Povídka č. 5
SLIB
V krbu hořel oheň a praskalo dřevo. Muž, který se díval do plamenů, se obrátil k dětem sedícím po jeho boku.
„Budu vám vyprávět jeden příběh.“
Chlapec i holčička na něj upíraly vážný, zvědavý pohled.
„Je to dlouhé povídání a nevím, jestli v něm všechno pochopíte, ale jednou bych vám ho stejně vyprávět musel a nechci, abyste ho slyšely od někoho jiného.“
„A budou tam draci?“ zeptal se...
Číst celý článek zde
V krbu hořel oheň a praskalo dřevo. Muž, který se díval do plamenů, se obrátil k dětem sedícím po jeho boku.
„Budu vám vyprávět jeden příběh.“
Chlapec i holčička na něj upíraly vážný, zvědavý pohled.
„Je to dlouhé povídání a nevím, jestli v něm všechno pochopíte, ale jednou bych vám ho stejně vyprávět musel a nechci, abyste ho slyšely od někoho jiného.“
„A budou tam draci?“ zeptal se...
Číst celý článek zde
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Díky za upřímnost, neberu to osobně.
Já jsem se naopak snažil do povídky vložit hodně ze své osobitosti, svých emocí. Víc už to snad ani nešlo.
Zajímalo by mě, podle čeho jsi mě odhalil. :-)
Děkuji, jsem rád, že se líbilo.
Tak trochu jsem doufal, že bys z té židle mohla třeba i spadnout... :-)
Opět problém otravné Lyanny. Čím si to chuděra zasloužila? :-) Tím, jak dal Robertovi najevo, že se nemíní zařadit do hejna jeho nadšených obdivovatelek a snášet jeho chlapské výstřelky? Tím, že toužila po opravdové lásce? Tím, že Rhaegar ji přitahoval něčím nevysvětlitelným, něčím, co v životě ještě nepoznala? Tím, že žárlila na Ašaru, která se zamilovala do jejího bratra Neda, který jí byl nejbližší? Jsem rád, že se najdou i osoby, kterým Lyannino počínání nepřipadá tak nepochopitelné a popuzující. ;-)
Jak už vysvětlila Nevada, Howland mu to nakukal. A Daenerys tahle verze pasovala do krámu. Navíc se pak měli i rádi. :-) Jména dětí jsem volil z Jonova pohledu, Daenerys původně chtěla, aby se chlapeček jmenoval buď Drogo nebo Daario a holčička Rosemunda Pilcherová, ale to nakonec neprošlo. :-) Ale zejména proto, aby totožnost Jonovy manželky (zesnulé? ztracené?) byla utajena až do konce. Nejdřív jsem ji vůbec nechtěl uvádět, ale pak by Jon Targaryen zase nedával moc smysl.
Přísahám, že tam žádná inspirace seriálem nebyla. Na mou duši, na psí uši. :-) (Ale za to všechno může Krisa! :-))
Epilog možná na někoho působí narychlo splácaným dojmem, jako málo dovysvětlený nebo překombinovaný; na někoho naopak zapůsobil příznivě. Každopádně jsem jej plánoval už od začátku a nebyl výsledkem nějaké náhlé inspirace či vnuknutí při psaní.
Opět viz Nevada, někdy mám pocit, že ona jediná mě chápe. :-) Daenerys tomu, že je Jon Targaryen a tudíž její příbuzný, mohla a nemusela věřit, jenže ho POTŘEBOVALA, takže nakonec se z Jona stal Targaryen. ;-)
Citované moudro – mimochodem, gratuluji k postřehu – vskutku nepochází z mé těžké hlavy. Patří Jarle, které bych tímto rád poděkoval, že mi dala svolení k tomu, abych jej použil a pozvedl tak úroveň povídky na novou kvalitativní úroveň. :-) Ostatní ufoni a bláboly už jsou výhradně z mé dílny. ;-)
A trefila? :-) Au, ale mám pocit, že mě něco zasáhlo do hlavy, tak asi jo. ;-)
Howland je zkrátka básník. :-)
Eddardova motivace... eh, správný postřeh, to je slabé místo. Nejspíš dočasná ztráta soudnosti z šílené bolesti nad ztrátou své milované sestry? Chápu, že k čestnému Eddardovi moc nesedí, co v povídce nakonec udělal. K Wylle se zachoval hrozně. Navíc pochybuju, že by mu své dítě jen tak vydala. Zbývá věřit, že Wylla uvěřila, že Jon bude mít u Starků lepší život než u ní, a zároveň chápala, že na Zimohrad ona přijet nemůže. Dala mu lepší život, ale zároveň ho ztratila. Strašlivá oběť – byla by jí některá matka schopna? (Otázka na matky.) Možná, že si časem Eddard dokonce vsugeroval, že Jon je Lyannin syn. Dokázal se smířit s tím, že jeho sestra nežije, nedokázal se však smířit s tím, že nežije i její dítě. A tak proměnil svůj vlastní hřích v něco ušlechtilého, v poctu své mrtvé sestře. Byl to jakýsi dar od něj. Vzkaz do nebe – vidíš, Lyo? Tvůj syn přece jen žije!
Přitažené za vlasy? :-)
Autorka se cítí být polichocena. :-)
Inu, každý vnímá ty postavy trochu jinak, svým prizmatem, takže si cením toho, že i když jsem se netrefil úplně do tvého vkusu, nezavrhla jsi povídku jako celek. Právě o tom tahle soutěž byla, aby každý napsal něco trochu jiného a podle sebe. Takže je vlastně škoda, že jsi taky něco nenapsala. Přečetl bych si to se zájmem. Ještě jednou díky za pěkný komentář. :-)
O to víc mě to těší. :-)
Jen to ne! Kdyby se to dostalo až k samotnému GRRM, myslím, že by se jen útrpně ušklíbl a mohl bych být jen rád, kdyby mě následně rafinovaně nezařadil do nějakého svého prologu nebo epilogu. :-) To by byl teprv masakr. :-)
Mám pocit, že Lyanna vyhlášení fyzicky přítomna byla. :-) Ale je možné, že když si od Rhaegara brala ten věneček z růží, tak byla duchem nepřítomná, to je docela pravděpodobné. ;-)
Ano, to je ona!:-)
Až se budeš vdávat, věnuji ti tuto knihu i s vlastnoručním věnováním. :-)
Ještě bych chtěla říct, že mi tvoje Lyanna nepřišla ani protivná, ani ufonská. Naopak, dokázala jsem se s ní docela ztotožnit. A na nějakých těch 15 let působila dost vyzrále.
Podle mě se něco jako "ženská psychika" nebo "ženská duše" nedá generalizovat, není přece pravda, že všechny ženy chtějí to samé a přemýšlejí stejně. Určitě je možné, aby i autor-muž napsal dobrou ženskou postavu. Koneckonců o tom svědčí i to, kolik lidí si myslelo, že tuhle povídku napsala nějaká slečna. :-)
Soutěž jsem nesledovala, takže čtu až teď. S chováním některých postav nesouhlasím nebo mi prostě nesedí, ale to se už tak stává a lidi (postavy) se taky mění, že? ;-)
Oceňuju originální zkombinování "známých" faktů novým a mně neznámým způsobem :-)
Ačkoliv z toho mám trošku rozpačitý pocit, tak z toho MÁM POCIT a to se cení ;-)
Je to iný štýl, aký čítam ( i keď v poslednej dobe je moje čitateľské oko zamerané na fanfiction.net a tam je romantiky na požehnananie ;) ) páčilo sa mi to, ako som už hore proklamovala :)
S písaním. Sranda je, že som vyhrala jednu súťaž v písaní ale témy neboli až také fantastické- človek v ohrození. Píšem rada, lenže mám dve fázy. Buď je to romantické klišé, za ktoré by sa hanbila aj Rosamunda Pé, alebo sa seknem niekde a neviem sa pohnúť. Možno, keď sa s Got zohrám dlhšie (objavila som ho 31.3. 2012) a dostane sa mi pod kožu ako HP, tak sa zapojím aj ja a nielen ako nestranný čitateľ :)
Už som vravela, že blahoželám autorke k víťazstvu? :D