Nejdojemnější scéna
Nedávno jsem se díval na nominační večer Českého lva. Byly tam mimojiné prezentované výsledky anket o nej (nejdojemnější, nejerotičetjěí, na další si nevzpomínám.....) scény z české filmografie.
Tak jsem přemítal, která je nejdojemnější scéna v icefire. Nakonec mám dva favoirity: Krvavou svatbu, kde se Cat marně snaží vyprosit milost pro Roba a poslední setkání Sansy s Ohařem.
Smutné až bolestivé jsou třeba vzpomínky mistra Creesena (asi jsem to nenapsal správě:/ na Stannise a jeho láska k němu, deziluze Theona po příjezdu na Železné ostrovy, hořké bilancování života Meretem, Arysova smrt, poprava Neda, vyvraždění Zimohradu atd.
Jestli něco Martin umí, tak je to hrát na city (ale teď to myslím dobře:-)
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Já jsem tohle téma nezaložil.....
Nechci vypadat jako nějakej cíťa, chci být za permanentně nasraného tvrďáka :lol:
Založil jsem ho já, ten tvůj příspěvek mi přišel jako dobrý začátek pro takové téma. :) Časem se tu možná objeví i anketa, ty jsou mezi uživateli populární.
Jestli chceš vypadat jako tvrďák, neměl bys prozrazovat, že máš Rhaegarovu povahu... :wink:
Neříkal jsem spíš, že mám Rhaegarův vzhled?? :lol:
No tak už je to asi venku......jsem hodný, citlivý chlapec.... nemá smysl něco zastírat:lol:
Ale vždyť my všichni víme, že jsi v jádru romantik, stačí se mrknout na avatar:-) a tím avatarem se obloukem vracim i k tématu, Tyrionovo "konečné řešení" bylo velmi dojemné (a zároveň i velmi komické, ale to nechcme stranou na jinou anketu:-)) - ve světle oné ukázkové kapitoly, ta scéna nabývá ještě větších dojemných rozměrů...nevim nevim, kdo se má líp, zda pošahaný Tyrion či Tywin v pekle (btw máme první ze Sedmi obsazené, nakonec přeci jen Clegany někdo předběh:-))
Neboj... :twisted:
Dojal mě Tyrion o své svatební noci. Není to zrovna moc pravděpodobné, ale i tak je to hezké...
Dojala mne Oša, když vytrvala a i jako divoká žena stála za Starky.
Dojal mě Raynald Westerling, když bránil Robbova zlovlka.
Dojal mě Jamie, jak se zachoval k Pie.
Mně asi obvykle dojme, když se někdo zachová ušlechtileji, než bych očekávala.
Jinak Catelyn bojující za Robba je určitě silná scéna.
súhlasím s Tyrionom o svadobnej noci.
No, moje oblíbená dojemná scéna scéna je třeba poprava Lady a soud, který ji předcházel:
"Jediné, co mohl Ned udělat, bylo vzít ji do náruče a držet ji u sebe, zatímco plakala. Pohlédl přes místnost na Roberta. Svého starého přítele, který mu byl bližší než kterýkoli bratr."Prosím, Roberte. Pro lásku, kterou ke mně chováš. Pro lásku, kterou si měl k mé sestře. Prosím."
Král se na něj dlouho díval, pak se otočil ke své ženě."Budiž prokleta, Cersei, "řekl s nenávistí v hlase.
Ned vstal, něžně se vyprostil ze Sansina sevření. Všechna únava uplynulých čtyř dnů na něj dolehla plnou silou. "V tom případě to udělej ty, Roberte, "řekl hlasem chladným jako ocel. "Alespoň měj odvahu vykonat to sám."
Robert pohlédl na Neda prázdnýma, mrtvýma očima a beze slova odešel, kroky těžkými jako olovo. Síň vyplnilo ticho."
:shock: ??
Vysvětlivka: Neboj, nikdo tě za "cíťu" považovat nebude...
Domnívám se, že většina lidí snáší nejhůře utrpení zvířat a hlavně dětí. Snad pro jejich bezbrannost.
I mě dojala poprava lady:
Odešel ze síně s očima žhnoucíma a nářkem jeho dcery odrážejícím se mu v uších. Štěně zlovlka našel tam, kde ho uvázali. Ned si k němu na okamžik sedl. "Lady" řekl, vychutnávaje zvuk toho jména. Nikdy nevěnoval příliš pozornosti jménům, která jeho děti pro zlovlky vybraly, ale když se na ni teď díval, věděl, že Sansa zvolila dobře. Byla nejmenší ze smečky, nejhezčí, nejněžnější a nejdůvěřivější. Pohlédla na něj svýma jasnýma zlatýma očima a on pohladil její hustou šedivou srst.
Zakrátko mu Jory přinesl l Led.
Tak to su rád :) , ale proč tento smajlík? :twisted:
Máš pravdu. Osobně znám pouze jednoho člověka, kterému víc vadí zobrazované násilí na lidech, než na zvířatech (i mně vadí víc zvířata). A přitom to většina lidí považuje za nějakou svou charakterovou zvláštnost.
V Hostině pro vrány mě dojala prolog s Patem. Ani nevím proč. Snad mi bylo líto chlapce, jenž chtěl letět za sny a nikdy nenašel sílu se zdvihnout ze země. Taky mě mrzela smrt Brienne, Poda a kupodivu i toho rytíře co je doprovázel.
Martin umí skvěle psát melancholické scény, vlastně on píše všechny scény dobře:-)
těch dojemných tam na mě bylo občas až moc...
co jsem si teď tak vzpomněla - Jaime v Bouři mečů, vracející se zachránit Brienne („Něco jsem si v Harrenově zapomněl.“), i situace poté
„Já to zatracené výkupné zaplatím. Zlato, safíry, cokoli chceš. Vytáhni ji odtamtud.“
„Ty ji chčeš? Tak ši jdi pjo ni.“
A tak to udělal.
Položil zdravou ruku na mramorové zábradlí a přeskočil je. Dopadl dolů na písek a překulil se na něm. Medvěd se při hlasitém žuchnutí otočil a obezřetně pohlédl na nového vetřelce. Jaime se zvedl na koleno. Co to u sedmi pekel dělám? Nabral do hrsti písek. „Králokat?“ slyšel Brienne ohromeně hlesnout.
„Jaime.“ Vstal a hodil písek medvědovi do očí. Zvíře začalo mlátit tlapami do vzduchu a řvát jako šílené.
„Co tady děláš?“
„Něco hloupého. Schovej se za mě.“
...
„Vy šte žabili mého medvěda!“ zuřil Vargo Hoat.
„A s tebou udělám totéž, když nám budeš dělat potíže,“ odsekl Holenice. „To děvče bereme s sebou.“
„Jmenuje se Brienne,“ řekl Jaime. „Brienne, panna z Tarthu."
...
„Sere Jaime?“ Dokonce i ve špinavém saténu a otrhaných krajkách vypadala Brienne spíš jako muž v ženských šatech než jako žena. „Jsem ti zavázána, ale… byl jsi už kus cesty od Harrenova. Proč ses vrátil?“
Na mysli mu vytanulo na tucet nejapných žertů, jeden krutější než druhý, ale Jaime jen pokrčil rameny. „Zdálo se mi o tobě,“ řekl.
Moc hezká scéna. Opravdu. On osud obou je teskný. Oba touží po něčem, co nemohou mít. Oba jsou schopni silného a oddaného citu. Oba jsou nešťastní...a zklamaní sami ze sebe.
"Ano je." Jon ji vzal za ruku.
"To je dobře," zašeptala "Chtěla jsem vidět jeden pořádný hrad než... než..."
"Uvidíš stovku hradů," slíbil jí. "Bitva skončila. Mistr Aemon se o tebe postará." pohladil ji po vlasech. "Jsi políbená ohněm, pamatuješ? Šťastná. Bylo by zapotřebí víc než jen šípu, aby tě to zabilo. Aemon jej z tebe vytáhne a vyspraví tě a dáme ti makové mléko proti bolesti."
Ona se jen usmála. "Pamatuješ si tu jeskyni? Měli jsme v ní zůstat. Já ti to říkala."
"Vrátíme se do ní," řekl. "Ty neumřeš, Ygritte. Ty ne."
"Ach." Ygritte zvedla ruku k jeho tváři. "Ty nevíš nic, Jone Sněhu," vydechla a skonala.
Říkat: "Ty nevíš nic, Jone Sněhu," byl její způsob, jak říct, že ho má ráda. Je to stejné, jako když někdo říká: "Ty parchante, dej mi už pokoj!" :-)
flanker: nelze vám všechno ulehčovat přece...
Třeba když některá nejdřív řekne, že něco dělá vždycky (a tedy už i dávno před Martinem), znamená to podle mě, že to dělá vždycky, tedy pořád, i před Martinem, i teď - a už to nijak neobkecá. :-)
To ja si predstavujem scénku, kde Jojen bude umierať so slovami: ,,Tohle není den, kdy já zemřu" :D