› ›

Povídka č. 1 (10. kolo) - Ice & Fire

SystemSystem
upraveno 24. srpna 2016 v Povídky
imagePovídka č. 1 (10. kolo) - Ice & Fire

ZROZENA POD SLUNCEM   Dítě slunce Narodila se uprostřed dlouhého léta, v době, kdy pole podél cest byla plná slunečnic, nastavujících své květy žhnoucímu slunci a všechny hradní sýpky byly plné až po okraj. Bylo to období blahobytu a hojnosti. Jako … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • TergasTergas Ten, který schází z kopců
    Zajímavé vyprávění. Na můj vkus trochu rychle utnuté (hlavně Tomova linka), ale proč ne. zajímalo by mě proč si Aerys Joannu nakonec nevzal. A jen drobná historická nepřesnost - Tywin se stal pobočníkem až poté co byl jeho otec po smrti.
  • hodor_the_kinghodor_the_king
    Mě přijde dost zidealizované, jak se Šílený král "zachová šlechetně dojat Joaninou nehynoucí láskou" nebo tak něco, ale jinak krása...
  • NemesisNemesis
    Za sebe musím říct, že hezká a čtivá povídka.

    Hezký začátek s popisem dětství. Leč přechod pak k dospělosti často proběhl zmatečně během jednoho odstavce a způsobil u mě takový pocit jakože Co? Jo aha, on už je dospělý. A při popisu těch rodin jsem se taky nejednou ztratil. Autor popisuje toho Tomova otce a najednou – jeho bratry oženili a opět what moment, jakože bratry toho otce? Aha, ne, myslí Tomovy bratry...

    Samotné jádro zápletky hezké, líbí se mi, jak vlastně ten vztah pozorujeme z role Toma. Tady ten prostředek děje byl poutavý a nemám zhola nic, co bych mu vytknul.
    Poutavý a dobře zpracovaný je i konec, zklamáním však pro mě byly kurzívy

    Joannino shrnutí mi přijde vcelku zbytečné – já jsem žádné dovysvětlení (jako že se nikdy nedozvěděla o Tomovi a že zbytek svého krátkého života prožila štastná) nepotřeboval. Příběh byl natolik dobře napsaný, že to nepotřeboval.
    A poslední věc je spíš nevyužitý potenciál – když ho odvlekli od Aeryse, tak jsem měl za to, že to bude první člověk, kterého kdy upálil. Škoda, to by pro mě byla hezká třešnička na dortu.
  • červčerv
    Hezká povídka podaná hezkým poetickým stylem. Líbilo se mi, jak byl napsán začátek, tedy že čtenář nebyl ihned obeznámen s tím, kdo je hlavní postavou. Nesprávně jsem předpokládala, že se dá Dítě slunce dohromady s Dítětem soumraku, (to se prostě úplně nabízelo) takže jsem do té pasáže s Tywinem vůbec nevěděla, o koho vlastně jde. Palec nahoru za úspěšné mlžení :)
    Hlavní zápletka mě dost zaujala a byla jsem zvědavá, jestli se z toho Joanna vyvlíkne. Přišlo mi, že z toho není moc cesty ven. A že se z toho dostala tak snadno, mi přišlo poněkud nepřesvědčivé.
    Ke konci bych chtěla ještě ocenit to, že nám autor naservíroval kousky ze vztahu T+J. Jsou spolu sladcí ^^
  • svoa00svoa00
    Tak předchozí komentáře shrnuly, co jsem měla na jazyku. Jenom bych podotkla, že povídka by ideálně byla delší a ten vztah (pokud to tak můžu nazvat) dítěte slunce a soumraku mohl být osudovější. Jinak styl pěkný.
  • MonteKarstarkMonteKarstark The Sun of Winter
    upraveno 26. července 2015
    Představa mladého Tywina jak své nastávající říká: „Joanno, ty blázínku, co tady děláš?“ je k nezaplacení. :-) (asi stejně jako řecký dluh)

    A ještě jedna věc:
    "aby ho vyštípala z domu."
    To slovo "vyštípala" se tam tak strašně nehodí, až mě to rozštípalo smíchy.
  • Lady_StarkLady_Stark
    Krásná povídka, která je originálně zpracovaná. Moc chválím :-)
  • DirewolfDirewolf
    Pěkná a čtivá povídka napsaná příjemným stylem, na mě možná jen místy trochu moc "sladká" :) Musím souhlasit s @Nemesis jednak s malinko zmateným přechodem mezi kapitolami na začátku, chvíli jsem také tápala, kde že to vlastně jsme a také to, že bych vynechala "vysvětlující závěr". Jinak moc hezké!
  • RiokaiRiokai "Mrtví jsou mrtví."
    Mě to přišlo strašně patetické, nemůžu si pomoct. Představit si Tywina, jak se usmívá, nebo dokonce někomu říká "blázínku", mi připadá absurdní. Na druhou stranu je povídka skvěle napsaná a palec nahoru má za smrt Toma, chci říct za její přímočarost, která se podle mého perfektně hodí k Aerysovi. Načež mi jeho milost lady Joanně přišla až vtipně nesmyslná. Ačkoliv to zase krásně ukazuje Aerysův "magorismus." A ten závěr byl naprostý nástřel na city, až mi skoro ukápla slza z Tomova osudu, kdy jsme se dozvěděli, že Joanně byl prakticky šumák. Takový příběh každého mladého nerda. :-D Suma sumárum - moc pěkná povídka, ve které zápory vlastně ani zápory nebyly. :-)
  • AchileusAchileus Jsem příslušník Pražské kavárny
    Představa Tywina, který má někoho rád je až děsivá
  • NeyraNeyra Oheň, led a krev
    Byť jsem trochu emocionální pařez, tak tohle bylo sladký :D
    Když jsem viděla jméno Tywin, prostě jsem si řekla, a, někdo ho bere trochu optimisticky a ne jako bručouna od plenek :) Styl byl takový pohádkový, super, zvlášť některá spojení a pasáže byly super. Někdy mi sice přišly dialogy trochu umělé, ale to k takovému trochu pohádkovému pojetí sedí. :D Někdy mi ty přechody z popisů děje na bezprostřední vyprávění přišly trochu hodně rychlé, spíš osobní pocit :D
    Ale nevím, proč nakonec nechal Aerys Joannu jít. Hem, ale tak šílenec, že jo :DD
  • BaronBaron
    Tahle povídka mne velice překvapila. Nejdříve jsem čekal, že půjde o klasickou romanci mezi Joannou a Tywinem, kterého si jako zamilovaného mladíčka nedovedu představit.
    Musím pochválit jak zápletku, zpracování i námět. Oceňuji nápadité pojmenování kapitol, ale i rozdělení na dva hlavní vypravěče. Rozuzlení příběhu jsem nečekal a překvapilo mě. Část se šíleným Aerysem je velice povedená.
    Povídce snad není co vytknout, pěkné počtení které jsem přelouskl jedním dechem.
  • MichelleMichelle
    Děkuji všem za přečtení, komentáře i podnětné připomínky :-)

    Co se týče historické nepřesnosti - vycházela jsem z ASOIAF wiki... Tam jsem vyčetla, že Tywin se stal pobočníkem v roce 262 a Tytos zemřel až 267.

Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.