Povídka č. 10 (6. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 10 (6. kolo) - Ice & Fire
Probudilo ho ostré sluneční světlo, které mu neodbytně útočilo na tvář. Rozmrzele zamručel a několikrát zamrkal, aby zahnal ospalost. Pak si uvědomil, že slunce proniká do oken pod nezvyklým úhlem. Už musí být kolem poledne, to ho probralo úplně. Otočil se k prázdnému místu, kde měla ležet jeho žena. Samozřejmě byla postel prázdná. Manželka je ranní ptáče.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Moc pěkná povídka se smutným koncem.
Bílá růže, Dunk, Egg, Jenny ze Starokamene, to všechno je pryč a mizí v žáru a plamenech Létohradu.
Příběh, který nám nenechává ani tu nejmenší naději na dobrý konec. Martin by z něj měl jistě radost. ;-)
Lidi, lidi, vy mě ničíte,... ale to bych se opakoval, už jsem to psal u deváté povídky.
... No, tak jo, tak a to není ochuzen ani tento autor... jde to proti mému přesvědčení nechválit, aby autor nezpychnul, ale jelikož nemám co vytknout, tak líbí, líbí, líbí.
Musím si jít načíst historii, trochu v té povídce plavu, ale je fakt povedená.
Stačilo si přečíst povídku 9 a už tak neplavu :-)
Já například pořád čekám, kdy napíšete, že jste to blbě spočítali a že mám vrátit cenu :-D
A díky, že ses nám "odhalila" :-) U takové pěkné povídky není vůbec důvod nepřiznat autorství ;-)