Povídka č. 7 /5. kolo/ - Ice & Fire
Povídka č. 7 /5. kolo/ - Ice & Fire
Slunko ju ráno praštilo do ksichta, Sansa zamžórala zpod peřine a veskočila z lužka. Nazula paprče, aby ju nezeblo do noh a hnala se k zrcadlo, div si čuňu nenabila. Prohrábla rukó vlase a zašklibila se na sebe. „No dneska to neni žádná sláva.“ Usódila v docho Sansa a snažila se dat do kope, dež najednó někdo zabóchal na dveře.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Bolo to mile a slunickove. Hlavne ten zaver, az srdce pookrialo. Uz som sa bala, ze vsetky konce budu martinovsky pochmurne.
Privieram preto obe oci nad tym, ze Sansa nie je Sansa a podobnymi capinami.
Dakujem autorovi.
Sranda.
A musím se přiznat, že mi dost dlouho trvalo, než mi došlo, co jsou "ledi" =D
Jak se projevuje kocouření se?
P.S.: Podsunula jsem "nečtenářům" doma. Mamince jde hoba nakřivo, babičce prý šédrem a oběma se moc líbilo. :D