterů. Na území Kastameru se nacházely zlaté doly. Jejich pán a vojevůdce, známý jako Rudý lev Kastameru, spolu s Tarbecky vedl vzpouru, se kterou se slabý a nedůrazný Tytos Lannister nedokázal vypořádat a potlačit ji. Tak učinil až jeho nejstarší syn, tehdy mladý Tywin Lannister, a to s krutou bezohledností, jež posléze zaujala dokonce i nově korunovaného krále Aeryse II. natolik, že ho jmenoval svým pobočníkem (262 AL). Zřícenina hradu Reynů dosud stojí jako němý symbol lannisterské spravedlnosti a výstraha pro všechny, kdo by si chtěli zahrávat se lvem.
Několik let poté, co Tywin Lannister brutálně potlačil povstání Tarbecků a Reynů, začal být poněkud vzpurný lord Farman z Faircastle. Tywin k němu místo dopisu vyslal barda s loutnou, který mu zahrál a zazpíval Deště Kastameru, což úplně stačilo k tomu, aby lord Farman radikálně přehodnotil svůj postoj a náhle byl krotký jako beránek.
Pozor, následují spoilery ke třetí a dalším řadám seriálu.
…
Já si nedělám srandu, fakt je to megaspoiler.
…
Je škoda se o tu úchvatnou scénu připravit. Ale dobře, já vás varoval!
…
Už jste dost vyděšený? To je dobře, slovy to popsat neumím, ale umím vám to slovy zkazit. Takže fakt ne, vypadněte 🙂
…
Konec varování, jdeme na to.
Slova písně
Refrén písně v originále zní následovně:
And who are you, the proud lord said,
that I must bow so low?
Only a cat of a different coat,
that’s all the truth I know.
In a coat of gold or a coat of red,
a lion still has claws
and mine are long and sharp, my lord,
as long and sharp as yours.
And so he spoke and yo he spoke,
that lord of Castamere,
but now the rains weep oe’r his hall,
with no one there to hear.
Yes, now the rains weep oe’r his hall,
but not a soul to hear.
A jestli si ho chcete při sledování seriálu zabroukat v českém jazyce, může posloužit následující překlad od sovy (děkuji převelice):
„A ty jsi kdo?“ řek‘ ten pyšný lord,
„Chceš, já se pokloním?
Jen kočka v jiném kožiše,
toť vše, co o tom vím.
V zlatém kožiše, i rudém
lev má vždy drápy své.
A mé ostré jsou a dlouhé tak
jakož i drápy tvé.“
Tak hovořil, tak hovořil,
ten lord z Kastameru.
Dešťů, jež smáčí jeho síň,
nikdo neslyší šum,
dešťů, jež teď smáčí jeho síň,
ni duše už neslyší šum.
Na YouTube najdete spoustu dalších verzí. Stačí si vybrat „tu nejlepší“. Která je ta vaše?