Povídka č. 1 (7. kolo) - Ice & Fire

System

Povídka č. 1 (7. kolo) - Ice & Fire

Nebe bylo zbarveno do temně modré barvy a na obzoru začínalo splývat s mořem, jehož barva se se smrákáním také ztmavovala. Vzduch byl klidný a tichý. Až zlověstně tichý… Neznalý by předpověděl klidnou noc, ale zkušený námořník tušil, že za zdánlivým klidem nečíhá nic dobrého.

Read the full story here

Tergas

Krásné a dlouhé hledání a čekání. Povídka má velice hezký námět a nevyhýbá se spekulacím ohledně dalšího dění ve Westerosu. Na můj vkus ale příliš šťastný a přímý konec :)

červ

Davosseia - spojeni mych dvou oblibencu! :) jako mala jsem hrozne zrala petiskovy stare recke baje a povesti a odysseus patril mezi moje top.

Zminka o Jonovi me potesila, Melisandra me dojala a ty zminky o vyjimecnem vztahu mezi Davosem a Stannisem me vzdycky rozslzej. U sceny, kde davos nasel zmrzleho stannyho, mi ale chybelo agonicke upeni, rvani vlasu a reka slz (teda v te zime by ronil spis kostky ledu). Achjo at jeden nikdy nemusi zit bez toho druheho :( ted by se hodila povidka, co by zas parafrazovala dalsi bajny pribeh, ten o tech dvou starcich, co se promenily ve stromy, aby mohly byt navzdy spolu <3 :D

Riokai

Na první pohled fajn povídka, akorát se mi moc nelíbí styl, jakým je napsaná, připadá mi takový - těžkopádný? Ale jako námět dobrý, dialogy mi přišli vtipné a Davos po těch letech mi ani nepřišel jako Davos. :-D

Jay

Tsss, jaký těžkopádný, jaké chybějící agonické utrpení? Takhle povídka je nářez a jasný adept na vítěze... Teda nečetl jsem ostatní, takže nevím, ale jestli tohle nebude jasný adept, tak se těším na ty ostatní... (a abych se pomalu začal stydět za tu vlastní... :o))

Slenjoy

Moc hezká :)

Dreamer

Super námět, Davose můžu a jsem ráda, že jsme mohli poznat i jeho ženu a taky se ukázal Jon :dance: jen škoda těch pár překlepů, hlavně ze začátku.

červ

"a abych se pomalu začal stydět za tu vlastní..." to je trefne:))

Copak jsem jedina, kdo ma tuhle slabost pro silne pouto mezi dvema muzi? :) jaksi to ve mne dokaze vzbuzovat vetsi emoce nez klasicky milenecky vztah

heavy_head

Toto je pocta jedné z nejcharizmatičtějších a - jak jen to říct, nejlidštějších? - postav Písně.
Davos Mořský je nelítostně zmítán osudem, jeho tragédie dosahuje vskutku antických rozměrů, přichází o syny, o svého krále, jeho vlastní život visí pořád na vlásku - a on jde přesto pořád dál, je čestný, je věrný a je odvážný. Člověk, kterého byste si přáli mít po svém boku, až půjde do tuhého.
Slouží oddaně svému králi, ale ze všeho nejvíc se touží dostat domů, zpátky ke své ženě. Zdánlivě poklidně odvíjející se příběh tak má v sobě velký vnitřní náboj. Je to síla. Davos se po všech peripetiích, při kterých ztratil téměř všechno, vrací domů, aby spatřil ženu svého srdce - a kdo by mu to nepřál?
Velmi pěkně napsáno, líbí se mi ta osudovost i jemný humor, který na nás znenadání probleskne ("Byl to vcelku milý muž, i když jeho vtipy občas postrádaly vtipnost.")
Ke konci jsem se zoufale modlil, aby mu to nic nepřekazilo (někteří autoři bývají mimořádně škodolibí!), ale autor se vzepřel Martinovu prokletí a příběh má dobrý konec.
A já volám: Ano! Víc šťastných konců! :-)
Tahle povídka nasadila laťku pěkně vysoko!

sveva

Já asi chápu, co myslel Riokai tím "těžkopádný"... styl vyprávění na mě působí trochu... školometsky (omlouvám se za to slovo, lepší mě nenapadá). :-) Je poznat, že si s tím dal(a) autor(ka) hodně práce, ale chybělo mi tam něco, co by mě vtáhlo do příběhu, co by mě vzalo za srdce, vyvolalo větší emoce... Kdyby to byla školní slohovka, tak je to jasná jednička s hvězdičkou, ale chybí tomu trošičku nějaký autorský rukopis.
Naopak bych ráda vyzdvihla, jak si tu autor pěkně pohrál s Odysseiou a napasoval ji do svého příběhu. Takové odkazy a parafráze já ráda... :-) Jinak autorovi doporučuji přečíst si Břehy a příboj od Eyvinda Johnsona, velmi zajímavé zpracování odysseiského mýtu.

Riokai

@sveva Pochopila si to naprosto přesně. Taky mi tam chybělo něco, co by mě vtáhlo do děje či nějak chytlo za srdce. Nehledě na to, že se mi tam zdálo poněkud dost chyb, ale je to jen můj pohled, jak se říká - sto lidí, sto chutí. ;-)

Baron

Výborná povídka. Davos, je úžasná postava ságy a myslím, že i oblíbenec většiny čtenářů. Je moc dobře, že zde o něm někdo napsal. Bylo fajn, že se zde prvně objevila i jeho žena. Líbil se mi motiv té přetrvávající lásky a naděje, to ačkoli sám nejsem velký romantik ;-)
Část kdy se Davos setkává z Melisandou se mi líbila nejvíce.
Je pravda, že povídka je napsaná tak, že se čtenář musí na text soustředit. Musím se, ale přiznat, že mě samotnému se právě daný sloh který byl použit líbil a oceňuji, že autor si dal s tímto práci.

Michelle

Bromance je fajn, ale manželky zúčastněných z toho asi nejsou příliš na větvi :-D
Já mám happyendy taky ráda:-) A Davos je jedna z nejlepších mužských postav Písně, takže šťastné znovushledání s Maryou by si určitě zasloužil...

červ

Obcas musi manzelky holt ustoupit vyssim zajmum - tedy zajmum ctenaru :) krome Davos+Stannis se hroutim se slzami v ocich jeste u POV Theona, pokazde co pomysli na Robba (halo nekdo, tady mate namet na dalsi povidku, prosim :D)

Phoebea

Moc povedená povídka i námět. S vtáhnutím do děje jsem neměla problém. Hlavně ke konci už jsem se nemohla dočkat, jestli se ti dva stihnou potkat, nebo jestli se Davosovi Marya vdá za jinýho :) Mrtvej Stannis, nu ... Asi to tak bude... Melissandra a její setkání s Davosem je dobře vykreslené :) Škoda, že není dotažené povídání kapitána o novinkách v noční hlídce...

demerit

na mě dost dlouhá povídka, ale konec byl moc pěkně napsaný...prostě setkání po dlouhé době jak má být ;-)

Habrick

Pěkná povídka o mém oblíbeném pašerákovi. Když si neužijeme romantiky u Martina, tak aspoň tady :)

Marek

ještě že to mělo ten šťastnej konec :applause:

Hildegarda

Krasne vystavana poviedka, rovnomerne to plynie. Taky ukazkovy sloh :)
Pacilo sa mi, preto nabuduce ocakavam nieco podobne. Spojenie s Odysseom nemalo chybu.
Chybicky krasy, ktorych sa treba nabuduce vyvarovat:
Dzungla na sever od Zdi?
Velitel vesnice je trusku zvlastne pomenovanie :)
Nevhodne pouzitie slov (zruinovane, bez absolutnych emoci, familiarny)
Davos konstatuje, ze neuznava cary, ale hned v dalsej vete ho zaujimaju Melisandrine plamene)

Inak smekam, taketo nieco by som nedokazala vytvorit