Fanouškovská fikce
Protože se k tomu nikdo kompetentnější nemá, tak zakládám toto témátko, kam možno vkládat jakékoliv vlastní (ať nemáme potíže s autorskými právy) krátké i dlouhé literární útvary či odkazy na ně. Povídky, či básničky, vážné i humorné - máte volné pole působnosti :-)
Rozsah: Neomezen
Jazyk: Předpokládá se čeština nebo slovenština; může být i jiném jazyce (angličtina, polština, ruština apod.), berte však do úvahy, že tím se snižují šance na to, aby Vaši práci ocenilo dostatečné množství čtenářů...
Styl: Libovolný literární útvar (ano, i básně a eseje)
Omezení: Držte se tématu, prosím... Prosím Vás, abyste neprozrazovali předem, kdo a co jste sepsali - ať si to hezky užijeme :-)
Hodnocení: Čtenáři budou po zveřejnění udělovat body
Odevzdání: Kdykoli do 30. listopadu 2012 na alek@icefire.cz s nadpisem IF povídka, soubor (nejlépe .doc, .txt, .rtf, ne pdf) pojmenujte vaším nickem, případně jménem, pokud nejste registrovaní. Alek bude tak hodný, že všechny došlé povídky následně uveřejní anonymně, pouze očíslované. Pak nastane další fáze - čtení a hlasování :-)
Dodatek : Do e-mailu Alekovi přidejte ke své povídce i svůj nick, jenž zde používáte, aby nedošlo ke zmatkům.
Téma:
1. Alternativní realita (jedinečná šance změnit děj a osudy z knížek)
2. Němí společníci (Vlci, draci, havrani, měniči, ser Illyn... Zvíře nemusí být hlavním aktérem povídky)
3. Dobrodružství Eurona Greyjoye (co podnikal předtím, než se nechal zvolit králem?)
Doplnění: Crossover je možný, marvelovské prsty sahají daleko... Stejně tak je možný příběh ze současnosti, ve kterém hraje Píseň ledu a ohně nějakou zásadní roli.
**********************************************************************************************
Téma 1. kola: Původ Jona Sněha
Vítěz 1. kola: heavy-head
Témata 2. kola
1. Tenkrát ve Staré Valyrii (o tom neví nikdo nic, takže možnosti takřka neomezené:-)
2. Tajný deník postavy Písně ( výběr postav je rovněž omračující :-)
3. Perný den postavy Písně ( prostor pro masakry a vynalézavé popisy úmrtí oblíbenců fóra značné! :-)
Vítězka 2. kola: Ben Nevis
Vítězka 3. kola: heavy-head
Literární výzva
Kdo má chuť a nápad ať se zúčastní :-) Sepsání povídky na téma. Délka i pojetí libovolné.Rozsah: Neomezen
Jazyk: Předpokládá se čeština nebo slovenština; může být i jiném jazyce (angličtina, polština, ruština apod.), berte však do úvahy, že tím se snižují šance na to, aby Vaši práci ocenilo dostatečné množství čtenářů...
Styl: Libovolný literární útvar (ano, i básně a eseje)
Omezení: Držte se tématu, prosím... Prosím Vás, abyste neprozrazovali předem, kdo a co jste sepsali - ať si to hezky užijeme :-)
Hodnocení: Čtenáři budou po zveřejnění udělovat body
Odevzdání: Kdykoli do 30. listopadu 2012 na alek@icefire.cz s nadpisem IF povídka, soubor (nejlépe .doc, .txt, .rtf, ne pdf) pojmenujte vaším nickem, případně jménem, pokud nejste registrovaní. Alek bude tak hodný, že všechny došlé povídky následně uveřejní anonymně, pouze očíslované. Pak nastane další fáze - čtení a hlasování :-)
Dodatek : Do e-mailu Alekovi přidejte ke své povídce i svůj nick, jenž zde používáte, aby nedošlo ke zmatkům.
Téma:
1. Alternativní realita (jedinečná šance změnit děj a osudy z knížek)
2. Němí společníci (Vlci, draci, havrani, měniči, ser Illyn... Zvíře nemusí být hlavním aktérem povídky)
3. Dobrodružství Eurona Greyjoye (co podnikal předtím, než se nechal zvolit králem?)
Doplnění: Crossover je možný, marvelovské prsty sahají daleko... Stejně tak je možný příběh ze současnosti, ve kterém hraje Píseň ledu a ohně nějakou zásadní roli.
**********************************************************************************************
Téma 1. kola: Původ Jona Sněha
Vítěz 1. kola: heavy-head
Témata 2. kola
1. Tenkrát ve Staré Valyrii (o tom neví nikdo nic, takže možnosti takřka neomezené:-)
2. Tajný deník postavy Písně ( výběr postav je rovněž omračující :-)
3. Perný den postavy Písně ( prostor pro masakry a vynalézavé popisy úmrtí oblíbenců fóra značné! :-)
Vítězka 2. kola: Ben Nevis
Vítězka 3. kola: heavy-head
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
včeraedit: !už! předevčírem rozepsanou) povídku, takže ji hodím aspoň sem, aby bylo co hanět než Lord velitel dodá očekávaná veledíla (v pdf, prosím ;)). :DDary starých bohů
Běžíme dolů po cestě. Já vpředu, po stranách je dva. Za zákrutem začneme zpomalovat, k brance už dojdeme rychlejším krokem. Otevřu a vpustím oba dovnitř. Než stihnu zavřít a otočit se k nim, jsou tři. S mým Šarym a sousedovic Vořechem se na dvoře motá i Příšera. Kde se tu vzal, vždyť se před lety ztratil?! Jakmile si všimne i on mě, vydá se mi vstříc. Kleknu si k černému psu a pozdravím ho. Dlaněmi obejmu jeho hlavu, srst na tvářích má stále stejně sametovou. Podrbu ho za ušima, rukou přejedu celý hřbet... Je to krásné zvíře. Šary trpělivě čeká, až se uvítáme. Poněkud zvláštní, obvykle se nerad dělí o mou pozornost, ale teď se nad tím nehodlám pozastavovat. Vrátilo se mi mé zvíře, to je vše, na co jsem schopna myslet. Jen koutkem mysli zaznamenám i absenci Vořecha.
Náhle jsem na dvoře sama. Musela jsem být chvíli mimo, vůbec si nepamatuji, co se stalo. Snažím se najít své chlupaté kumpány a vzpomenout si. Postupně se mi vybavuje Příšerův odchod- prostě mne oběhl, prošel otevřenými vrátky které jsem předtím jistojistě zavírala a zmizel. Cítila bych se zoufalá, podvedená, že chvíli po šťastném setkání zase zmizí, ale nic takového si nedovolím. Nejprve zjistit, co je se zbylými dvěma psy. Ucítím Šaryho. Proč mne hned nenapadlo, podívat se jednoduše, co vidí on? Najdu ho za domem, ukrytého pod hromadou dříví. Po Vořechovi není nikde ani stopy.
Nenajdu ho, dokud se neprobudím.
Mohyly jsou zajímavá ves. Na první pohled úplně obyčejná- pár kamenných domků, spousta dřevěných staveb, jediná cesta vedoucí skrz. Máme ale něco, co se jen tak jinde nenajde- jsou zde pohřbeni předkové našeho pána, vysokého vousatého lorda s havraním pláštěm, s nímž většina z nás sdílí bohy. Po příchodu Andalů s jejich sedmi bohy většina původních obyvatel zapomněla na čarostromy i moudrost s nimi spojenou, rod našeho pána a jeho poddaní ale ne. Uctíváme bílé stromy a někteří za to dostanou dary. Jako například já.
Letím. Nemám křídla, ani ptačí podobu. Stačí mi ruce široce rozpažené. Pode mnou ubíhá důvěrně známá krajina. Lesy, vypálená pole, domy i jejich trosky, hrbolky mohyl... Všechno se zdá menší a jiné než ze země, dokonce i z vrcholku kopců. Přistanu u mlýna. Panský se jmenuje. Vydám se ke stájím, půjčit si koně. Něco mi říká, že nemám čím zaplatit, ale já vím, že teď peníze nepotřebuji.
Uvítá mne robustní čtyřicátník s mohutným černým knírem. Usmívá se a kyne mi rukou, abych šla dál a vybrala si. Hned mne zaujme pěkný grošák s tmavou hřívou a hřejivýma hnědýma očima, ale rozhodnu se prohlédnout i ostatní. Nervózní hnědák, špinavý bělouš a štíhlý kaštanový koník vybírají zbytky nějaké pochoutky ze žlabu. Náhle se ten kaštanový splaší. Zaryčí a vzepne se. Dopadne zpět na všechny čtyři a zuřivě pohazuje hlavou. Pak přestane jako když utne a upřeně se na mne podívá. Zděsím se. Jako by měl v očích plameny. Uvědomím si, že i jeho srst má jinou barvu. Rudou. Očima vyhledám grošáka, chtěla bych ho popadnout a ujet, ale on a dva zbylí jsou už také rudí. Výhrůžně zafrkají a natahují se po mně. Jsem ráda, že je mezi námi ohrada, přesto se bojím. Vyběhnu ven ze stájí, po majiteli není ani vidu ani slechu, ale to mne teď nezajímá. Vzlétnu uprostřed vesnice. Co na tom, že by mne někdo mohl vidět, musím pryč.
Jakmile jsem ve vzduchu, Panský mlýn vzplane. Není to obyčejný požár, domky se zadají netknuté, lidé z nich poplašeně nevybíhají. U cesty dokonce vidím děti, poklidně si plácat hrad z bláta. Rudý oheň utvoří jakousi pokrývku nad vsí. Plamenní oři tančí kolem domků i mlýna, obíhají selku, spěchající domů s košíkem vajec, místního ožralu, zmrzačeného válkou. Oba jako by nic neviděli.
Spěchám dál, odlétám domů a cestou pod sebou vidím další takové vsi. Na první pohled stále stejné, poklidné, hojící se z několika měsíců přepadávání, plenění a vypalování, po chvíli hořící rudými koňmi. Medostrom a Ohyb, Dřevoplot a Samostřílový pahorek. Chvíli se zdá, že se začínají objevovat i v Mohylách, ale když se přiblížím, abych přistála, rozplynou se.
Nohy mám jak led. Musela jsem se odkopat a Šary, který mi obvykle dělá druhou pokrývku není k nalezení. Když se pokusím vstát, chytne mne křeč do lýtka. Příjemné ráno, přeji! Odbelhám se pro zbytek chleba ze spíže, zapiji ne zcela čistou vodou a pokusím se udělat ze sebe člověka. Pak seberu těch pár drobných, co máme a vydám se koupit nějaké jídlo.
Má drahá čtyřnohá polovička se neráčila přijít na zavolání, nejspíš se vydal na lov. Ne, že by mohl něco chytit- po několika průchodech vojsk už v okolních lesích nežijí snad ani myši. Před válkou jsme spolu tak trochu chodili pytlačit. On měl čich, rychlejší tlapky a ostré zuby, já rozhled, nůž a obezřetnost vůči lidem. Jakožto plebs sice nemáme na zvěřinu nárok, ale my dva byli dost dobří na to, aby si nás nikdo nevšiml. A co oko nevidí...
Domů se vracím s pytlíkem mouky, trochou zrní a prázdným měšcem. Neumím si představit, jak přežijeme nastávající zimu. Povedlo se mi sice ukrýt nějaké brambory, trochu jablek a dokonce i pár stříbrných jelenů před slídícíma očima všemožných výběrčích v průběhu plenění, ale nic z toho nebude stačit, i kdyby byla zima krátká jen rok. Lidem brzy začne docházet, co je skutečně cenné a pak mi i celé stádo živých stříbrných jelenů bude k ničemu.
U plotu potkávám sousedku. Lamentuje, jaká je strašná doba, jak je ráda, že se toho nebožtík manžel nedožil... Většinu těch řečí znám nazpaměť. Když už se konečně otáčí, aby odešla hudrovat dál do vsi, prohodí: „A víš, co se ještě stalo? Vořech se ztratil! Namouduši! Předvčírem někam odběh a doteď se doma neukázal! Ani nažrat se nepřišel. No to víš, že je mi jasný, že už se nevrátí. Nejspíš ho někdo sežral! Lidi nemaj co do huby... Ale já si teď žádnýho pořizovat nebudu... Než se to vykrmí, to mi za to nestojí, i když bych ho pak sama klepla!“
Hodím domů věci a letím se podívat za barák. Šary se choulí pod hromadou dříví a tiše kňučí.
Za okny duje ledový vichr. Kdyby nebyla zabedněná, neviděla bych o nic víc než teď, jen černou tmu by nahradila bílá. Choulím se u malého ohýnku, objímajíc Šaryho, aby nám nebyla taková zima. Na zádech mi spočívá každá pokrývka, každý kus hadru i těch pár kožešin, co se mi podařilo nastřádat, stále mám ale pocit, že bych tu zrovna tak mohla sedět nahá. Prsty mi chvílemi fialoví, mráz se mi usadil v kostech, drkotání zubů už ani nevnímám. Chvíli vše vidím nezřetelné s jemnými náznaky barev, chvíli takřka černobílé s jasnými liniemi. Zabořím nos do Šaryho srsti, dlaní mu spočítám žebra a pokusím se přimět k nějaké činnosti. Měla bych se zvednout, otevřít dveře a nahrabat trochu sněhu na vodu. Nechce se mi. Nijak se netoužím pohybovat. Už nemám hlad, cítím ale, že Šary ten svůj stále ještě vnímá.
Nějakým zázrakem se mi podaří vylézt z kutlochu, zachumlat psa a pomalu se rozhýbat. Při každém otevření dveří se bojím, že se sníh vhrne dovnitř a ony už nepůjdou zavřít. Zdá se ale, že na to už je příliš udusaný dalšími vrstvami. Nějakou dobu se motám po místnosti, až se mi nějakým zázrakem podaří vykouzlit misku horkých brambor s nasekaným scvrklým jablkem. Zhltneme to půl na půl, bez jakýchkoli rozpaků ohledně společného mezidruhového stolování z jedné nádoby.
Vyprávím Šarymu příběhy. Vím, že nerozumí úplně všemu, ale pokaždé pozorně naslouchá. Někdy si trochu hrajeme, ovšem to mne příliš nebaví. Pokouším se zabavit vzpomínáním, přehrávám si v hlavě vše, co mne napadne, ale spousta věcí chybí. Poslední den, který si pamatuji byl ještě podzim. Mate mě to, ale jako vždy se ráno vše vysvětlí.
Večer trávím v hospodě. Příliš často sem nezavítám, nestojím o hlučnou lidskou společnost a podezíravé cizince, ale čas od času je osvěžující, poslechnout si nejnovější drby ještě před přikrášlením místních. Dnes sem zavítal jakýsi odraný pobuda v nesourodých zbytcích zbroje, nejspíš stahané z různých tuhých majitelů. U pasu mu visí rezavějící meč, ale dušuje se, že je skutečný voják. Rozhodně tak pije. Na to, kolikátý korbel před ním stojí z něj ještě nic kloudného nevypadlo, jen zmínil konec obléhání Řekotočí, ale to už všichni týden víme. Po chvíli mu přestanu věnovat pozornost a zaberu se do svých myšlenek.
Dnes v noci se mi zdálo o nastávající zimě, tím jsem si jistá. Bude přesně taková, jak jsem odhadovala, jen nechápu, proč jsem ji trávila ve svém domku. Už teď jsem dohodnutá s několika dalšími obyvateli, že se sestěhujeme do jednoho z jejich lepších domů. Víc lidí spotřebuje méně dřeva na otop a vždycky je tu naděje, že někdo zemře zimou, nebo na nějakou nemoc dost brzy, a ostatní si přilepší jeho jídlem. Jako vždy na nic nepřijdu. Takovéhle dumání nikdy nepomůže, sny jsou jen aby ukázaly nevyhnutelné, ne abych změnila běh věcí.
Zvednu se a zaplatím. Po cestě ke dveřím zaslechnu první užitečnou informaci, kterou cizácký pijan nabídl. Havranostrom se vzdal, pán posílá syna do Králova přístaviště jako rukojmí a těm zatraceným Brackenům připadne pět našich vesnic. Kamenné mohyly mezi nimi naštěstí nejsou.
Cítím se přesně jako v tom snu, teď jen vím, proč tvrdnu tady. Chystala jsem se přestěhovat- jídlo, dříví, přikrývky sbalené u dveří- když se přihnala bouře. Bez jakéhokoli varování nebe zešedlo a během pár okamžiků už zuřila vichřice. Nějakou dobu jsem si dovolila naivně doufat, že by se to mohlo přehnat. Pak jsem prostě ztratila pojem o čase a na nějaké naděje jsem rezignovala.
Jsem sama. Jednou se vichřice uklidnila a po otevření dveří jsem se prohrabala ven. Sníh byl docela pevný, dalo se po něm chodit bez velkého boření. Nedoufala jsem, že tou vycházkou něco získám, prostě jsem jen potřebovala na vzduch, mimo zmenšující se čtyři zdi. Nezaznamenala jsem Šaryho odchod. Když se znovu začalo zatahovat a já se rozhodla vrátit, byl sníh plný otisků psích tlap. Volala jsem na něj, pátrala po jeho siluetě, plně si vědoma zbytečnosti případného hledání. Zalezla jsem zpět do domku a podívala se na svět jeho očima. Možná jsem to radši neměla dělat.
Mrzly mu tlapky, uvědomoval si navracející se bouři, přesto běžel dál od vesnice. Ačkoli byl vyhladovělý, otupělý a neustále unavený, užíval si každého dopadu do sněhu a pohybu samotného. Cítil zvěř. Starší mršinu pratura, nahnívající, ale stále dobrý zdroj masa. Až příliš pozdě si pod tím uvědomil i přítomnost nepříjemného, neznámého pachu. Jak se šeřilo, vytratily se i jemné barvy, které byl Šary schopen vnímat. Viděl světlý sníh, tmavé stromy a šedivou siluetu mezi nimi.
Tohle je špatně, pomyslel si pes. Silueta páchla mrtvým býkem, ale stála na všech čtyřech. Mohl tak zmrznout, ale proč pak cítím rozklad? Býk zafrkal. Žije? Instinkt i zkušenost se shodli, že to není možné. A co znamená ten mrazivý podtón jeho vůně?
Pratur vzhlédl a očima vyhledal zmateného psa. Byly zvláštní, velmi jasné. Ano, s tímhle tvorem není něco v pořádku. Šary se rozhodl stáhnout, ale k jeho překvapení bylo pozdě na ústup. Za ním se vynořilo několik lidí, stejných jako ten býk. Pes sebou vylekaně trhl a usilovně pátral po únikové cestě. Našel jednu slibně vyhlížející mezeru mezi těmi tvory a rozběhl se k ní. Kličkoval mezi stromy, smykem se vyhnul ruce, která po něm zašátrala a uháněl z lesa pryč. Nebe zatím zčernalo, těžké temné mraky slibovaly další chladivou bělobu, i pes začínal mít problémy s viděním. Posledních pár skoků a pak zbývala jen zářivá pláň a tunel domů.
Do boku se mu zakouslo cosi ostrého a mrazivého. Klopýtl a zrakem pátral po nepříteli. Opodál stál na kraji lesa podivný světlý dvounohý tvor. Bylo na něm cosi chladného, páchl tím, co překrývalo vůni rozkladu těch v lese. Postava máchla rukou a další ledové ostří se mu zakouslo do krku. Nohy se mu podlomily. Cítil, jak mu ty cizí věcičky tají v těle. Do srsti mu dopadly první sněhové vločky.
Něco mi říká, že bych neměla spát. To něco také tvrdí, že bych nejdříve měla přiložit, že oheň dohasíná. Já to něco ale skoro nevnímám a než se na to pokusím soustředit, jsem někde jinde.
Dívám se na vše jakoby svrchu, ale jinak, než když létám. Teď už toho nejsem součástí.
Vidím ty tvory, co zabili Šaryho. Lezou na zeď z ledu, od rukou se jim rozbíhá rostoucí jinovatka, ale než dosáhne vrcholu, rozprší se na ně oheň a ti tvorové tají. Napadne mne, jestli je to ta Zeď, o které jsem slýchávala v příbězích, ale moc se nad tím nezamýšlím, protože bych nestihla sledovat děj. Na levém konci stěny ti tvorové unikli pozornosti a proklouzli dál. Rozbíhají se po krajině a já vím, že míří i ke Kamenným mohylám. Všude, kam dorazí, vykvetou modré růže z ledu. Je to prazvláštní zahrada.
Nalevo vyleze příšera z moře. Odkapávající slaná voda květinám nesvědčí. Některé zhrubnou, některé tají úplně. Odvrátím pohled zpátky k té zdi. Celá plane. Cesta, kterou ledoví prošli, je zahrazená velkými vatrami. Z jedné z nich sestoupí ženská postava, hoří, ale nezdá se, že by jí to vadilo. Vydá se ve stopách ledových tvorů. Narazí na první květinu, skloní se a utrhne ji. Ještě než se narovná, květina se rozplyne. Žena pokračuje dál. Kam vkročí, tam růže mizí. Zarazí se až před prvním slaným jezírkem.
Chvíli se zdá, že se do sebe s mořskou příšerou pustí, a mne by skutečně zajímal výsledek takového klání, ale pak se plamenná ke slané natáhne stejně jako k růžím, příšera se oklepe a já si uvědomím, že pod nánosem řas je stejný oheň jako v ženské postavě. Společnými silami udělají krátký proces s celou zahradou. Místo očekávané radosti se začnu bát. Po ledových už nikde není ani stopy, vítězové nejsou vidět, ale já těkám pohledem z jedné strany krajiny na druhou a cosi zlého očekávám.
Předtucha mne nezklame. Na jednom místě vyskočí plamínek. Je to v nějakém hradu, říkám si, když tu mi dojde, že to je Havranostrom. Další a další plamínky vyskakují všude kolem, nejdříve nahoře pod zdí z ledu, brzy ale po celé zemi. Zprvu jsou malé, narůstají ale až se změní v sálající hranice. Vystrašeně se rozhlížím, šťastná, že toho nejsem součástí. I tak mé zděšení znásobí, jakmile si uvědomím, že všechna nehořící místa zaplavuje mořská voda...
Remake piesne Meet Me Halfway od Black Eyed Peas, pasovaný do/na Pieseň/ne ľadu a ohňa.
Téma: Kam chodí děvky?
Odporúčam zároveň spievať s týmto videom:
Originálny text: http://www.lyricsmode.com/lyrics/b/black_eyed_peas/meet_me_halfway.html
Miestami môžu byť problémy v pasovaní do huby, viac-menej sa to ale prispôsobiť dá.
Želám veľkú, malú alebo aspoň drobnú zábavku.
---ENG---
I'm waiting for You in The Winds of Winter
I want You so badly, like a hungry Hunter
Yeah,
I spend my Time just thinkin' thinkin' thinkin' 'bout You
Every single Chapter, I know I know I know the Truth
And all those Things We used to, used to, used to, used to do
Hey Girl, when I remind, We didn't even know each other
I spend my Time just fuckin' fuckin' fuckin' some Whores
When I was the Lord or some Sellsword on the Seas' Shores
Because of only very very very bad Lie
I'm even thinkin' that I should immediately die
Can You call me Halfman
Right like You hear It
That's what They call Me after... Blackwater
I killed two Kins. Why? No other Way
Two are certainly My Limit, maybe Cersei I'll kill as well
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I'm waiting for You in The Winds of Winter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I want You so badly, like a hungry Hunter
Girl, I traveled 'round Essos and even sail the Narrow Sea
Why go to Braavos there is completely Nothing to see
Just tell Me where to go, just tell Me where You wanna Me
I have Nothing to do, I killed entire Family Tree
See who I am now, now... See who I have been
I traveled to Pen-Tos, I traveled to Meereen
Wanna have You around ('round) like every single Day
Please come to see Me, Me... Come to Slaver's Bay
Can You call me Halfman
Right like You hear It
That's what They call Me after... Blackwater
I killed two Kins. Why? No other Way
Two are certainly My Limit, maybe Cersei I'll kill as well
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I'm waiting for You in The Winds of Winter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I want You so badly, like a hungry Hunter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I'm waiting for You in The Winds of Winter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I want You so badly, like a hungry Hunter
Let's walk the Page
to the other Book
Change our Look (Change our Look)
I will fly, fly the Skies, on the Rhaegal (on the Rhaegal)
I will try, until I die, You know George's Style (You know George's Style)
You know George's Style, You know George's Style, You know George's Style (You know George's Style)
Can You call me Halfman
Can You call me Halfman
Can You call me Halfman
Can You call me Halfmaaaaaaaaaaaaaan!
Can You call me Halfman
Right like You hear It
That's what They call Me after... Blackwater
I killed two Kins. Why? No other Way
Two are certainly My Limit, maybe Cersei I'll kill as well
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I'm waiting for You in The Winds of Winter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I want You so badly, like a hungry Hunter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I'm waiting for You in The Winds of Winter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I want You so badly, like a hungry Hunter
---SK (voľný preklad)---
Čakám na teba vo Vichroch zimy
Chcem ťa tak strašne, ako hladný lovec
Yeah,
Trávim čas len premýšľaním-šľaním o tebe
Každú jednu kapitolu, ja viem už viem pravdu
A všetky tie veci čo sme zvykli porábať
Vieš čo, keď si tak spomínam, vlastne sme o sebe nič nedali znať
Trávim čas trtkaním-tkaním s kurvami
Keď som bol pán a aj zbrojnoš pri mori
Len kvôli jednej veľmi veľmi zlej lži
Dokonca som aj zmýšľal o smrti
Zvy ma polomuž
Tak ako čuješ
Tak ma teraz volajú... Po Černovode
Zabíjal som príbuzných. Prečo? To sa nedozvieš
No dvaja sú môj limit, možne ešte Cersei
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Čakám na teba vo Vichroch zimy
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Chcem ťa tak strašne, ako hladný lovec
Dievča, prešiel som cez Essos i cez Úzke more
Načo ísť do Braavosu, nie je tam nič moje
Prosto povedz kam ísť, povedz kde ma chceš mať
Rodokmeň už prázdny, nemám koho zabíjať
Pozri kto som teraz... Pozri kým som bol
Cestujem Pentosom a Meereenom ako vôl
Chcem aby si tu bola ako každý jeden deň
Choď do Zálivu otrokárov... Choď preň
Zvy ma polomuž
Tak ako čuješ
Tak ma teraz volajú... Po Černovode
Zabíjal som príbuzných. Prečo? To sa nedozvieš
No dvaja sú môj limit, možne ešte Cersei
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Čakám na teba vo Vichroch zimy
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Chcem ťa tak strašne, ako hladný lovec
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Čakám na teba vo Vichroch zimy
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Chcem ťa tak strašne, ako hladný lovec
Obráť tú stranu
Vyber inú knihu
Zmeňme náš výzor
Budem letieť, letieť cez mračná, vezme ma Rhaegal
Skúsim, kým smrť neokúsim, vieš ako George už viackrát zabíjal (George už viackrát zabíjal)
George už viackrát zabíjal, George už viackrát zabíjal, George už viackrát zabíjal (George už viackrát zabíjal)
Zvy ma polomuž
Zvy ma polomuž
Zvy ma polomuž
Zvy ma polomuuuuuuuuuuuuuuuuuuž!
Zvy ma polomuž
Tak ako čuješ
Tak ma teraz volajú... Po Černovode
Zabíjal som príbuzných. Prečo? To sa nedozvieš
No dvaja sú môj limit, možne ešte Cersei
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Čakám na teba vo Vichroch zimy
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Chcem ťa tak strašne, ako hladný lovec
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Čakám na teba vo Vichroch zimy
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
Chcem ťa tak strašne, ako hladný lovec
---ZÁKLADNÁ STAVBA---
STARTE:
I'm waiting for You in The Winds of Winter
I want You so badly, like a hungry Hunter
PARTE I:
Yeah,
I spend my Time just thinkin' thinkin' thinkin' 'bout You
Every single Chapter, I know I know I know the Truth
And all those Things We used to, used to, used to, used to do
Hey Girl, when I remind, We didn't even know each other
I spend my Time just fuckin' fuckin' fuckin' some Whores
When I was the Lord or some Sellsword on the Seas' Shores
Because of only very very very bad Lie
I'm even thinkin' that I should immediately die
PARTE II:
Girl, I traveled 'round Essos and even sail the Narrow Sea
Why go to Braavos there is completely Nothing to see
Just tell Me where to go, just tell Me where You wanna Me
I have Nothing to do, I killed entire Family Tree
See who I am now, now... See who I have been
I traveled to Pen-Tos, I traveled to Meereen
Wanna have You around ('round) like every single Day
Please come to see Me, Me... Come to Slaver's Bay
SEPARTE:
Let's walk the Page
to the other Book
Change our Look (Change our Look)
I will fly, fly the Skies, on the Rhaegal (on the Rhaegal)
I will try, until I die, You know George's Style (You know George's Style)
You know George's Style, You know George's Style, You know George's Style
REPEARTE:
Can You call me Halfman
Right like You hear It
That's what They call Me after... Blackwater
I killed two Kins. Why? No other Way
Two are certainly My Limit, maybe Cersei I'll kill as well
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I'm waiting for You in The Winds of Winter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I want You so badly, like a hungry Hunter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I'm waiting for You in The Winds of Winter
Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh Oooooooooooh
I want You so badly, like a hungry Hunter
Víte, co je drabble? Předpokládám že všichni, ale pro jistotu - krátká povídečka třeba jen na 100 slov (nebo až 1000) a musí obsahovat předepsaná slova.
Navrhuji, abychom si dali nějaký rozumný volnější limit pro začátek - třeba 200-250 slov.
A taky dejme tomu 8 slov, které se musí použít. (protože jsme tu dvoujazyční, tak samosebou tytéž slova ve slovenštině stejně jako v češtině platí)
Co vy na to? Kdo je pro a měl by zájem se zúčastnit? :-)
První slovo třeba dodám "vykopávky" a dalších sedm lidí tu může napsat taky po jednom slovu.
Nenechte se prosit :-)
Tak sem s dalším slovem...
@Lady_Seans nasazuješ laťku vysoko :-D
zatím: vykopávky, labutěnka
Takže takto - za časů mé babičky se vyráběly krásné pudřenky z ryzího stříbra, cirka takovéto
A v těch byl samosebou tvrdý pudr. A to, čím se pudr nanáší - takový ponpónek z labutího prachpvého peří - to je labutěnka :-)
Jestli si stejně pojmenujete třeba zpropadenou ramlici, tak je to vaše věc :-)
@Krisa beru :-)
Vykopávky, labutěnka, zpropadený králík