Povídka č. 5 (8.kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 5 (8.kolo) - Ice & Fire
Lvíče 1. kapitola Procházel květinovými zahradami a nadechoval se svěží vůně šeříků… Bylo zrovna jejich období a zahrada byla zbarvena do jejich barvy. Slunce příjemně hřálo na kůži a jemně pofukoval vánek. Nikde ji neviděl… Prošel další kus … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Z Jaimeho pohledu vysel konec tehle povidky jako uplnej happy end, pro me zas nemohl byt katastrofalnejsi :D sice nevyhnutelny, protoze to Martin tak napsal, ale stejne.. proc jen jsi takovy podpantoflak, Jaime?
Jinak pribeh psan ctivym stylem, charakteristiky postav sedi, dialogy maji spad a hlavu a patu takze - libi
Zajimavy detail: v kazde scene, kdy se ocitne sam s Cersei, Jaime zhresi :)
Souhlas s šedým červem, Jaimeho život se mohl odehrávat úplně jinak, kdyby se byl dokázal od té potvory odpoutat... Ale furt má ještě šanci :-)
Každá z kapitol má své kouzlo, ať je to milující matka a vůně šeříků, nebo charismatický Dayne. V každé části bylo něco z děje, co jsem již dlouho toužil znát. Ať už jeho cestu co by panoše v Králolese, setkání v Úhoří uličce, nebo i důvod proč má rád Tyriona.
Jaime je má oblíbená postava, takže mě samotného potěšilo, že někdo píše o něm. Zde navíc byly krásně ztvárněny obě strany mince jeho osobnosti.
Je zvláštní, že Lannistrové by měli být teoreticky ti špatní, ale mě prostě přijdou jaksi více lidští než Starkové.
Povídka je prostě skvělá a autorovi děkuji za výborné čtení.
Z mého pohledu je nejslabší prostřední část, u které mne napadalo, jestli ji nepsal někdo jiný. Rychlý rytmus krátkých dialogů a hmatatelné atmosféry vztahu mezi Jaimem a Cersei nahradily poněkud úpornější odstavce a dialogy zdřevěněly, doplněné příliš dlouhými "osobními" úvahami Jaimeho. Pro mne by tam tato pasáž vůbec nemusela být a nahradil by ji jeden odstavec o tom, co za poslední dobu Jaime dělal, než se vrátil k Cersei.
Poslední část nedosahuje sice kvalit první části, ale v dialozích mezi Jaimem a Cersei si je autor či autorka mnohem jistější, než mezi "americkým hrdinou" Západozemí a mladým zelenáčem z prostřední části. Bohužel, už se zde nenašla ta překvapivá pointa, která zakončila první část a konec tak vyznívá kapku do ztracena.
Chápu to jako záměr popsat kompletně mládí Jaimeho, ale kdyby se dělal "výbor z díla", navrhoval bych kompletně odstřihnout druhou a třetí část a nechat skvostný první díl, ukazující moment, kdy se Jaime dostal na šikmou plochu svých skutků...
Druhá část s Daynem byla pro mě výborná, jak jeho možný směr kterým se mohl vydat. Hlavně zápletka kolem Bratrstva z Králolesa. Je to ovšem věc vkusu.
Nezapomínej, že všichni co zde píšeme, to děláme jen pro radost...
Začátek je skvělý, úplně si představuju, jak ten přechod Joanniných očí do Cerseiných je ztvárněn filmově. Autor jde na to hezky něžně, ale s příchodem Cersei do příběhu vstupuje Temná síla, která nutí Jaimeho dělat pro lásku strašné věci dokonce ještě před Branem! No toto... Je zcela pod jejím vlivem, Cersei si ho umí obtočit kolem, eh, prstu.
Kapitoly z Jaimeho života od dětství až k dospívání plynou lehce a přirozeně, potkáváme tu i Arthura Dayna a Smějícího se rytíře, o zábavu je postaráno. Sledujeme okamžiky, kdy se z Jaimeho mohl stát ten rytíř, o jakém vždycky snil, že se jím stane, ale který na té cestě zabloudil a ztratil se. Jaime je v hloubi duše dobrý, ale někdy zkrátka dělá takové prasárny, že nad nima zůstává rozum stát.
Na konci jsem chtěl, ať to pokračuje dál. Tahle povídka se povedla.
Chci poděkovat všem, co si to přečetli :-) A obzvlášť mě těší, že několik lidí i dost přesně pochopilo, co chtěl autor říct - to je asi to největší ocenění :-D
K ženské převaze - není nic jednoduššího, než se příště taky zapojit a něco vytvořit. Noví pisatelé jsou vždy vřele vítáni :-)