@Dreamer To by si pak všichni "Chrabří, čestní rytíři" sestrojili nějaký samovraždící stroj jako měl ten důstojník v "V Kárném Táboře" a šli ztratit hlavu sami =D
Zatím se mi zdá, že člověk musí být Malíčkem, Varysem nebo Boltonem, aby v Západozemí přežil, což je příšerně ubíjející představa :-( Chrabří, čestní rytíři ztrácejí hlavy jeden za druhým, ať už doslovně či obrazně a světlo na konci tunelu je v nedohlednu...zatraceně začínám být v depresi, když přemýšlím nad tím, jak by to mohlo nakonec dopadnout.
Kdyby tak přežila alespoň Sansa a stala se královnou Severu :anxious:
@Chmur Ten problém je, že prvé tri knihy sú o spoznávaní daného sveta a geografie daného sveta v dostatčnom množstve spolu s dobrým dejom. Piata kniha ťa zavedie na miesta, ktorých archtektúra či zvyky sú nezaujímavé, keĎ ty sa chceš dozvedieť viac o Západozemí. Piata kniha ti ukazuje POV ľudí, ktorých riadne nepoznáš. Pridanie Jaimeho, Samwella, Theona, Davosa, Cersei dokonca aj Brienne bolo dobré v tom, že tú postavu si už predtým poznal, teraz jej ešte aj vidíš do hlavy. U niektorých prípadoch typu Aša či Aeron je to ešte v pohode, ale k takému Victarionovi či iným si človek proste nestihol vybudovať ten odstúpený pohľad, aby im už mohol zazrieť do hlavy. Dokonca aj Davos sa objavil v Prológu, kde bol mierne naznačený, takže ho tiež nepovažujem za Kde sa vzal Tu sa vzal postavu. Už vtedy mi bol sympatický tým iným chovaním ku Cressenovi a desne ma zaujímal a potešilo ma, že má svoje kapitoly.
@Branislav_Gepeto No neívm, myslím že na jeho místě bych se koukal snažit aby měl Qarl během bitvy se Stannisem menší "nehodu" :twisted:
Aj tak si nemyslím, že mu to nejako pomôže. Tristifer mi prišiel až príliš dobrý na Ašu, ktorá má evidentne radšej len tých Bad Boys. Pravda, taká nehoda by sa bodla.
@Blackfish no promiň, ale já transformaci v: eunucha - fyzicky nemožné manipulátora - když lžu zčervená mi obličej a nejsem schopná navázat oční kontakt masového vraha - jsem srab mám zdravý pud sebezáchovy, nedokázala bych nikoho ani bodnout špendlíkem do prstu (natož stáhnout z kůže), protože si okamžitě představuji jaké by to bylo, kdyby on bodl špendlíkem mě a z toho mi není dobře, například při odběrech krve většinou knockoutuju sama sebe tím, že si představuji tu příšernou bolest ve chvíli, kdy se jehla zabodne do mojí kůže Sečteno podtrženo: Není to mých fyzických ani psychických silách
@Dreamer Zase jednou s tebou souhlasím. Obrovské chyby u Martina zásadně dělají kladné postavy, ty amorální sice taky nemají patent na rozum, ale víme, jak to vypadá třeba se Cersei. Realističtější by byla trochu vyváženější situace. Tohle vytáčení čtenářů a hraní s jejich trpělivostí si bohužel moderní spisovatelé dost oblíbili. Otravný zvyk... jako by dneska neuměli pozornost čtenářů udržet jinak.
Co se mě týče, tak mě Píseň zaujala tím, že se pro mě jednalo v určitém smyuslu o splněný sen. Toužl jsem po knize postavené na konceptu, kdy žádná postava není úplně ústřední, žádná nemůže všechno úplně ovlivnit nebo změnit, tak jako v reálu, kdy je dění výsledkem spousty různejch faktorů. Někdy to vede k tomu, že se to zasekává, dobrý postavy umírají a podobně, ale mě na druhou stranu v mnoha knihách štve, když autor svým postavám až nezřízeně fandí. Prostě "během deseti minut mu vysvětlíte naše plány a pak ho vyhodíte z letadla."
Nedávno jsem četl Dceru impéria, kvalitní kniha, zajímavá, byť hlavní hrdince jsem v průběhu děje poněkud přestával držet palce ale budiž, byulo to zajímavé. Ale na konci je zachráněna z bezvýchodné situace tak ztřeštěným deus ex machina, že jsem nad tím kroutil hlavou ještě tejden.
@flanker.27 Mě se taky na Písni nejvíc zalíbil ten koncept. A taky postavy, které přemýšlejí na fantasy složitým způsobem, středověký svět a dost realistický tón vyprávění. Zkrátka tak trochu historický román nesvázaný dějepisem a tudíž dějově překvapivý. Proto od začátku nemám moc ráda dějovou linku s Dany a draky a ještě víc Martinovy sklony k nekromancii.
Mně přijde, že se Martinovi silně projevuje takový ten syndrom stárnoucího tvůrce - to jak produkuje stále větší houšť spletitých a místy zbytečných dějových linek, vyžívá se v různých úchylárnách apod. Nevím teda jestli senilní, nebo si tím kompenzuje něco ze svého reálného života, ale fakt se mi zdá, že je toho s každým dílem víc.
Mě přijde nelogické některé jednání při vedení války - například v Říčních krajinách, to byla taková válka neválka, Robb vyhrál každou bitvu ale prohrál válku. Nebo zběhnutí Tyrellů k prohrávající straně, nevím jaké jim předložili návrhy ale Lannisteři v té době na tom nebyli nejlíp, Stannis měl namířeno ke Králově přístavišti, armáda byla rozpůlená. Robb ji dával zabrat.
@Blackfish Hlavní motivací pro ně bylo že nechtěli za krále Stannise a viděli příležitost ve sňatku Margaery a Joffa. Protože Margaery těžko oženíš s Shireen a Stannis určitě neměl rád Lorase. Mohli se ještě vzbouřit a útočit jako další vlna na Lannistery.
Ako hovorí Everett, a k tomu poslednému bodu, myslím si, že Olenna radšej prehovorila Maceho nech nerobia Ďalšiu antiLannisterskú vlnu a nevezmú si trón ako Uchvatitelia, ale nech sa naň dostatnú svižne a intrigánsky. Tyrellovci asi nechceli byť Ďalší Baratheoni, ktorí boli uznaní za kráľovský rod, ale proste to Uchvatiteľstvo sa s nimi ťahá...
Musím říct, že se dost divím že jsem Tanec+Hostinu dočetl protože jedníné postavy kterým fandím byly Davos a Jaime...který měl v Tanci jedinou kapitolu...Jinak z Tyriona je nějakej psychouš takže i ten odpadl a Denerys mě iritovala už v Bouři mečů.Možná ještě v Dorne se mi docela líbilo třeba když Doran odhalil Arianne svůj plán...toť vše.
Hm a co říkáte na tuhletu předloženou situaci: Daenerys je přesvědčena o tom, že targaryeni jsou prostě úžasňáci, které nelze nemít rád. Kdesi dumá nad tím, jak moc by o nich chtěla vědět víc.... Pak se tam zčistajasna objeví Barristan Senilní jako vynikající zdroj všech informací z první huby.
Ale nyní - podržte mne a vlhčené obkládky přikládejte - ona se ani slovíčkem nezeptá a on se jen opájí slintáním nad křehkou dívenkou, ale hubu neotevře.
Chování kterého vám přijde logičtější? (to je rétorické otázka :-p)
Hmm, lidi, trochu to přeháníte. Jak už to zaznělo, ten občasné chování proti postavě je v normálu, tak se ostatně chovají i lidi ve skutečném světě. Že se tak chovají téměř výhradně kladné postavy a že jim to láme vaz je věc druhá. Barristan nad Dany zrovna moc neslintá a něco o její rodině se jí pokoušel říct. Dany prostě odmítá cokoliv, co by šlo proti představě, kterou si na základě vyprávění bratra dřív vytvořila. I to je lidské.
Jestli Martinovi něco vyčítám, tak je to hlavně nejmíň o třetinu přepálená délka posledních dvou knih. A taky že to rozdělení postav nebylo úplně nejšťastnější.
Selmy mi přijde, že v sobě má větší část GRRM současnosti - dědeček slintáček Když se dal ke gardě, tak na sebe dobrovolně vzal celibát, ale jak vidno, tak mu to leze na mozek...nejdřív Ašera a teď Daenerys.
@Dreamer +1 Je to už nejaká doba, čo som Tanec čítal, ale naozaj som nemal dojem, že by Barristan k Dany cítil niečo viac, než maximálne nejaký ochranársky pud.
Ani jak moc neměl rád Eddarda, protože se do něj zamilovala Ašera a jak si Barristan vyčítal, že měl v Harenově vyhrát a určitě by se začuměla do něj....to mi s jeho celibátem vůbec nešlo dokupy.
Mně se naopak líbilo, že se v jeho kapitole ukázalo, že je taky jen člověk a že existovala žena, pro kterou měl slabost... :-) Hned jsem ho měla raději.
@Černá_Alison a kdy přesně slintal Selmy nad Denerys ??? si ho pleteš s Mormontem a taky s tím turnajem...říkal tam že měl vyhrát protože by se nestalo to že by Rhaegar korunoval královnou krásy Lyannu
Nejde mi o to, že ho to dělalo lidštější - na celibátu není nic lidského. Jde o to, že se to neslučuje s náturou, která si celibát dobrovolně zvolí. A pak už mi vadila jeho nesnášenlivost k Eddardovi založená na jeho vlastní slabosti.
Nesnášenlivost k Eddardovi? :-k Mně se naopak zdá, že ho před Dany svým způsobem chválil (přece jí říkal, že když ji Robert chtěl nechat zabít, tak byl Ned proti)...
To jen konstatoval fakta, pravda, mohl je více přičernit, ale jinde v souvislosti s Ašarou o něm smýšlel onakým způsobem. Na druhou stranu se do toho vysvětlování proč vlastně nějaké povstání bylo vůbec nehnal.
Komentáře
Ten problém je, že prvé tri knihy sú o spoznávaní daného sveta a geografie daného sveta v dostatčnom množstve spolu s dobrým dejom. Piata kniha ťa zavedie na miesta, ktorých archtektúra či zvyky sú nezaujímavé, keĎ ty sa chceš dozvedieť viac o Západozemí. Piata kniha ti ukazuje POV ľudí, ktorých riadne nepoznáš. Pridanie Jaimeho, Samwella, Theona, Davosa, Cersei dokonca aj Brienne bolo dobré v tom, že tú postavu si už predtým poznal, teraz jej ešte aj vidíš do hlavy. U niektorých prípadoch typu Aša či Aeron je to ešte v pohode, ale k takému Victarionovi či iným si človek proste nestihol vybudovať ten odstúpený pohľad, aby im už mohol zazrieť do hlavy. Dokonca aj Davos sa objavil v Prológu, kde bol mierne naznačený, takže ho tiež nepovažujem za Kde sa vzal Tu sa vzal postavu. Už vtedy mi bol sympatický tým iným chovaním ku Cressenovi a desne ma zaujímal a potešilo ma, že má svoje kapitoly.
eunucha - fyzicky nemožné
manipulátora - když lžu zčervená mi obličej a nejsem schopná navázat oční kontakt
masového vraha -
jsem srabmám zdravý pud sebezáchovy, nedokázala bych nikoho ani bodnout špendlíkem do prstu (natož stáhnout z kůže), protože si okamžitě představuji jaké by to bylo, kdyby on bodl špendlíkem mě a z toho mi není dobře, například při odběrech krve většinou knockoutuju sama sebe tím, že si představuji tu příšernou bolest ve chvíli, kdy se jehla zabodne do mojí kůžeSečteno podtrženo: Není to mých fyzických ani psychických silách
Robb a Jeyne, na to se tu koukáme různě, chyba či ne, ale zrovna tohle bych nepovažoval za deviaci nebo za něco v rozporu s charakterem, spíš naopak. Někdy jsou to ovšem takové důvody doktora Mengeleho. Ne že by tací nebyli, jen, jak se praví v diskusi, je množství těchto postav příliš nadměrné.
Nedávno jsem četl Dceru impéria, kvalitní kniha, zajímavá, byť hlavní hrdince jsem v průběhu děje poněkud přestával držet palce ale budiž, byulo to zajímavé. Ale na konci je zachráněna z bezvýchodné situace tak ztřeštěným deus ex machina, že jsem nad tím kroutil hlavou ještě tejden.
Zkrátka všechno má své výhody a nevýhody.
Daenerys je přesvědčena o tom, že targaryeni jsou prostě úžasňáci, které nelze nemít rád. Kdesi dumá nad tím, jak moc by o nich chtěla vědět víc....
Pak se tam zčistajasna objeví Barristan Senilní jako vynikající zdroj všech informací z první huby.
Ale nyní - podržte mne a vlhčené obkládky přikládejte - ona se ani slovíčkem nezeptá a on se jen opájí slintáním nad křehkou dívenkou, ale hubu neotevře.
Chování kterého vám přijde logičtější? (to je rétorické otázka :-p)
kravinyDaenerys místo toho na co máJestli Martinovi něco vyčítám, tak je to hlavně nejmíň o třetinu přepálená délka posledních dvou knih. A taky že to rozdělení postav nebylo úplně nejšťastnější.
Když se dal ke gardě, tak na sebe dobrovolně vzal celibát, ale jak vidno, tak mu to leze na mozek...nejdřív Ašera a teď Daenerys.
a taky s tím turnajem...říkal tam že měl vyhrát protože by se nestalo to že by Rhaegar korunoval královnou krásy Lyannu