Ledové zombie VI: Bastardova pomsta
Byl lordem velitelem, ale pak se dopustil toho nejtěžšího zločinu – svědčil proti bratrům porušujícím pravidla. Pokusili se ho zabít, ale místo něj dostali divokou, kterou miloval. Obviněn z velezrady, brázdí teď noční krajinu na svém zlovlku. Bastard, který loví bastardy. Zabiják Jiných. Zdivočelý. K dostání již brzy u všech dobrých mistrů!
Tvůrčí skupina mistra Snížka uvádí: Falsifikát Dornský
Falsifikát Dornský, též známý jako Píseň pro Lyannu, je dokument pocházející přibližně z pátého století po sjednocení Západozemí. Původně bylo autorství této básnické sbírky připisováno Rhaegaru Targaryenovi, veřejnosti známému spíše pod jménem Rhaegar Úchyla. Ovšem stejně jako u knihy „Všechny mé ženy“, i zde se jedná o poměrně zdařilý, nicméně jednoznačně prokazatelný podvrh. Skutečným autorem je pravděpodobně Aemon Nadaný nebo jeho syn Aemon Netoliknadaný, u něhož je však autorství méně pravděpodobné. Autorství Aemonova vnuka – Aemona Toznístrašně je pak zcela vyloučené, neb ani jedna z básní nezní až tak strašně.
Vědeckou obcí přijímaná hypotéza je taková, že se jeden z mála přeživších Targaryenů snažil narafičit knihy, které by jeho předka polidštily natolik, aby jej veřejnost vnímala i jinak než jako únosce, vraha, prznitele dětí, ovcí i vlčic, nevěrníka, špatného šermíře, ještě horšího zpěváka a nestvůru, která šlape koťátkům na hlavičky. Tím vším Rhaegar Targaryen bezpochyby byl, jak dokládají zcela nezaujaté záznamy sepsané králem Robertem I. Veleskvělým, spasitelem říše a všeho lidu. I pozdější vládci, především Tyrion Prolhaný a Tybald Kudladozad, popsali Rhaegara ve svých pamětech jako odpornou hrbatou stvůru s křivými zuby, vlasy připomínajícími prasečí štětiny a šišlavým, výšku samovolně měnícím hlasem. Máme-li k dispozici takto důvěryhodné zdroje, pak není na místě pochybovat o Rhaegarově zvrácené a zrůdné povaze. Je jen těžko k uvěření, že by taková podlá a proradná obluda vyplodila něco, co by opěvovalo krásy něžné květinky severu, kterou plachá a křehká Lyanna Stark zajisté byla (viz mistrovská práce arcimistra Gerolda, strany 103 – 109 a dobový portrét na straně 296).
Ačkoli se jedná o podvrh skutečně mistrovský, můžeme si povšimnout několika znaků, které autor zanedbal, a jejichž přítomnost potvrzuje neautentičnost celé sbírky. První z nich může být nalezen v básni „Turnaj“ kde autor popisuje darování věnce růží Lyanně Stark. Z dobových spisů však víme, že Lyanna Stark obdržela růže červené, nikoli modré, jak uvádí autor. Jelikož jí neseděly k jejím modrým očím, odbyla nápadníka slovy „Zhyň, blbče!“. To však autor zcela opomíjí, jakoby k odmítnutí ani nedošlo. Kritici by mohli namítnout, že u mentálně narušených lidí, jako byl Rhaegar Targaryen – můžeme-li jej vůbec nazvat člověkem – je popření takového odmítnutí zcela běžné. Autor však popisuje vnitřní pocity „prince“ Rhaegara zcela nepřesně a neúměrně tomu, jaký podle veškerých dostupných materiálů Rhaegar byl. Dalším vodítkem, které nám napovědělo, že je sbírka zcela falešná, je fakt, že autor popisuje odjezd Lyanny a Rhaegara jako vrcholně romantický čin, s nímž obě strany souhlasily, ačkoli stopy nalezené v Lyannině ložnici dokládají, že zde oba zúčastnění před odjezdem svedli lítý boj. Proč jinak by také zůstali roztrhané části Rhaegarova oděvu a kusy Lyanniných šatů ležet pohozené na zemi v ložnici, že?
Nejen tyto, ale i další drobné nepřesnosti nám jasně ukazují, že celá sbírka je na historiky nastražený podvrh. A ačkoli je od obou Aemonů jistě záslužné, že se snažili alespoň částečně očistit rodové jméno, můžeme dnes s jistotou říct, že Rhaegar Úchyla přivedl svého otce do stavu šílenství, svojí ženu do stavu nepřivedl vůbec, a nakonec zemřel tak jak žil – jako prašivý bídák, po jehož smrti po sto dní pěli lidé chválu na Roberta I. Veleskvělého. K posouzení vlastním úsudkem předkládáme čtenáři i úryvek z Falsifikátu Dornského. Posuďte tedy sami – copak by taková bídná zrůda, jakou byl Rhaegar Targaryen, mohla stvořit něco tak hodnotného a krásného, jako je následující báseň?
Růže severu
Modré růže místo očí
nepouští mě myšlenka
že na tebe brzy skočím
a budeš má milenka
Vlčice jen do rozbřesku
přes den sličná panenka
slintám na svou psací desku
když vynoří se vzpomínka
Na Roberta sere pratur
měla bys být jenom mou
ať nás oddá třeba Arthur
k čemu jinak stráže jsou
Od soumraku do úsvitu
budeme výt na měsíc
do věže jdem do úkrytu
kam nepáchne tvůj bratr víc