[Spoiler] Vichry zimy
GRRM měl v plánu započít práce na šestém dílu ságy Píseň ledu a ohně v lednu 2012. Nicméně několik kapitol, které se nevešly do Tance s draky, už má hotových.
V prosinci roku 2011 také zveřejnil první ukázkovou kapitolu, kterou si můžete díky Aruthovi přečíst v českém překladu....
Číst celý článek zde
V prosinci roku 2011 také zveřejnil první ukázkovou kapitolu, kterou si můžete díky Aruthovi přečíst v českém překladu....
Číst celý článek zde
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
A jednoho dne pak vydají pro hardcore fanoušky speciální edici ve stylu: "Pamatujete? V tomuhle svazku papírů v obálce se kdysi prodávaly celé romány. Říkalo se tomu kniha. Bylo to strašně těžké a velké, a vaši prarodiče byli ochotní za to zaplatit nemalé finanční prostředky, jen proto, aby si tím zaplácali třebas i půlku kvartýru.
http://www.georgerrmartin.com/excerpt-from-the-winds-of-winter/
EDIT: toho typka čo zabila som si musel nájsť na wiki lebo som si ho vôbec nepamätal, ale tak je tam aspoň nejaký progres.
A jelikož jsem všechny nečetl, tak bych se odsud asi měl zdekovat :-)
http://www.georgerrmartin.com/excerpt-from-the-winds-of-winter/
No, nezbývá doufat, než že se někdo ochotný najde,... a nebo vzít to jako výzvu a začít číst v AJ, já si to nemůžu vynachválit - pořád mi zůstává spousta informací, které jsem jen přelétl (takže můžu číst znovu),... a hlavně to zlepší angličtinu (ač slova whore a podobně nejsou v business slovníku ta nejvhodnější, na to je třeba dávat bacha... :o))
Tady je nejlepší přístup očekávat nejhorší, pak můžeš být jen mile překvapen :D
http://www.georgerrmartin.com/category/news/winds-of-winter-news/
Probudila se s lapáním po dechu, bez toho aniž by věděla, kdo nebo kde je.
Pach krve byl těžký v jejích nosních dírkách… nebo to byla pořád ta noční můra? Zase snila o vlcích, o běhání skrz nějaké tmavé borové lesy s velkou smečkou za patami, vytrvalí v honbě za kořistí.
Polosvětlo zaplnilo její místnost, šedivé a ponuré. Třesa se posadila na postel a sáhla si rukou na holou hlavu. Pod rukou se jí zaježilo strniště. Potřebuji se oholit dřív, než to Izembaro uvidí. Jsem Milost, Milost a dnes budu znásilněna a zavražděna. Její pravé jméno bylo Milodara, ale nikdo jí nikdy neřekl jinak než Milost…
Kromě snů. Zhluboka se nadechla, aby uklidnila bijící srdce a snažila se vzpomenout si na víc z toho, o čem se jí zdálo, ale většina z toho byla už pryč. Ale byla tam krev a úplněk nad hlavou a strom, který se na ni díval, když běžela.
Otevřela okenice aby ji mohlo vzbudit ranní slunce. Ale v okně Milostina malého pokoje žádné slunce nebylo, jenom zeď vlnící se šedé mlhy. Vzduch se stal mrazivým… dobrá věc, jinak by mohla spát celý den. Bylo by přesně jako Milost, zaspat své vlastní znásilnění.
Husí kůže jí pokryla nohy. Její pokrývka se kolem ní ovinula jako had. Odmotala ji, odhodila deku na holou dřevěnou podlahu a přešla nahá k oknu. Braavos byl ztracený v mlze. Viděla zelenou vodu malého kanálu dole, w dlážděnou ulici, která vedla pod jejím domem, dva oblouky mechem porostlého mostu… ale daleký konec toho mostu zmizel v šedi a z budov za kanálem zbylo jenom pár nejasných světel. Slyšela tiché šplouchnutí, jak se hadí loď vynořila zpod prostředního oblouku mostu. „Kolik je hodin?“ zavolala Milost na muže, který stál u hadova vyvýšeného ocasu a posouval ho dopředu svým kůlem.
Převozník pohlédl nahoru hledaje původ hlasu. „Čtyři, u Titánova řevu.“ Jeho slova se nesla v ozvěně přes vířící zelenou vodu a zdi neviditelných budov.
Ještě nebylo pozdě, ještě ne, ale neměla by zahálet. Milost byla veselá duše a pilná pracovnice, ale často chodila pozdě. A to by dnes neposloužilo. Vyslanec ze Západozemí byl dnes večer očekáván u Brány a Izembaro nebude v náladě poslouchat omluvy, i kdyby je vylepšila sladkým úsměvem.
Včera, před tím než šla spát, naplnila svou vanu vodou z kanálu. Preferovala poloslanou vodu před slizkou zelenou dešťovou vodou v nádrži venku. Namočila hrubou látku a umyla se od hlavy k patě, a pak stála vždy na jedné noze, aby si vydrhla ztvrdlá chodidla. Potom našla svou břitvu. Na holou hlavu sedí paruky lépe, tvrdil Izembaro.
Oholila se, oblékla si prádlo a přetáhla si přes hlavu beztvaré hnědé vlněné šaty. Jedna z jejích punčoch potřebovala zašít, všimla si, když si jí vytahovala. Mohla by požádat o pomoc Snapper, její vlastní šití bylo tak ubohé, že se nad ní většinou kostymérka slitovala. Nebo bych mohla ukrást lepší pár z šatny. Ale to bylo riskantní. Izembaro nesnášel, když herci nosili jeho kostýmy na ulicích. Kromě Wendeyne. Když holka Izembarovi trochu pocucá péro, může si nosit, jaký kostým chce. Milost ale nebyla tak hloupá. Daena ji varovala: „Holky, které takhle tady dole začínají, skončí na lodi, kde každý muž ví, že může mít všechno pěkné, co na pódiu vidí, pokud je jeho peněženka dost plná.
Její boty byly kousky staré hnědé kůže obsypané skvrnami od soli a popraskané od dlouhého nošení, její pásek zas kus konopného provazu obarveného na modro. Ovázala si ho kolem pasu a pověsila si nůž na pravý bok a měšec na mince na levý. Nakonec si přehodila přes ramena plášť. Byl to opravdový herecký plášť, fialová vlna lemovaná červeným hedvábím, s kapucí proti dešti a třemi tajnými kapsami. V jedné schovala nějaké mince, v další železný klíč a v poslední čepel. Opravdovou čepel, ne nůž na ovoce jako ten na boku, ale tahle nepatřila Milosti, ne víc než ty ostatní poklady. Ten nůž na ovoce patřil Milosti. Ta byla stvořena k jedení ovoce, smíchu a vtipkování, těžké práci a dělání toho, co jí bylo řečeno.
Mimochodem když jsem si rozmýšlel, zda se do toho pustit, tak jsem dospěl k názoru, že Mercy-Mercedene bych asi pozměnil na Milost-milostpaní (případně milostpaní Mercedene),... Jen pro zachování významu slova Mercy (opět jen navrhuji, nevnucuji se s tím)