mě přišla nejsmutnější kniha Tulák po hvězdách od Jacka Londona, chtěla bych si ji přečíst znovu a pořád se nemůžu odhodlat začít, a když jsem byla malá tak Jih proti Severu od M. Mitchell, ale to už by mě teďka snad tolik nezasáhlo.....
U knihy sem brečel jen dvakrát. No možná ještě jednou u Písně ale to si nejsem jistej =D První byla smrt Snapeho v HP... fakt mi ukápla slza.
Druhá byla povídka od AS, tam jak se do Zaklínače zamiluje ta zpěvačka Očko, už si nepamatuji jméno povídky ale bylo to strašně smutný ten konec. Navíc sem točetl po menší osobní tragédii...fakt mě to dostalo, sem cíťa. :anxious:
@Mikjan Jo, s Húrinovými dětmi souhlasím. Celou knihu jsem tak nějak čekala,
že tu kletbu prolomí, a přemítala, jakže se to asi stane - a ono se to vždycky zas podělalo.
A i proto se mi to tak moc líbilo. Krásně depresivní.
Snažím se přijít na svoji "nejsmutnější", ale to se nedá. Zdá se, že mám trochu sklon si je vybírat Z toho, co tu ještě nezaznělo, mě napadá třeba Honzlová od Zdeny Salivarové. Ta mě tehdy hodně dostala.
@Krisa Dnes večer jedu z Prahy směr HK. Hledám nějakého společníka na cesty. Ti minulí neměli dlouhou životnost a nevydrželi ani do Poděbrad. Hlásíš se dobrovolně?
Komentáře
Potom možná Poslední bitva (Narnie), Růže pro Algernon...
Z nejsmutnějších chvil bych vybral asi Bublinu v RŠ a první smrt v doktorovi who (
První byla smrt Snapeho v HP... fakt mi ukápla slza.
Druhá byla povídka od AS, tam jak se do Zaklínače zamiluje ta zpěvačka Očko, už si nepamatuji jméno povídky ale bylo to strašně smutný ten konec. Navíc sem točetl po menší osobní tragédii...fakt mě to dostalo, sem cíťa. :anxious:
Snažím se přijít na svoji "nejsmutnější", ale to se nedá. Zdá se, že mám trochu sklon si je vybírat