Útržky z Robertovy rebelie - Jaime II - Ice & Fire
Útržky z Robertovy rebelie - Jaime II - Ice & Fire
JAIME II (napsala: čejka) „Sere Barristane.“ Bylo to poprvé od jmenování rytířem, kdy Jaime někoho o něco prosil. „Mohl bys prince Rhaegara požádat, abych mohl jet také s jeho vojskem? Jon Darry je ochotný vyměnit si se mnou místo, … celý článek
0
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
@Nevada
Děkuji, že sis ještě našla čas na kontrolní čtení a zveřejnění obou povídek
Souhlasím s @Azrael ! Perfektně napsané a propracované, je vidět, že jsi nad tím hodně přemýšlela a že nejde jen o nějaký opis narážek z knihy, ale i o vlastní vklad. Největším hrdinou tohoto střípku pro mne je lord pobočník, kterého Jaime zprvu vidí jako slabocha, ale který viděl dál než ostatní a snažil se, i když jen chatrnými silami, situaci ještě nějak zvrátit, aby nakonec se složením funkce prokázal VELIKOU odvahu. Ty lodičky s krysami a kuřaty jsou z Martina nebo z Tvé hlavy? Z knihy si na nic takového nepamatuji, takže pokud jsi Aerysovy vymyslela takovouhle kratochvíli, můžeš rovnou dopsat Vichry a další díly, protože to bylo vskutku hodno předlohy.
Aerys ho pozoroval chladným, kamenným pohledem. Když konečně promluvil, zdálo se, že jeho hlas zcela pozbyl lidskosti. „Nikdy.“ Tak musí znít hlas Cizince, napadlo Jaimeho.
:applause:
Díky, moc si toho, co jste napsali, vážím.
@Lady Ašara Chelsted se nezdál, ale vzdorovat Aerysovi, kterému předtím velice ochotně sloužil... Jaime byl taky hodně překvapený.
Pokud jde o představení pro Aeryse, původně jsem měla vymyšleného něco jednoduchého, co možná použiju ještě ve třetí povídce, jestli se mi ji podaří dopsat. Ale tady to chtělo něco zajímavějšího ;-) taková Aerysova hračka na chvíli, než se dostal k tomu hlavnímu.
Jaime má sice své priority - chce si urvat slávu a chybí mu Cersei, ale zároveň máme bokem komentáře o služebnictvu a Barristan jej varuje před nástrahami, jež by zde na něj mohli číhat v osamnění. A pak je zde prudká výměna štříbrných ručiček, vydírání Dorana životem Ellii a nakonec rostoucí moc Rossarta. Čekala jsem, že Jaime by mohl prožívat jistý druh rostoucí úzkosti a bezmoci už i před finále, ale on je to taky vlastně náctkový aristokrat s jistou výlučností své vysoké pozice a muže to fungovat, muže. Stejně jako jeho hodnocená Chelsteda jako slabocha.
On na jedné straně má pravdu v tom, že Chelsted neprosazuje svou vuli zarputileji a nepostupuje i tínistými chodníčky, kterými by mohl získat informace - něco, co by se dalo očekávat od Tywina a Tiwyn je Jaimeho referenční bod. A v tomhle směru má cosi jako pravdu, opravdu by se šlo víc prosadit. Třeba by to utlo některé vEči v zárodku. Nebo by to dopadlo katastrofálně ještě dřív. A taky mu možná nedochází, co třeba dochádi Chelstedovi - že Tywin si muže jako rovesník z mládí a nejbohatší muž říše dovolit vĚci, které jiní ne a tedy to není jen otázka tvrdého vystupování. A sice pomaleji, ale nakonec Chelsted zabral a ZJISTIL si, co potřeboval. A projevil integritu i přes vĚdomí zranitelnosti.
Jako vážně, ten konec je opravdu korunkou. Od hořících lodiček se zvířaty, kde se dosti symbolicky i nezamýšlený terč chytá od prvního - nekontrolovatelnost použité zbraně, přes Aerysovo zklamání nad příliš rychlým koncem (husina) až po pobočníkovo vystoupení s velice krásnou volbou slov v každé vĚtě. Je to diplomat - spochybňování zastřeno slovy chvály a nevinnými otázkami, apel na ruzné ofiko hodnoty, které mají i lichotit. Ale tady nic z toho už nezabere.
A vzpomínky na Cersei najednou berou nový rozmĚr - jediná bašta před hruzou, jediný paprsek v temnotách a o to oddanější jí pak je. Poslední myšlenka o pohřbení a jmenování Rossarta do funkce, vše s nepříjemnou povinnou dávkou podlézání (líbání roucha, zatímco Aerys do řetezu štuchá botou) jsou naprosto perfektní.