Povídka č. 7 (8.kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 7 (8.kolo) - Ice & Fire
Chlapec a pes Do místnosti vnikalo světlo úzkým oknem ve zdi. Chlapec ležel na posteli přikrytý množstvím kožešin. Sluneční paprsky mu dopadaly do tváře, ale jemu to nevadilo. Naopak, celý život znal jen zimu a šero. Narodil se v … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Tak poklidně to začalo a tak temně to skončilo... Líbil se mi vztah se psem a už jsem se obávala, že ho v rámci své "proměny" na konci zamorduje, ale naštěstí toto dopadlo dobře :-)
Pěkné vykonstruovaný příběh s působivým závěrem, v jednoduchosti je krása :-)
Je vidět, že se autor s textem pere, místy text připomíná spíše školní slohovou práci na téma "Roose Bolton - co jsem dělal od rána, kudy jsem šel, co jsem všechno viděl, co dělal můj pes, jaké bylo počasí a kdo upekl ovocné placky". K závěrečné pointě se tak doškrobrtáme celkem nezáživným textem, ve kterém se odehrají dva zbytečné dialogy, zejména pak nepřesvědčivý nenávistný a majetnický výlev Rolfa. Prostě příliš popisné (ale zároveň bez využití nějaké invence, zajímavých opisů, přirovnání atd) a vzhledem k dějové neobsahovosti zbytečně dlouhé, než přijde rozuzlení. A také pozor na překlepy a chyby v češtině.
Máme tu opět story na téma - byl to hodný, malý hoch, mouše by neublížil, pejska zachránil (to konec konců Starkové taky) a najednou potká taťuldu u pootevřených dveří - a bum, máme tu malé budoucí monstrum:)
Pro srovnání - a tím nemyslím délku ani téma a zápletku, ale čistě literární jazyk - podívejte se na povídku číslo jedna nebo sedm a pak tuto osmičku.
A primocary styl psani mi nevadil (preci jen je to pov maleho chlapce, takze je to jen prirozene :) ) Dokonce mi to pripomnelo knizky, co jsem cetla jako mladsi (Elyonova zeme apod.) Takze i pres to, ze slovosled, pravopis atd.tu moc nefungujou, mne se to cetlo dobre.
(Dostala jsem hroznou chut na nejakou sladkou ovocnou mnamku :( smula, ze je 20min po pulnoci)
Následuje výchovná lekce, po které se z chlapců stávají muži, po které už nic nebude takové, jako dřív. Milujeme a chráníme naši rodinu a naše nože jsou ostré. Pro dobro našeho rodu není žádný nůž dostatečně ostrý.
Ano, první půle této povídky je poklidná a nic moc se v ní neděje – studie každodennosti - autor se velmi snažil, aby byla právě taková, byl to jeho záměr. O to víc vynikne šokující závěr, je mrazivý, zneklidňující a nečekaný - jako nůž, který se náhle objeví v ruce.
Zajímavý názor... že se autor snažil o to, aby první část byla poklidná a nic se tam nedělo. Já osobně si myslím, že autor netušil, co tam dát, ale třeba mu křivdím:)
Chybicky prilis rusili.
Povídka byla napsaná schválně, tak aby začátek plynul volně, poklidně a normálně. Od začátku jsem měl tuto vizi, jelikož postava o které je psána není úplně normální jak víme...
Roose tu vystupuje jako klidné, sympatické a normální dítě, protože si myslím, že děti ve své podstatě by neměli být zlé. Děj měl vést tak, aby si ho čtenář oblíbil než zjistí kdo opravdu je.
Bohužel mě mrzí, že jsem nedokázal přesně dostat svůj nápad na papír...