My řešíme ryze ženské záležitosti, byť na fantasy fóru
Však Cersei taky ve vězení zkoumala, co jí udělaly tři děti s prsama :-)
Jinak mít takhle starý dům je celkem na nic. Prostě máš obří studenej barák, který má v přízemí metrové kamenné zdi a udržuje se tam konstantní teplota 11 stupňů, ať je venku třicet nebo mínus deset. Navíc na tebe padají bývalé stáje, chlívy a další hospodářské budovy a musíš sekat bývalý park a smutně sledovat, jak chátrá kaple a loupou se zní fresky...
Jenže prostě to patřilo rodině a cítíš k tomu vazby. V tom tchána chápu, na rozdíl od manžela, který si myslí, že by se barák měl prodat.
Tchánovci mají v domě v Praze nějaké obrazy z toho domu a na jednom je nějaká přísná paní, která má úplně přesně ten samý "klóbrc", jako macecha z popelky, když jela na bál :-))) Já myslela,že šlo o výmysl kostýmního výtvarníka, ale ono se to fakt asi nosilo.
Na nic? No, pro většinu přítomných by to byl sen, byť je to Zimohrad. Co tam by se dalo všechno zřídit. Tchánovci je hezké jméno pro starý šlechtický rod
Tak ja hladam zmysel niekde inde. Tiez mam zdedit barak z 30tich rokov od renomovaneho architekta. Len za poslednych 5 rokov sme do toho museli vrazit 1,5 melona ceskych a rodicia su na penzii, takze vsetky ich uspory su tatam.
Ono si to zase nepředstavuj jako hrad :-) Od toho sedmnáctého století to prošlo celou řadou přestaveb. Je to takový měšťanský dům s velkorysým pozemkem a strašidelným sklepením.
Navíc to rodině v padesátých letech pochopitelně vzali a dole udělali služebnu policie, nahoře byty pro rodiny družstevníků, takže si dovedeš představit, co tam napáchali za rekonstrukce. Z původního interiéru nezbylo nic, jenom to, co rodina odvezla (ty obrazy, nějaké nádobí, lustr...).
A to je v Praze? Stejně je to nádhera, na tom by se člověk úžesně vyřádil. Skládat dohromady všechny ty původní prvky. Jo, je to šíleně drahý, ale prostě nádherný. Uměla sas vdát
Není, je to u Příbrami. Kdyby to bylo v Praze, nebo u Prahy, vážně bych se uměla vdát :-) To by jen ty pozemky k tomu stačily, aby jsme nikdy nemuseli pracovat. Takhle je to jen taková kuriozita bez skutečného finančního přínosu.
Ale vážně si nepředstavuj žádný Zimohrad. Je to prostě starý barák přebudovaný z bývalé usedlosti z roku 1625. Jak jsem pochopila, ani to nebylo jádro majetku té rodiny, spíš taková okrajová usedlost, kterou dostala maminka strýce manželovy matky (ano jsem úchylná na rodinné vazby), protože něco provedla, jak jsem pochopila.
Tak krásná chalupa. Tím lépe možná. Navíc není daleko. To je hrozný, jak když někdo má něco touženého či skvělého, najednou je z toho otrávený Taky to tak mám. S prací, postavou, vztahy, auty
Ten dvůr se všemi pozemky má stále menší hodnotu než vilka, kterou mají tchánovci v Praze. Takhle to chodí v České republice. :-) Kdybych byla v Západozemí, myslím, že by tchán nevrle mlaskal, že jsem povila dceru. Naštěstí jsme v ČR, takže si vnučku přál a očividně ji miluje.
V pátek jsem dal Praha-Tanvald s tradičním zpestřením přes Mělnicko - Kralupy, Mělník, Mšeno, Čistá, Bakov, Turnov a "jižní" cestou přes Železný Brod (cca 150km). V sobotu jsem pak byl spolužákům z gymplu na svatbě na Štěpánce, kde byla sice celkem kosa, ale zato s mizernou viditelností. A sotva se dneska vyčasilo, už jsem musel z hor zas zpět:-( Tentokrát bez blbnutí, z Kořenova opět přes Žel. Brod na Turnov a po staré Boleslavské až do Vinoře. Dál už nějak podle slunce domů do Řepákova (cca 140km). Foukal vítr, jelo se mi všelijak, tak jsem někde u Benátek odhodil přebytečné ego a dojel to na pohodu. Takhle to dopadá, když na tom člověk 4 týdny nesedí a pak zkouší vylomeniny..
Cyklisté jsou někdy fakt hrozný hovada, tuhle stojím na červený, bicykl asi dvě auta přede mnou a hrdinně se vrhne do rušný křižovatky když se rozjíždějí protijedoucí auta? Fakt máčo.
Heh, já jako po městě jinak nejezdící než kolmo (mimo největší hnusy, to loupnu MHD), mám zas velký problémy s řidiči aut a už dokonce i motocyklů. Kolikrát se mi už stalo, že do mě auto vycouvalo (i když mě muselo vidět), vyjelo na stezku (když vede vedle chodníku a je přez ní výjezd z baráku) a velmi ráda mám i tradiční nechtěné odbočení doprava, když mě auto v křizovatce dojede, předjede a zabočí (ne na velkých křižovatkách, ale na vedlejší). Balada.
Jak říká moje kamarádka. Na kole nesnáším překážející pěší a nebezpečná auta. Za volantem mi lezou krkem pomalí pěší a nevypočitatelní cyklisti a když jdu pěšky, nemůžu vystát ty blbce v autech a bezohledné cyklisty.
S tím nemohu souhlasit :-) Pokud někdo stojí na přechodu, prostě chce přejít. To, že vykročí do vozovky, je většinou důsledek toho, že ho už pět minut řidiči ignorují a tváří se, že tam cvičí jógu. A když náhodou zastaví, není vyhráno. Magoři v druhém pruhu totiž nutně potřebujou jet. Takhle už jsem se párkrát málem stala bezdětnou. Naposledy tam profrčel autobus :-(
Já nesnáším lidi, co skáčou do silnice tři sta metrů od přechodu. To bych vraždila. Chodci na přechodu mi nevadí
Ovšem pozor i pro matky s kočárky. Švagr toho pracovně najezdí hodně a povídá, jak častej je jev, kdy matka stojí u přechodu tím způsobem, že sama stojí na chodníku a kočárek s dítětem má vyšouplej do silnice...
Kousek od nás je jedna velká křižovatka, kde červená je pro kamiony opravdu pouze informativní. Na kole tam jezdím/chodím pouze po přechodu, protože se tam bojím. A i na tom přechodu už jsem byla několikrát málem svědkem, kdy náklaďák prostě projel, i když už jsme se s pár lidmi vydali přejít přechod na zelenou!
flanker.27: To jsem v životě neviděla. já si naopak stoupám bokem, ale když už do toho přechdu vstoupím, prostě je kočárek přede mnou. Nemám ráda, když mě někdo matky obviňuje, že "nastrkují" kočárek před sebe, když jdou po přechodu. Si to zkuste, jinak to nejde. .-)
už se mi párkrát stalo, že nasraný řidič troubí, protože já prostě nejdu dál, dokud nezastaví auta i v druhém pruhu , právě proto, že první jde ten kočárek.
Uff, haranti. Už se těším, až bude mít alespoň golfky. Kočárek je hrozně nepraktický a všichni mě nenávidí (řidiči, lidi v tramvaji, v buse, na nádraží...)
Komentáře
Jinak mít takhle starý dům je celkem na nic. Prostě máš obří studenej barák, který má v přízemí metrové kamenné zdi a udržuje se tam konstantní teplota 11 stupňů, ať je venku třicet nebo mínus deset. Navíc na tebe padají bývalé stáje, chlívy a další hospodářské budovy a musíš sekat bývalý park a smutně sledovat, jak chátrá kaple a loupou se zní fresky...
Jenže prostě to patřilo rodině a cítíš k tomu vazby. V tom tchána chápu, na rozdíl od manžela, který si myslí, že by se barák měl prodat.
Tchánovci mají v domě v Praze nějaké obrazy z toho domu a na jednom je nějaká přísná paní, která má úplně přesně ten samý "klóbrc", jako macecha z popelky, když jela na bál :-))) Já myslela,že šlo o výmysl kostýmního výtvarníka, ale ono se to fakt asi nosilo.
Na nic? No, pro většinu přítomných by to byl sen, byť je to Zimohrad. Co tam by se dalo všechno zřídit. Tchánovci je hezké jméno pro starý šlechtický rod
Navíc to rodině v padesátých letech pochopitelně vzali a dole udělali služebnu policie, nahoře byty pro rodiny družstevníků, takže si dovedeš představit, co tam napáchali za rekonstrukce. Z původního interiéru nezbylo nic, jenom to, co rodina odvezla (ty obrazy, nějaké nádobí, lustr...).
Ale vážně si nepředstavuj žádný Zimohrad. Je to prostě starý barák přebudovaný z bývalé usedlosti z roku 1625. Jak jsem pochopila, ani to nebylo jádro majetku té rodiny, spíš taková okrajová usedlost, kterou dostala maminka strýce manželovy matky (ano jsem úchylná na rodinné vazby), protože něco provedla, jak jsem pochopila.
teda prekážkový beh 8,5 km, krásne video z podujatia:
Mal som tú česť zúčasniť sa
Venuje sa tu niekto tomuto sportu?
V sobotu jsem pak byl spolužákům z gymplu na svatbě na Štěpánce, kde byla sice celkem kosa, ale zato s mizernou viditelností. A sotva se dneska vyčasilo, už jsem musel z hor zas zpět:-( Tentokrát bez blbnutí, z Kořenova opět přes Žel. Brod na Turnov a po staré Boleslavské až do Vinoře. Dál už nějak podle slunce domů do Řepákova (cca 140km).
Foukal vítr, jelo se mi všelijak, tak jsem někde u Benátek odhodil přebytečné ego a dojel to na pohodu. Takhle to dopadá, když na tom člověk 4 týdny nesedí a pak zkouší vylomeniny..
Já nesnáším lidi, co skáčou do silnice tři sta metrů od přechodu. To bych vraždila. Chodci na přechodu mi nevadí
už se mi párkrát stalo, že nasraný řidič troubí, protože já prostě nejdu dál, dokud nezastaví auta i v druhém pruhu , právě proto, že první jde ten kočárek.
Uff, haranti. Už se těším, až bude mít alespoň golfky. Kočárek je hrozně nepraktický a všichni mě nenávidí (řidiči, lidi v tramvaji, v buse, na nádraží...)