Mno, možná to lidem, co vyrostli ve městě přijde divné, ale opravdu jsem si jako mála hrála s chlupáčema, jako je ten na obrázku, a přitom dobře věděla, že jednou skončí na víně. Nevylučuje se to Brala jsem to tak, že jim udělám hezký živůtek a že umřou jednou rychlou ranou.
Králíčci byli chutní, tak mi nevadili. Z nějakého důvodu jsem ale měla divný pocit, když jsem měla sníst kohouta. Byl hrozná mrcha, bála jsem se ho, štípnul mě do nohy (mám jizvu a to už bude 20 let), ale nad jídlem z něj mi bylo smutno. Ale možná to bylo tím, že byl starý a nedobrý.
pamatuju si jak jsem se díval tajně k sousedům když vybíjeli králíky. Si dodnes vybavuju ty jejich vteřinový skřeky a pak to stahování z kůže, sušení kožek i jejich následné odnášení do výkupu. A ano, měl jsem králičí pacičku na klíče
Z nějakého důvodu jsem ale měla divný pocit, když jsem měla sníst kohouta. Byl hrozná mrcha, bála jsem se ho, štípnul mě do nohy (mám jizvu a to už bude 20 let), ale nad jídlem z něj mi bylo smutno. Ale možná to bylo tím, že byl starý a nedobrý.
Právě to vás spojovalo, a když jsi ho zdlábla, věděla jsi, že je konec. City nemusí být vždy láskyplné, hlavně když jsou silné :-P Jinak kohouti jsou pěkní hajzli. To je známo..
Takhle vypadají roztomile, ale od té doby, co mě při záchranné akci jeden pavouk kousnul, nemám s nima slitování (máme domluvu, pokud je v uctivé vzdálenosti, je to v pohodě, jak se nebezpečně přiblíží, rozmajznu ho).
Komentáře
A malí výři mají doma slušnou zásobárnu.
Ale teď vážně. I když jakýkoliv pavouk, který by se mě dotknul, odletěl rovnou na stěnu, tak dávám plný počet bodů na nápad na to video.