Povídka č. 8 (6. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 8 (6. kolo) - Ice & Fire
Otec si teatrálně propnul prsty o sebe a chopil se vyřezávané kostky. Ta se okamžik drkotala po stole, až skončila s číslem sedmnáct na vrchu.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
A nejenže je hrají, navíc je občas hází i tam, kde je nikdo nemůže vidět, jak by podotkl Stephen Hawking.
A ta kostka ani není klasický krychloidní šestistěn, počet jejích hran nikdo nespočítá...
I když George R. R. Martin si o tom asi myslí svoje. ;-)
:-o
No, jo, zase se přemůžu a začnu to (na sebe nezvykle optimisticky) - Tohle jsem začal číst a myšlenky běží asi takto: Dobrý, dobrý nápad, dobrý jazyk. Tohle má potenciál rozjet se a být vážným kandidátem na vítězství, stačí aby autor udržel laťku takhle vysoko... Počkat jak už komentáře, není to renonc?
Takže shrnu:
Tohle mělo všechno (myšlenku, napětí, atmosféru,..),... co má správný úvod povídky mít (a napsaný perfektně, smekám). Je zatracená škoda, že tento potenciál nepokračoval ještě samotnou povídkou a nějakou vyšperkovanou pointou na závěr (přijde GRRM, ukradne jim figurky a pošle je spát, přijde Velký Jiný a všichni umrznou, Matka se nechá rozvést, protože Otec notoricky švindluje... já nevím, autor by snad vymyslel něco, co by mě smíchy sestřelilo za židle). No, škoda.
Každopádně, koukám, že nový autor zavítal mezi nás a proto poklona a doufám, že ty mé výtky nejsou brány tak vážně, že by odradily od dalšího psaní.
Ale ani tam nešlo o nevděl, do podobné šílenosti (styl povídky) bych klidně šel znova. :o)
A tohle bylo jako myšlenka dost dobrý, jen... jen to prostě skončilo v době, kdy jsem se teprv dostával do děje...