celkom šikovný na alternatívnu históriu je Harry Harison. Čítali ste od neho Cestu jedného krála (vikingovia vs kresťanstvo) alebo Na západ od raja? oboje sú trilógie....
Počkat, Kniha mečů, to mi něco říká. Teď si uvědomuji, že před dosti dávnou dobou jsem to vlastně četl. Ale naneštěstí jenom třetí díl. Nicméně si vzpomínám, že se mi to celkem líbilo. Ale proti Martinovi tam docela výraznou roli hráli i bohové.
Harisona neznám.
Ach jo, kdybych chtěl přečíst všechny zajímavé knihy, musel bych na tomto světě zůstat tisíc let.
Oblíbené POV? Najviac som sa tešila na Tyriona - to bola high game i styk s neprivilegovanou populáciou a cestovaním a to všetko okorenené jeho vynaliezavou bystrosťou, humorom a zmesou lichotivých i nelichotivých vlastností a činov. A ešte na Aryu - imponuje mi jej tomboy nátura a spôsob, akým sa popasovala s traumatickými udalosťami, ktorými sa pohybuje, cením si, že sa GRRM pustil do popisu situácie očami dieťaťa a hoci má trocha horúcu hlavu a málo pochopenia a tolerancie pre iných nejako som si ju obľúbila a držím jej palce a vždy som bola zvedavá, čo ďalšie postretne a ona stretáva teda dosť vecí, aj z tých najnižších a najbrutálnejších vrstiev. Tretie POV si neviem vybrať. Napadol mi Jon, Dany (but no more dogs with olives!), Ned, Jaime, Sansine neskoršie kapitoly a ďalšie, ale fakt netuším. Tak dobrým pisateľom viacerých POV v sekcii fantasy a s prehľadom o histórii (či skôr o mytológii) má Michael Scott, ale The secrets of immortal Nicholas Flamel sú knižky popisujúce dej niekoľkých dní a je to rozhodne iná úroveň. Viac mágie a tak. Stredovekejšie a generačne ladený je Ken Follett, ale tam fantasy nie je. Cardove knižky zbožňujem. Obe série z Enderverse sú úžasné a dosť poprepletané, s politikou i akciou i vzťahmi a tá filozoficko-etická rovina je skutočne výborná. Celkom sa mi páčili i jeho poviedky a ostatné knižky. Myslím, že by Píseň zvládl dobře. Poďme vymyslieť, čie POV by ktorý spisovateľ mohol napísať. Napríklad Terry Pratchett (RIP) by sa hodil na Tyriona a hádam i Neil Gaiman by sa k nemu hodil. K Davosovi prípadne Catelyn mi pasuje Ken Follett. Myslím, že u Sama sa dočkáme niečoho, na čo by sme mohli najať Dana Browna, ale asi to zaberie viac než 24 hodín, tak neviem. Dany v Tanci je ako z Babylonu od Figuli. Arya mi povahovo pasuje do knižiek od Jacquline Wilsonovej, lenže pohybuje sa v prostredí, ktoré tam nepasuje. Tolkien na Zeď. Keby mal Rickon POV, chcelo by to Twaina (a asi aj pre Aryu), prípadne Londona, ale myslím, že London by sa zišiel skôr Branovi - správna zmes spirituality a drsnej divočiny a vlčí pohľad. A Sasanke dáme Pilcherovú. Any other ideas?
@p1e9t9r2 podle GRRM už žádná další POV postava (kromě prologů a epilogů) nepřibude.
Za mě:
1) Arya - už od Hry o trůny. Moje nejoblíbenější POV postava, protože je mi velice sympatická a její kapitoly mě nejvíc bavili. Je pravda, že v Hostině a v Tanci to byla celkem nuda, ale putování Aryi a Sandora považuji za skvělou část děje.
2) Aša - samozřejmě tu nemůže chybět moje oblíbenkyně ze Železných ostrovů. Jediná Železná jejíž kapitoly jsou pro mě zábavné (Victarion je suchar a idiot, Aeron je zase neuvěřitelně nudný a Theon... Theon je prostě vůl). Je pro mě velice zajímavé sledovat její myšlenkové pochody a názory.
3) asi Davos, protože díky němu se dostáváme k mému oblíbenému králi Stannisovi, navíc jeho kapitoly obsahují hromady zajímavých událostí. Sám Davos už pro mě tak zajímavý není.
Ale samozřejmě jsou i další POV které mám rád.
Otázka pro všechny: Koho byste vybrali jako 3 nejhorší POV?
Nejhorší 1) Daenerys. Je to čím dál horší, ve Hře a ve Střetu mi nevadila, ale Bouře a tanec v plné nahotě ukázali co je zač 2) Cersei tohle žádný komentář nepotřebuje 3) Areo Hoat, aneb pomeranče jsou přezralé
Cersei is pain to read. Ďalej by som tam dala asi niekoho z tých, s kým bolo málo kapitôl, lenže práve preto, že mali málo kapitôl mi to príde nefér. Asi tam dám, toho prológistu z neviem ktorej knižky, ktorý na Pästi začal rebelovať, ale ani to mu už nepomohlo. Ten sa mi nepáčil.
Ve skrze souhlasím s tím co napsal @Achileus , u Dany si myslím že je chyba na Martinově straně, protože neví co s ní.. Už má být dávno někde v Západozemí a ne se jebat v Zálivu.. Cersei by člověk nemusel komentovat, ale zase to čtenářsky takové utrpení není.. Prostě se u jejích kapitol směju a říkám si "..pane bože to je píča.." (pardon za to slovo, ale neříkejte že to tak nemáte ). A ano.. Dorne je pro mě naprostý utrpení. Ještě dodám že mě nezajímá jak na tom jsou dornské pomeranče a nezajímá mě ani kdo ejakuloval na břicho Arianne, kterou nesnáším taky.. Tak nějak jsem rád, že ze seriálu byla vyškrtnutá..
jako by píseční hadi nestačili
No a koho mám rád? Mám rád Davose (ze začátku mě moc nebavil), postupně jak se vykresloval charakter, jsem ho začal mít dost rád.. Úplně se bojím, jakou smrt mu Martin vymyslí.. Uf.. Z Jona abych řekl pravdu moc hotovej nejsem. Jasně že zeď bude asi nejzajímavější místo kde se bude něco dít, ale spíš než jeho postavu mám rád to dění tam. Úplně nejradši bych byl kdyby Zeď vykreslovala nějaká pozitivně smýšlející postava................. Třeba Edd
Jinak si užívám kapitoly Aryi a Brana. Protože Starčata prostě
@Everett_Young: Pfff, nejhorší POV všech dob je Catelyn, konkrétně kapitola s výstupem na Orlí hnízdo je "extratřída", které v nudnosti může konkurovat jen Sansin sestup z Orlího hnízda (ale Sansa má ostatní kapitoly v pohodě...).
Tak já se přidám do týmu, který baví POV Starčat. Pak ještě přihodím Theona - jeho kapitoly je každopádně nepříjemné číst jak ve Střetu, tak Tanci, ale rozhodně vyvolávají emoce.
Nejhorší... pro mě Arianne, Brienne, Victarion a Aeron. Cersei pohrdám, ale její kapitoly byly přinejmenším zábavnější, i když by si člověk přál, aby tu pokryteckou neschopnou panoidní svini už někdo umlátil samorostem (a neříkejte, že to máte jinak).
Za mě rozhodně nejlepší Jaime,Tyrion a Davos. Tyhle kapitoly mě vždycky bavily. Dorn se mi líbí. Železný ostrovy mě taky nenadchly. Jinak v Hostině a Tanci mě moc nebavil Sam, Danny a Arya.
Jinak nejlepší jsou mi POV Jaimeho, Tyriona a Brana,... tak nějak táhnou děj nejvíc kupředu a mají to osekané o tisíc a jednu zbytečnost (popisy jídel, chutí a vůni... ))... A hlavně jsou sympatičtí...
ale její kapitoly byly přinejmenším zábavnější, i když by si člověk přál, aby tu pokryteckou neschopnou panoidní svini už někdo umlátil samorostem (a neříkejte, že to máte jinak).
Však to píšu. Jinak teda mě Brienne celkem baví. Resp. její kapitoly mě nijak nenudily a ani ona mi navadí. Ale jinak Arianne je hrozná a nikdo z železných mě nebaví. S Theonem souhlasím
@Jay Třeba se v některé z Branových kapitol i dočkáme detailního rozboru, jak chutnal mletý Jojen restovaný s kořenem čarostromu
@Everett_Young: Pfff, nejhorší POV všech dob je Catelyn, konkrétně kapitola s výstupem na Orlí hnízdo je "extratřída", které v nudnosti může konkurovat jen Sansin sestup z Orlího hnízda (ale Sansa má ostatní kapitoly v pohodě...).
A nemyslíš, že to třeba není nudnou postavou, ale šíleně nudnou lokací, když i POV s v pohode kapitolami je tam k úděsu?
Já měla Cat docela ráda. Byla tak nějak... Solidní. Brienne sa mi čítala dobre. Nie že by sme sa dostali ďaleko (teda dostali, ale veľký vplyv to na celkové dianie nemalo a Brienne samotná sa nedopátrala ničoho (okrem toho, že Gendryho otec je Robert Baratheon), ale to dievča zlaté je milé a bola som rada za tour guide of post-civil-war country. Arianne měla tu smulu, že valnou většinu času strávila ve věži a tam se toho děje opravdu málo. Ale ten talk s Doranem byl hódně zajímavej. Nad Želízkami tak trocha kroutím hlavou, Ašu mám asi nejraději z celé bandy, na Theona se už nejde zlobit. Bran je taky dobrej. Pojí se mi s ním jakýsi klid, ale ne nuda. A vždycky se těším, jestli nekápnem na díleček toho velkýho puzle s Velkým Jiným. Sam na lodi taky není nic moc. Očekávám zlepšení v Citadele - v semeništi intrik ala Ilumináti.
@Gepeto: Hmmm, být ta konkláve v Eyrie by nebyl problém (tam byly zajímavé kapitoly)... akorát by každá postava nesměla mít kapitolu, kterak absolvuje naprosto nudný výstup, kdy by přemýšlela co bude požadovat, sem tam by kopla do nejakého kamenu a následně naprosto nudný sestup kde by třeba přemýšlela o tom, co jedla a jak ji všichni naštvali, že nedosáhla toho co chtěla a tak... )
@Gepeto@Jay Každá POV půjde na orlí hnízdo sama, pokaždé bude jinačí počasí, pokaždé zaútočí jiný horský kmen, Sansa bude jíst citronové zákusky, Daenerys medové kobylky, Arianne bude v táboře souložit, Bran snít, Catelyn se bude snažit něco říct, ale její doprovod jí nebude rozumět, Arya bude chtít dokončit modlitbu, Cersei bude hodnotit svá povadlá prsa, Jaime bude přemýšlet jestli by už neměl Cersei zabít, Jon si bude říkat jestli už něco ví, Victarion se bude rozhodovat jestli zatroubit nebo nezatroubit, Aeron bude váhat, zda má tak daleko od ostrovů Potopený bůh nějakou moc. Jen Edd si bude říkat, proč je to kurva taková nuda.. Každému se změní počasí. Dvakrát
Na horskom chodníku bojazlivo pritisnutom k strohým štítom bojuje so skuvíňajúcim vetriskom muž v nenápadnej šedej róbe. Jedná sa o mistra Sagarta. Napriek všetkému čo v posledných búrlivých mesiacoch vyplávalo na svetlo, rozhodnutia uznášané v Orľom hniezde sú natoľko vážne, že Západozemskí hráči chtiac nechtiac museli pozvať aj niekoho s vedomosťami a kontaktami Citadely. Po starostlivom zvažovaní bol pozvaný práve on, nakoľko v rozhodujúcich chvíľach preukázal vedomosti v oblasti toho správneho odboru a lepší charakter (presnejšie nebol v dosť významnej pozícii, aby sa mohol výraznejšie previniť), než väčšina tamojších hodnostárov. Keď mu havraňou poštou dorazilo oficiálne pozvanie , zažil ohromný príval hrdosti a nedočkavo sa začal pripravovať. V tejto chvíli však ľutoval, že vôbec vyštudoval.
SAGART Do siedmych pekiel! Pomyslel si, keď už po hádam tisící krát zakopol na strmom skalnatom povrchu, ktorí miestni honosne nazývali cestou. Akoby nestačilo, že ho horské klany pripravili o jeho reťaz, koňa, sprievod a to málo cenností, nástrojov a potravín, čo so sebou mal (nehovoriac o tých trhlinách v rúchu, cez ktoré práve prefukoval mrazivý vietor), teraz sa musel peši trmácať po tom najnemožnejšom chodníku, na aký kedy položil nohu. Strmý nerovný a miestami dokonca zaľadnený podklad bol hotovým očistcom a prudký zráz len pár centimetrov od jeho chodidiel celkovému dojmu nepomáhal. Sagart už ani nevedel, či je natoľko zdesený, že už strach ani nedokáže vnímať, alebo natoľko vyčerpaný a dokaličený, že na obavy mu už nezostala energia. Ruky posiate odreninami od drsných premrznutých skál, nohy i tvár ho príšerne oziabali a prsty si už prakticky necítil. Zato pichanie v boku a svaly protestujúce proti dlhému namáhavému výstupu cítil až pridobre. Až sa na ten mizerný hrad vyštverám, budem sa sťažovať... Ale pochyboval, že by ho niekto počúval. Aristokrati len málokedy počúvali niekoho iného, než seba samých a teraz, keď bola Citadela v nemilosti, to tak hádam i bolo lepšie. Nestál o pokrytecké obviňovanie a výčitky na svoju adresu, obzvlášť keď ani nepatril medzi tých, čo mali celú tú blamáž na rováši. Prudký nápor vetra ho prinútil zastať a zacloniť si tvár pred ostrými črepinkami neskorého snehu. Popravde však nie je dôvod na obavy, jeho oprávnené rozhorčenie by si zrejme ani nevšimli. Všetci sa totiž budú zaoberať plánmi ako si v novom usporiadaní utrhnúť čo najväčší kus. Možno by sa na ne mal zamerať aj on. Hádam to odvedie jeho pozornosť od tohto príšerného putovania. Jeho predpoklad bol natoľko správny, že vo svojej zaneprázdnenosti diplomatickou stratégiou si nevšimol istý pozoruhodný zjav, až dokým doň takmer nenarazil. Keď sa spamätal a zaostril, v nečakanej prekážke spoznal húf živočíchov v kožených postrojoch podobných koňom, medzi ktorými sedela očividne ľudská bytosť. Nadýchol sa k pozdravu, no neznáma osoba ho predbehla. "Zdravím. Vy ste ten mistr z Citadely, však?" Zaznel zvučný ženský hlas a jeho majiteľka svižne vstala a vykročila vpred. Sagart prekvapene zažmurkal na vysokú pružnú dievčinu s podmanivými očami. Aj napriek neforemnému hrubému mužskému oblečeniu si nedokázal nevšimnúť ležérnu ladnosť jej pohybov, prameniacu z priam nadprirodzenej istoty a spriaznenosti s týmto nemilosrdným prostredím. Bola ako tieňomačka, lenže žiadna tieňomačka nemohla ukradnúť oči oblohe. Nejakým zázrakom sa zmohol na odpoveď a dokonca takmer neznel zadýchane. "Áno, mistr Sagart." "Meškáte." "Stretol som horské klany. Skutočne pozoruhodné obyvateľstvo. Obzvlášť impozantní sú, keď vám kradnú koňa a všetok majetok, zatiaľ čo sa vaši spolucestujúci rozutekajú, ak majú šťastie." "To ste obišiel ešte dobre. Raz sem prišiel spevák, ktorého obrali i o šaty a ponechali mu jedine jeho harfu. Strážci pri bráne ho donútili zaspievať dve piesne, než ho konečne pustili." "Ten pohľad musel stáť za to." Poznamenal Sagart pobavene. "Aj stál." Nezbedný zubatý úsmev a podozrivá intonácia mladej ženy Sagarta akýmsi príjemným spôsobom vyviedli z miery. Radšej sa tým však bližšie nezaoberal. "S kým vlastne mám tu česť?" "Volám sa Mya Kameň. Som sprievodcom na ceste k Orliemu hniezdu. Nikto nepozná tento chodník a muly lepšie ako ja." Nebolo to chvastanie, len prosté konštatovanie a keď ju Sagart videl stáť na kraji priepasti, pevnú no uvoľnenú s tým prívetivým úsmevom, zatiaľ čo jej víchor strapatil krátke čierne vlasy, veril jej. Usmial sa. "Ani neviete akým je mi potešením vás stretnúť." "Prosím, tykajte mi." "Len ak to bude obojstranné." "Ako chceš." Zasmiala sa a uprela svoj iskrivý pohľad priamo do jeho očí. Sagartovo srdce vynechalo úder. V tej chvíli mu nevadili boľavé nohy ani ľadový vietor, ochotne by sa s ňou tu, uprostred neľútostných brál, zhováral aj keby husto snežilo. Možno by sa mohli navzájom zohrievať... "Myslím, že by sme už mali vyraziť, ak chcete stihnúť začiatok porád." Dodala, obrátila sa späť k mulom a prelomila čaro momentu, akoby ho nikdy nebolo. Sagart sa neubránil povzdychu, no neostalo mu nič iné, než ju nasledovať k zvieratám. Aspoň mal výhľad na jej peknú figúru, ajkeď z nej pod hrubým koženým oblečením a kožušinami bolo vidieť len málo. "Iste, beztak som už stratil priveľa času." "Cesta nahor potrvá ešte niekoľko hodín a v jednom úseku budeme musieť prejsť úzkou lávkou. Ak by ste mali strach z výšok, pomožem vám prejsť." Sagart, zvedavý, aké by to bolo držať ju za ruku, bol v pokušení, povedať že áno, ale napokon od toho upustil. Určite sa nájde aj iná, lepšia príležitosť. "To nebude potrebné, ale vďaka za ochotu." "Je to moja práca." "Aj tak." Vrhla jeho smerom napoly zvedavý a napoly pobavený pohľad, no v očiach sa jej zračilo i potešenie. Prikývla a dokončila posledné prípravy. Keď nasadli a vyrazili nahor úzkym chodníkom, Sagart sa rozhodol, že svoj postoj k tejto ceste a doterajším príkoriam prehodnotí. S takouto spoločnosťou bude za každý krivý schod rád.
Komentáře
celkom šikovný na alternatívnu históriu je Harry Harison. Čítali ste od neho Cestu jedného krála (vikingovia vs kresťanstvo) alebo Na západ od raja? oboje sú trilógie....
Počkat, Kniha mečů, to mi něco říká. Teď si uvědomuji, že před dosti dávnou dobou jsem to vlastně četl. Ale naneštěstí jenom třetí díl. Nicméně si vzpomínám, že se mi to celkem líbilo. Ale proti Martinovi tam docela výraznou roli hráli i bohové.
Harisona neznám.
Ach jo, kdybych chtěl přečíst všechny zajímavé knihy, musel bych na tomto světě zůstat tisíc let.
Jeho pojetí bohů jako v podstatě zlomyslných parchantů se mi dost líbilo. Přiznávám ale, že už je to taky drahně let, co jsme to četl.
Kdybych žil na světě tisíce let a byl bych obdařen nadpřirozenou mocí, asi bych se taky postupně stal zlomyslným parchantem.
Tak dobrým pisateľom viacerých POV v sekcii fantasy a s prehľadom o histórii (či skôr o mytológii) má Michael Scott, ale The secrets of immortal Nicholas Flamel sú knižky popisujúce dej niekoľkých dní a je to rozhodne iná úroveň. Viac mágie a tak.
Stredovekejšie a generačne ladený je Ken Follett, ale tam fantasy nie je.
Cardove knižky zbožňujem. Obe série z Enderverse sú úžasné a dosť poprepletané, s politikou i akciou i vzťahmi a tá filozoficko-etická rovina je skutočne výborná. Celkom sa mi páčili i jeho poviedky a ostatné knižky. Myslím, že by Píseň zvládl dobře.
Poďme vymyslieť, čie POV by ktorý spisovateľ mohol napísať. Napríklad Terry Pratchett (RIP) by sa hodil na Tyriona a hádam i Neil Gaiman by sa k nemu hodil. K Davosovi prípadne Catelyn mi pasuje Ken Follett. Myslím, že u Sama sa dočkáme niečoho, na čo by sme mohli najať Dana Browna, ale asi to zaberie viac než 24 hodín, tak neviem. Dany v Tanci je ako z Babylonu od Figuli. Arya mi povahovo pasuje do knižiek od Jacquline Wilsonovej, lenže pohybuje sa v prostredí, ktoré tam nepasuje. Tolkien na Zeď. Keby mal Rickon POV, chcelo by to Twaina (a asi aj pre Aryu), prípadne Londona, ale myslím, že London by sa zišiel skôr Branovi - správna zmes spirituality a drsnej divočiny a vlčí pohľad.
A Sasanke dáme Pilcherovú.
Any other ideas?
Za mě:
1) Arya - už od Hry o trůny. Moje nejoblíbenější POV postava, protože je mi velice sympatická a její kapitoly mě nejvíc bavili. Je pravda, že v Hostině a v Tanci to byla celkem nuda, ale putování Aryi a Sandora považuji za skvělou část děje.
2) Aša - samozřejmě tu nemůže chybět moje oblíbenkyně ze Železných ostrovů. Jediná Železná jejíž kapitoly jsou pro mě zábavné (Victarion je suchar a idiot, Aeron je zase neuvěřitelně nudný a Theon... Theon je prostě vůl). Je pro mě velice zajímavé sledovat její myšlenkové pochody a názory.
3) asi Davos, protože díky němu se dostáváme k mému oblíbenému králi Stannisovi, navíc jeho kapitoly obsahují hromady zajímavých událostí. Sám Davos už pro mě tak zajímavý není.
Ale samozřejmě jsou i další POV které mám rád.
Otázka pro všechny: Koho byste vybrali jako 3 nejhorší POV?
1) Daenerys. Je to čím dál horší, ve Hře a ve Střetu mi nevadila, ale Bouře a tanec v plné nahotě ukázali co je zač
2) Cersei tohle žádný komentář nepotřebuje
3) Areo Hoat, aneb pomeranče jsou přezralé
No a koho mám rád? Mám rád Davose (ze začátku mě moc nebavil), postupně jak se vykresloval charakter, jsem ho začal mít dost rád.. Úplně se bojím, jakou smrt mu Martin vymyslí.. Uf.. Z Jona abych řekl pravdu moc hotovej nejsem. Jasně že zeď bude asi nejzajímavější místo kde se bude něco dít, ale spíš než jeho postavu mám rád to dění tam. Úplně nejradši bych byl kdyby Zeď vykreslovala nějaká pozitivně smýšlející postava................. Třeba Edd
Jinak si užívám kapitoly Aryi a Brana. Protože Starčata prostě
Nejhorší... pro mě Arianne, Brienne, Victarion a Aeron. Cersei pohrdám, ale její kapitoly byly přinejmenším zábavnější, i když by si člověk přál, aby tu pokryteckou neschopnou panoidní svini už někdo umlátil samorostem (a neříkejte, že to máte jinak).
Železný ostrovy mě taky nenadchly. Jinak v Hostině a Tanci mě moc nebavil Sam, Danny a Arya.
@Jay Třeba se v některé z Branových kapitol i dočkáme detailního rozboru, jak chutnal mletý Jojen restovaný s kořenem čarostromu
Brienne sa mi čítala dobre. Nie že by sme sa dostali ďaleko (teda dostali, ale veľký vplyv to na celkové dianie nemalo a Brienne samotná sa nedopátrala ničoho (okrem toho, že Gendryho otec je Robert Baratheon), ale to dievča zlaté je milé a bola som rada za tour guide of post-civil-war country.
Arianne měla tu smulu, že valnou většinu času strávila ve věži a tam se toho děje opravdu málo. Ale ten talk s Doranem byl hódně zajímavej.
Nad Želízkami tak trocha kroutím hlavou, Ašu mám asi nejraději z celé bandy, na Theona se už nejde zlobit.
Bran je taky dobrej. Pojí se mi s ním jakýsi klid, ale ne nuda. A vždycky se těším, jestli nekápnem na díleček toho velkýho puzle s Velkým Jiným.
Sam na lodi taky není nic moc. Očekávám zlepšení v Citadele - v semeništi intrik ala Ilumináti.
Na horskom chodníku bojazlivo pritisnutom k strohým štítom bojuje so skuvíňajúcim vetriskom muž v nenápadnej šedej róbe. Jedná sa o mistra Sagarta. Napriek všetkému čo v posledných búrlivých mesiacoch vyplávalo na svetlo, rozhodnutia uznášané v Orľom hniezde sú natoľko vážne, že Západozemskí hráči chtiac nechtiac museli pozvať aj niekoho s vedomosťami a kontaktami Citadely. Po starostlivom zvažovaní bol pozvaný práve on, nakoľko v rozhodujúcich chvíľach preukázal vedomosti v oblasti toho správneho odboru a lepší charakter (presnejšie nebol v dosť významnej pozícii, aby sa mohol výraznejšie previniť), než väčšina tamojších hodnostárov. Keď mu havraňou poštou dorazilo oficiálne pozvanie , zažil ohromný príval hrdosti a nedočkavo sa začal pripravovať. V tejto chvíli však ľutoval, že vôbec vyštudoval.
SAGART
Do siedmych pekiel! Pomyslel si, keď už po hádam tisící krát zakopol na strmom skalnatom povrchu, ktorí miestni honosne nazývali cestou. Akoby nestačilo, že ho horské klany pripravili o jeho reťaz, koňa, sprievod a to málo cenností, nástrojov a potravín, čo so sebou mal (nehovoriac o tých trhlinách v rúchu, cez ktoré práve prefukoval mrazivý vietor), teraz sa musel peši trmácať po tom najnemožnejšom chodníku, na aký kedy položil nohu. Strmý nerovný a miestami dokonca zaľadnený podklad bol hotovým očistcom a prudký zráz len pár centimetrov od jeho chodidiel celkovému dojmu nepomáhal. Sagart už ani nevedel, či je natoľko zdesený, že už strach ani nedokáže vnímať, alebo natoľko vyčerpaný a dokaličený, že na obavy mu už nezostala energia. Ruky posiate odreninami od drsných premrznutých skál, nohy i tvár ho príšerne oziabali a prsty si už prakticky necítil. Zato pichanie v boku a svaly protestujúce proti dlhému namáhavému výstupu cítil až pridobre. Až sa na ten mizerný hrad vyštverám, budem sa sťažovať... Ale pochyboval, že by ho niekto počúval. Aristokrati len málokedy počúvali niekoho iného, než seba samých a teraz, keď bola Citadela v nemilosti, to tak hádam i bolo lepšie. Nestál o pokrytecké obviňovanie a výčitky na svoju adresu, obzvlášť keď ani nepatril medzi tých, čo mali celú tú blamáž na rováši. Prudký nápor vetra ho prinútil zastať a zacloniť si tvár pred ostrými črepinkami neskorého snehu. Popravde však nie je dôvod na obavy, jeho oprávnené rozhorčenie by si zrejme ani nevšimli. Všetci sa totiž budú zaoberať plánmi ako si v novom usporiadaní utrhnúť čo najväčší kus. Možno by sa na ne mal zamerať aj on. Hádam to odvedie jeho pozornosť od tohto príšerného putovania.
Jeho predpoklad bol natoľko správny, že vo svojej zaneprázdnenosti diplomatickou stratégiou si nevšimol istý pozoruhodný zjav, až dokým doň takmer nenarazil. Keď sa spamätal a zaostril, v nečakanej prekážke spoznal húf živočíchov v kožených postrojoch podobných koňom, medzi ktorými sedela očividne ľudská bytosť. Nadýchol sa k pozdravu, no neznáma osoba ho predbehla.
"Zdravím. Vy ste ten mistr z Citadely, však?"
Zaznel zvučný ženský hlas a jeho majiteľka svižne vstala a vykročila vpred. Sagart prekvapene zažmurkal na vysokú pružnú dievčinu s podmanivými očami. Aj napriek neforemnému hrubému mužskému oblečeniu si nedokázal nevšimnúť ležérnu ladnosť jej pohybov, prameniacu z priam nadprirodzenej istoty a spriaznenosti s týmto nemilosrdným prostredím. Bola ako tieňomačka, lenže žiadna tieňomačka nemohla ukradnúť oči oblohe. Nejakým zázrakom sa zmohol na odpoveď a dokonca takmer neznel zadýchane.
"Áno, mistr Sagart."
"Meškáte."
"Stretol som horské klany. Skutočne pozoruhodné obyvateľstvo. Obzvlášť impozantní sú, keď vám kradnú koňa a všetok majetok, zatiaľ čo sa vaši spolucestujúci rozutekajú, ak majú šťastie."
"To ste obišiel ešte dobre. Raz sem prišiel spevák, ktorého obrali i o šaty a ponechali mu jedine jeho harfu. Strážci pri bráne ho donútili zaspievať dve piesne, než ho konečne pustili."
"Ten pohľad musel stáť za to."
Poznamenal Sagart pobavene.
"Aj stál."
Nezbedný zubatý úsmev a podozrivá intonácia mladej ženy Sagarta akýmsi príjemným spôsobom vyviedli z miery. Radšej sa tým však bližšie nezaoberal.
"S kým vlastne mám tu česť?"
"Volám sa Mya Kameň. Som sprievodcom na ceste k Orliemu hniezdu. Nikto nepozná tento chodník a muly lepšie ako ja."
Nebolo to chvastanie, len prosté konštatovanie a keď ju Sagart videl stáť na kraji priepasti, pevnú no uvoľnenú s tým prívetivým úsmevom, zatiaľ čo jej víchor strapatil krátke čierne vlasy, veril jej. Usmial sa.
"Ani neviete akým je mi potešením vás stretnúť."
"Prosím, tykajte mi."
"Len ak to bude obojstranné."
"Ako chceš."
Zasmiala sa a uprela svoj iskrivý pohľad priamo do jeho očí. Sagartovo srdce vynechalo úder. V tej chvíli mu nevadili boľavé nohy ani ľadový vietor, ochotne by sa s ňou tu, uprostred neľútostných brál, zhováral aj keby husto snežilo. Možno by sa mohli navzájom zohrievať...
"Myslím, že by sme už mali vyraziť, ak chcete stihnúť začiatok porád."
Dodala, obrátila sa späť k mulom a prelomila čaro momentu, akoby ho nikdy nebolo. Sagart sa neubránil povzdychu, no neostalo mu nič iné, než ju nasledovať k zvieratám. Aspoň mal výhľad na jej peknú figúru, ajkeď z nej pod hrubým koženým oblečením a kožušinami bolo vidieť len málo.
"Iste, beztak som už stratil priveľa času."
"Cesta nahor potrvá ešte niekoľko hodín a v jednom úseku budeme musieť prejsť úzkou lávkou. Ak by ste mali strach z výšok, pomožem vám prejsť."
Sagart, zvedavý, aké by to bolo držať ju za ruku, bol v pokušení, povedať že áno, ale napokon od toho upustil. Určite sa nájde aj iná, lepšia príležitosť.
"To nebude potrebné, ale vďaka za ochotu."
"Je to moja práca."
"Aj tak."
Vrhla jeho smerom napoly zvedavý a napoly pobavený pohľad, no v očiach sa jej zračilo i potešenie. Prikývla a dokončila posledné prípravy. Keď nasadli a vyrazili nahor úzkym chodníkom, Sagart sa rozhodol, že svoj postoj k tejto ceste a doterajším príkoriam prehodnotí. S takouto spoločnosťou bude za každý krivý schod rád.
Ale ďakujem za pochvalu. Bol môj opis tvojej postavy uspokojujúci a blízky skutočnosti?