Povídka č. 12 (7. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 12 (7. kolo) - Ice & Fire
Bylo horké léto a milovaný stejně jako nenáviděný král umíral. S posledním výdechem kdysi mocného dobyvatele přešla vláda říše na jeho nejstaršího syna. Aenys byl slavnostně korunován masivní korunou z ryzího zlata uprostřed trůnního sálu stále rozestavěné Rudé bašty. Poté usedl na železný trůn a započal tak svou rozpačitou vládu.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Mně tam teda jedna věc chyběla - nějaká sympatická postava :-) Ale to ničemu nevadí, i povídka s nepříliš nesympatickými postavami může být dobrá a tahle byla. Je to drsná povídka, povídka pro chlapy - hodně akce, krve, boje :-)
Jak se jiným vyčítají češtinské chyby, tady to zamrzí dvojnásob. Ale i tak je to povídka hodně dobrá.
Moc s mi líbilo že konkrétní scény jsou protkány úvody které nám danou situaci osvětlí a popíšou. Povídka sice nemá žádného vyloženě kladného hrdinu, ale přesně tak to má být. Maegor je drsný, Nejvyšší septon úlisný, Aenys slabý... Scéna s bitvou u Kamenného bodce, je úžasná... popisující masakr i intriky a zradu. Maegor je rozhodně nejtvrdší král celé éry, ale na druhé straně hned v úvodní scéně kde se zastává svého bratra ho čtenář musí mít rád. Nelze popřít, že v té době byl drsným mužem který bojoval za budoucnost své rodiny.
(Ale ještě nemám dočteno vše)
Preto moje postrehy su mozno uplne blbe, ale skusim :)
Vsetko smeruje k jednemu - ku grandioznej bitke. Preto su postavy zo zaciatku vykreslene na mna prilis plocho. Na druhej strane, ak ide o legendu, zas tak velmi mi to neprekaza.
Treba sa davat pozor na pouzivanie slov, ktore rezu oko. Napr taki royalisti.
Autor sa pokusal posplietat historiu, niekedy sa to darilo viac, niekedy menej (najvyssi septon ukradne korunu, aby sa nemohol niekto korunovat, hlavne ked su koruny min dve; druhy septon sa len tak dostane do komnat, hoci je povazovany za najvacsieho nepriatela). Ale celkovo to vypalilo nadmieru dobre.
P.S.: ten Wat si nezasluzil zvitazit - takto sa chytit na moste a pritom suhlasil, ze pred nim budu relativne neznami ozbrojenci a za nim detto. Nouma :). To uz mne vtedy blikala kontrolka riadne.
Maegor se nakonec na vlastní pohár vína přesvědčil, že i učedník může dát lekci svému mistrovi. :-)
Wow, jako celek se mi to moc libilo a jsem unesena. Jak uz jsem psala u jine povidky, s historii Zapadozemi (tj. Vsechny udalosti pred Hrou o truny) nejsem obeznamena, takze jsem pri cteni vubec netusila, co prijde a byla jsem po celou dobu napjata.
Obdivuju detailni popisy bitev, nektere casti byly az naturalisticky syrove, ale na druhou stranu mi prislo, ze to trochu zbrzdovalo celkovy spad, ze toho bylo moc. povidka s takovym zamerenim samozrejme potrebuje bitevni sceny, ja radsi vsak ctu sceny, kde se spis mluvi a intrikari, nez bojuje, asi protoze tomu rozumim vic :) takze jsem si mnohem vic uzila zbyle sceny. Uvodni scena mi necim pripomnela krale Theodena a Grimu z Pana prstenu.
Maegorovi jsem zpocatku fandila, ale s ubihajicim dejem me fandeni slablo, az jsem byla nakonec rada, jak dopadl. I kdyz nejsem zastancem zrad a jedu. Ani Jaeherys mi proto nebyl moc sympaticky. Wata mi bylo lito, ale zaslouzil si to, vojevudce by mel mit vic rozumu.