Povídka č. 7 (7. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 7 (7. kolo) - Ice & Fire
Paluba se mu náhle propadla pod nohama, bezmocně zamával rukama ve vzduchu, hledajíc oporu. Něco se mu dostalo do ruky. Lano! Pevně ho sevřel a na poslední chvíli se zachránil před pádem do mořských hlubin. Z černé oblohy křižované blesky hustě padal déšť, který mu silné poryvy větru hnaly přímo do tváře.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Konečně nějaké pokračování :-) Jsem ráda, že si autorka vybrala k pokračování zrovna tenhle příběh, protože je zrovna mým nejoblíbenějším kusem od ní. Mám ji ráda v této poetické poloze (i když perfektně zvládá i ostatní). Bylo to super! :-)
Tohle je vlastně prequel než pokračování. Ale vzhledem k povídce, ke které to patří, není divu. I když, takový sequel... :-k :other:
Nu, ta předchozí je lepší, ale stále je tam problém nesoudržnosti textu, že není jasné, co si kdo myslí a co říká a co je sen a co skutečnost. Chtělo by to všechno trochu uspořádat a dát tomu rámec. Nemám nic proti flashbackům formou snů nebo vzpomínek, ale musí být z textu jasné, že se jedná o flashback. Nicméně ti fandím, pracuj a fantazíruj dál :)
Často stačí dotáhnout malé drobnosti a je z toho povídka zralá k vydání...
Povídka z druhého kola byla velice dobrá a s touto novou která jí předchází si autor(ka) velmi dobře poradil. Sám o zániku Valyrie a počátcích Targaryenů moc nevím, a tak je pro mě nejen velmi dobře napsaná, ale i plná nových vědomostí. Moc se mi zde líbil drak Sníh, nevím jestli je jenom z fantazie pisatele, nebo jestli má reálné kořeny v historii Písně.
Každopádně styl i setkání obou hrdinů je velmi zdařilé a určitě by bylo zajímavé kdyby se objevila i povídka číslo 3, která by popsala víc z jejich vztahu.
No, byla to chyba, protože to evidentně je rozdávání figurek na šachovnici příběhu, který tu kdysi byl,... ale to kdysi už je tak dávno, že si nepamatuji a nestihnu bohužel znovu načíst.
Každopádně mě potěšilo (fakt neskutečně moc), že autor (stejně jako já, nezávisle a autor první) dospěl právě k tomuto závěru ohledně pokrmu draků...
Chtěl bych si to celé přečíst jako román. Autorka (v tomto případě se odvážím tohoto označení) umí napsat zajímavé postavy, vdechnout jim život. Lyra Krotitelka draků a její sestra, krutá císařovna Mae, Dareon (a jeho bratr?)... na nich se dá stavět a dál rozvíjet jejich osudy.
Autorka se nezdržuje nějakým přílišným vysvětlováním a nechává na čtenáři, aby si věci domyslel, nechává působit obrazy, které plasticky popisují její svět. Práce se slovy je její silná stránka, stejně jako její představivost. Čtenář má pod jejím vlivem chuť starou Valyrii navštívit, strávit tam aspoň jeden den. Nebo i celý život.
Ale proč nás tak týrá a nenapíše toho víc? :-)
Rozhodně trvám na dalším pokračování a to v nejbližší době!