Nejsmutnější kniha
Když jsem jako malý chlapec četl Knihu džunglí, v níž Mauglí opouští své přátele, málem jsem brečel. Když jsem četl Růži pro Algernon bylo mi hodně smutno. Smutno mi je také u Martinových povídek, Zlomeného šípu atd. U čeho je smutno vám?
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Asi jsme na to moc velcí romantici. Já teda určitě.
Já rozhodně nechci nikam zapadat; jen mne zajímalo, jaká je ta supermegabáječná kniha, co o ní všichni furt tlachají.
A stran Yennefer... to je něco, co jsem zrovna moc nevydejchal. Geraltovy vášně jsou zpočátku zajímavý psychoanalytický materiál, ale časem, když ten vztah furt stojí na stejném fleku, tak to začne být pěkná otrava. A jelikož mají všechny ženské stejnou duši, jako Yennefer, přišlo mi to časem úplně k nesnesení.
Jo, a Trochu se obětovat je jedna z nejlepších povídek vůbec.
To jsem ještě neprokoukl, že je to další ixtá Yennefer.
Jizvu rychle zacelím a jedu dál :o))
Btw,gandalfova smrt mě ve dvanácti taky docela zdrtila ale naštěstí hned bylo pokračování kde zase obživl(naštěstí)...
Možná právě pro to je to tak úchvatný. A celá ta milostná linka a téma blízkosti a nedosažitelnosti („Jsou ticha, která žádná slova neodvrátí. A i když se Denna dotýkala mé ruky, nedržela jí.“), dokonale vystiženo.