Povídka č. 8 (9. kolo) - Ice & Fire

upraveno 22. března 2015 v Povídky
imagePovídka č. 8 (9. kolo) - Ice & Fire

,,Nemůžeš jet.“ Stála před ním jako zjevení v noční róbě, se kterou si hrál vítr, který do místnosti vnikl otevřenými okenicemi. ,,Tohle nerozhoduju. Je to můj lenní pán a já jsem jeho vazal. Když mně povolá, musím přijít, ať se m … celý článek

Read the full story here


Komentáře

  • Pohledy z třetí strany mě baví :) člověk se většinou seznámí s novou/fiktivní postavou, což mě, musím se přiznat, bere o něco víc než staří známí z Písně. Hrdina téhle povídky je navíc sympaťák a dokázal si mě získat i na tak krátkém prostoru.
  • MonteKarstarkMonteKarstark The Sun of Winter
    Vsadím svou sbírku knoflíků, že autor této povídky se jmenuje Prokop. =D
  • Už jsem si myslela, že se nikdo nepustil do některé z těch větších bitev Robertovy rebelie :-) Takže tleskám za odvahu :applause:
    Ta jednoduchá struktura je fajn, autor se nenechal unést a pěkně si příběh pohlídal :-)
  • Z celkovej atmosfery som cakala trpkejsi koniec, aj ked tomuto fandim :)

    Technicka: nevyznam sa v rytierskom kodexe, ale to, co urobil...,bolo to vobec rytierske? Nema ani ziadne pochybnosti pred ci potom..
  • Tak jsem se dockala i pohledu z bitevni vravy. Vypadalo to, ze tam pohled i skonci. Autor vsak prekvapil a
    umoznil svemu hrdinovi nejen uniknout smrti, ale take takhle vyrazne zasahnout do zvratu boje. Dosud jsem si to predstavovala jako cisty souboj 1 vs 1, tenhle "nefer" zasah se mi moc nezamlouva, ale je to neco noveho
  • upraveno 12. února 2015
    Velice povedená krátká povídka, taková jednohubka na kterou nezapomenete.
    Významná chvíle, historie a bitva podaná neznámým lordem. Autor zde mohl pustit svou fantazii. Úvodní pasáž je výtečná, skloubení citů, smutku, povinnosti, ale i rodu Vodotříště.
    Hned po přečtení pár řádků jsem si říkal, že to nebude mít šťastný konec. Toto kolo jim prostě nepřálo. S plynoucím dějem, zvláště po poradě, která byla velice dobře vylíčená jsem už ani nedoufal. Bitva samotná byla osobitě napsaná, autor nepoužil ani jeden třesk meče, ale ani jich nebylo třeba. Na zkrvavených březích Trojzubce jsem se obával, aby nepřibilo krve i našeho hrdiny. Konec mě však překvapil a potěšil. Skvělá povídka, kde je vidět že pisatel to dobře umí jak se slovy tak city.
  • Pěkná povídka, ve které se mi líbil charakter hlavního protagonisty. Taky se dobře dívalo na známé tváře jako na vedlejší postavy a i když se takto popsané události rozcházejí s mou představou o tom jak to bylo, musím uznat, že se to četlo velmi dobře. Palec nahoru.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.