Úsvit věků

Počátky Západozemí, osídlení dětmi lesa a zelenověštci. Příchod Prvních lidí, dva tisíce let bojů. Uzavření Smlouvy na Ostrově tváří.
První ze článků o historii světa, v kterém se odehrává Píseň ledu a ohně. Další díl se zaměří na Věk hrdinů bohatý na legendární postavy a události.

před více jak 12 000 lety

Počátek veškerého dění v Západozemí bývá označován jako Úsvit věků. Není známo, kdy toto období započalo, ani jak dlouhé mělo trvání. Je však všeobecně tradováno, že celé Západozemí bylo v té době osídleno dětmi lesa a nikým jiným, snad jen s výjimkou obrů (a možná ještě jedné rasy, pokud je pravdivá legenda o Mořskokamenném trůnu Starého Wyku na Železných ostrovech).

Děti lesa

Byly to bytosti snědé a krásné, malé postavy, ne větší než děti, dokonce i v dospělosti. Třebaže byly drobné postavy, děti byly souměrné a půvabné. Neměly žádná kamenná města, hrady, državy, ba dokonce ani větší vesnice. Žily v lesích, v jeskyních, na jezerech a v tajných stromových městech. Muži a ženy lovili spolu, za pomoci luků, vyrobených ze dřeva čarostromu, a vrhacími oky. Místo zbroje nosily dlouhé košile tkané z listí a nohy si obvazovaly kůrou, takže dokonale splývaly s lesem. Namísto mečů nosily čepele a hlavice šípů z obsidiánu, dračího skla. Ten byl taven ve výhni hluboko pod zemí.

Některé Děti lesa údajně měly zelené sny a tyto byly nazývány zelenověštci. Mistři si myslí, že zelené sny nebyly magické povahy, ale pouze nějaký druh znalostí. Věří, že jejich moudrost má co dočinění s tvářemi na čarostromech. Děti lesa uctívaly bohy lesů, řek a skal, jejichž jména zůstala skryta. Tváře těchto bohů vyřezaly právě zelenověštci do kmenů stromů, aby mohli skrze oči tváří bdít nad lesem. Zelenověštci pravděpodobně měli moc nad šelmami žijícími v lesích, ptáky ve stromech a také rybami. Říká se, že rozuměly snům, znaly písně stromů a rozuměly řeči zvířat, mohly létat jako ptáci a plavat jako ryby. Nejmocnější ze zelenověštců nosili oděv z kůže zvířat, která létají, plavou a lezou po zemi. Zelení lidé prý jezdili na jelenech. Jejich hudba byla tak překrásná, že každého rozplakala, jakmile ji slyšel.

Děti lesa byly lidmi Úsvitu věků, vůbec první před králi a královstvími. Nikdo neví, jak dlouho žily v Západozemí, ani odkud přišly. Avšak víme, kdy přišly do styku s jinou rasou. Stalo se tak před dvanácti tisíci lety a tou rasou byli První lidé.

První lidé

před 12 000 lety

První lidé přišli z východního kontinentu přes pevninu, která jej spojovala se Západozemím jako most. Přijeli na koních (ti doposud v Západozemí nebyli) ozbrojeni bronzovými meči a s velkými štíty potaženými kůží. Taktéž si přivezli vlastní bohy. První lidé věřili, že lidé, kteří vynesli rozsudek, by měli sami máchnout mečem. Mohyly Prvních lidí jsou rozesety po celém Severu. Používali runy, které vyřezávali do kamenů a kovů.

Když si První lidé začali stavět ze dřeva tvrze a farmy, káceli stromy s obličeji a házeli je do ohně. Vyburcované hrůzou, děti lesa šly do války. První lidé nadále pokračovali v kácení posvátných stromů, teď již ale ze strachu, že by je děti mohly sledovat skrze oči, které vyřezávaly do kmenů těchto stromů.

Děti v zoufalém pokusu zastavit invazi lidí most mezi kontinenty zničily, výsledkem byla Zlomená paže v Dorne a řetěz ostrůvků zvaný Kamenné schody. Staré písně praví, že zelenověštci používali temnou magii, kterou přinutili moře vzedmout se, zaplavit zemi a rozlomit Rameno, ale na zavření dveří již bylo příliš pozdě. Války pokračovaly, dokud země nebyla rudá krví lidí i dětí, ale víc dětí než lidí. Protože lidé byli větší a silnější a dřevo, kámen a obsidian se bronzu nevyrovnaly.

Smlouva

před 10 000 lety

Po dva tisíce let, kdy už se zdálo na dosah vítězství Prvních lidí, byl uzavřen mír (spekuluje se, že se tak stalo před deseti tisíci lety, přibližně v době, kdy byla postavena Kailinská držba). Zelenověštci a lesní tanečníci se setkali s Prvními lidmi na Ostrově tváří. Smlouva byla stvrzena a do každého čarostromu byla vyřezána tvář (tváře se staly svědky mírové dohody) a byl vytvořen řád zelených mužů, který Ostrov tváří střežil. Zelení lidé, ochránci Ostrova tváří, prý měli tmavě zelenou kůži a listí namísto vlasů a někteří z nich měli dokonce parohy.

Smlouva dala Prvním lidem pobřeží, vysoké pláně, louky, hory a blata. Na oplátku byly dětem dány lesy a slib, že přestanou být káceny čarostromy. Byli zapomenuti staří bozi, které si přivezli První lidé z východu a ti přijali bohy dětí lesa (s výjimkou Železných ostrovů, kde se rozšířila víra v Potopeného boha). Smlouva započala období čtyř tisíc let přátelství mezi dětmi lesa a lidmi a ukončila Úsvit věků. Započal Věk hrdinů, věk legend jako byl šprýmař Lann Chytrý či Brandon Stavitel.

Děti lesa – poznámky

Děti lesa jako první uctívaly bezejmenné bohy, které později První lidé převzali.
Říká se, že Děti lesa jako první vyřezaly jejich obličeje do pilířů, stalo se tak za Úsvitu věků, předtím, než přes Úzké moře přišli První lidé.
Děti lesa už několik tisíc let nikdo neviděl.
Úsvit věků nastal dlouho před příchodem Andalů a jejich nových bohů.
Říká se, že vzývaly bezejmenné bohy, aby jim poslali kladivo vod z věže Dětí.
Říká se, že rozuměly snům, znaly písně stromů a rozuměly řeči zvířat, mohly létat jako ptáci a plavat jako ryby. Jejich hudba byla tak přerásná, že každého rozplakala, jakmile ji slyšel.
Děti lesa používaly hlavice šípů a meče z obsidiánu (zvaného také dračí sklo). Neopracovávaly kovy, nosily oblečení tkané z listí a kalhoty z kůry stromů.
Děti lesa byly lidmi Úsvitu věků, vůbec první před králi a královstvími. Neměly žádná města, hrady, državy, ba dokonce ani větší vesnice.
Děti lesa byly považovány za osoby nepodobné lidem, přibližně dětského vzrůstu, snědé a krásné.
Žily v lese, v jeskyních, na jezerech a v tajných stromových městech.
Muži a ženy lovili spolu, za pomoci luků, vyrobených ze dřeva čarostromu, a létajícími oky.
Jejich bohové byli ti z lesů, řek a skal, jejichž jména byla tajná.
Moudří muži z řad Dětí lesa byli nazýváni zelenověštci. Říká se, že ti vyřezali tváře bohů do kmenů čarostromů, aby mohli bdít nad lesem.
Nikdo neví, jak dlouho Děti lesa vládly v zemích, ze kterých vzniklo Sedm království, ani odkud přišly.
Děti lesa šly do války s Prvními lidmi, protože zničili jejich čarostromy.
Praví se, že zelenověštci použili silnou magii, aby zvedli moře, zaplavili zemi a rozlomili Rameno, bylo však už příliš pozdě.
Válka mezi Dětmi lesa a Prvními lidmi pokračovala ve prospěch Prvních lidí, kteří se stávali většími, silnějšími a pokrokovějšími, dokud moudří zástupci obou ras nepřijeli podepsat Smlouvu na Ostrov tváří.
Zelenověštci a lesní tanečníci se setkali v Prvními lidmi na Ostrově tváří.
Smlouva dávala Dětem lesa navždy hluboké lesy a První lidé slíbili, že už nikdy nepokácí jejich Čarostromy.
Posvátný řád zelených mužů, který se staral o Ostrovy tváří, byl vytvořen po podepsání smlouvy, kdy byly do všech čarostromů na ostrově vyryty tváře, jako svědci dohody.
Smlouva započala období čtyř tisíc let přátelství mezi Dětmi lesa a Prvními lidmi.
Smlouva ukončila Úsvit věků a udala počátek Věku hrdinů.
Andalové spálili všechny posvátné háje, poničili tváře a zabíjeli Děti lesa, kdykoliv na ně narazili.
Některé Děti lesa údajně měly zelené sny a tyto byly nazývány Zelenověštci.
Mistři si myslí, že zelené sny nebyly magické povahy, ale pouze nějaký druh znalostí. Věří, že jejich moudrost má co dočinění s tvářemi na čarostromech.
První lidé si mysleli, že zelenověštci mohou vidět očima tváří z čarostromu, což bylo důvodem, proč je začali kácet.
Zelenověštci pravděpodobně měli moc nad šelmami žijícími v lesích, ptáky ve stromech a také rybami.
Mistři věří, že Děti lesa jsou dnes zapomenuty, stejně jako jejich učení.
Historie říká, že ti, kteří žili na jezerech, se uzavřeli Dětem lesa, když se zelenověštci pokoušeli snížit vody na Šíji.
Všichni zelenověštci měli zelené sny a největší z nich mohli nosit oděv z kůže zvířat, které létají, plavou a lezou po zemi. Také se mohli dívat okem čarostromů a vidět pravdu pod povrchem.
Vysoké srdce je obrovský kopec vzdálený den jízdy od Sallydance v říčních krajinách. Na jeho vrcholu stojí jedenatřicet pahýlů kdysi silných čarostromů, tak širokých, že by z nich dítě mohlo mít postýlku.
Vysoké srdce bylo posvátným místem Dětí lesa a jejich magie říkala, že setrvá, chráníc každého, kdo tam dlí.
Drobní lidé se začali Vysokému srdci vyhýbat, říkajíc o něm, že je doupětem duchů dětí, které tam zemřely, když Andalský král Erreg Královrah vykácel jejich les.
Zelení lidé, ochránci Ostrova tváří, prý měli tmavě zelenou kůži a listí namísto vlasů, a někteří z nich měli dokonce parohy.
Zelení lidé prý jezdili na jelenech.
Je zaznamenáno, že Děti lesa dávaly každý rok Věku hrdinů Noční hlídce stovku dýk z dračího skla.

První lidé – poznámky

První lidé věřili, že lidé, kteří vynesli rozsudek, by měli sami máchnout mečem.
Mohyly Prvních lidí jsou rozesety po celém Severu.
První lidé používali runy, které vyřezávali do kamenů a kovu, ale tyto se nevztahují k jejich historii.
Před 12 000 lety přišli První lidé z východu přes Zlomenou paži v Dorne, v době, kdy ještě nebyla zlomena. Přijeli na koních s bronzovými meči a s velkými štíty potaženými kůží.
Koně předtím v Západozemí nebyli.
Jak si První lidé stavěli farmy a državy, káceli háje čarostromů a pálili je. Proto na ně zaútočili Děti lesa.
Válka mezi Dětmi lesa a Prvními lidmi pokračovala ve prospěch Prvních lidí, kteří se stávali většími, silnějšími a pokrokovějšími, dokud moudří zástupci obou ras nepřijeli podepsat Smlouvu na Ostrov tváří.
Smlouva dala Prvním lidem pobřeží, vysoké pláně, louky, hory a blata. Na oplátku dali Dětem lesy a slíbili, že přestanou kácet čarostromy.
Smlouva započala čtyři tisíce let přátelství mezi Prvními lidmi a Dětmi lesa. Posléze dala zapomenout staré bohy, které si přivezli sebou z východu a První lidé přijali bohy Dětí lesa.
Smlouva ukončila Úsvit věků a udala počátek Věku hrdinů.
Smlouva vydržela celý Věk hrdinů, Dlouhou noc a zrození Sedmi království. Ještě několik století trvalo, než začaly přijíždět další národy.
Války mezi Prvními lidmi a Andaly trvaly stolky let, posléze se do ní zapojilo šest jižních říší. Pouze Králové Zimy zůstali na Severu.
První lidé postavili Zeď.
První lidé věřili, že zelenověštci Dětí lesa mohou vidět očima čarostromů a proto je káceli, když s dětmi bojovali.
Pěst Prvních lidí je kopec za Zdí, který je hned nad hustým lesem. Jeho holý vrchol je vidět na míle daleko. Je to prastará kruhová pevnost užívaná Prvními lidmi během Úsvitu věků.
Z nějakého důvodu zlovlk odmítá vstoupit za hradbu Pěsti, ale domácí zvířata jako havrani a koně klidně vejdou (ale později havrani zavření v kleci začnou být neklidní).
Syggerik v jazyce Prvních lidí, kterým stále ještě mluví obři, znamená „podvodník“.
Magnar znamená ve Starém jazyce lord.
Zvyk pohostinosti je stejně starý, jako První lidé. Právo chrání hosta, který dojedl své jídlo. Nesmí mu být ublíženo po dobu, po kterou zůstává.
Starý jazyk je drsný a zvučný jazyk.
Mezi divokými lidmi existují písně ve Starém jazyce, které byly napsány pro divokou a silnou hudbu.
Zelení lidé, ochránci Ostrova tváří, prý měli tmavě zelenou kůži a listí namísto vlasů a někteří z nich měli dokonce parohy.
Tristifer, čtvrtý svého jména, král řek a hor, vládl území mezi Trojzubcem a Šíjí tisíce let před Jenny ze Starokamene a jejím princem, žil ve dnech, kdy království Prvních lidí padala jedno po druhém do rukou Andalů. Byl nazýván Kladivem Spravedlnosti a zpěváci říkají, že bojoval ve stovce bitev a devadesát devět jich vyhrál. Když vybudoval svůj hrad, nyní ruiny známé jako Starokámen, byl nejsilnějším mužem v Západozemí.
Tristifer IV. byl zabit ve své sté bitvě, když sedm Andalských králů spojilo své síly proti němu. Jeho syn, Tristifer V. nebyl jako jeho otec a brzy bylo ztraceno království, potom hrad a nakonec i rod. Se smrtí Tristifera V. zemřela linie Prvních lidí, která vládla říčním krajinám po tisíc let před příchodem Andalů.
Nejvhodnější způsob přijetí práv hosta je pojíst chléb a sůl.
Legendy říkají, že král Sherrit proklel Andaly na Stínové věži na Zdi.
Prsty byly prvním místem, kde Andalové přistáli, aby vyrvali Údolí z rukou Prvních lidí.
Rody pocházející z Prvních lidí měly krátká, jednoduchá a popisná jména.