Co jiného číst?
Mých posledních snad 20 knih bylo všechno možné (Martinovy povíky, Irving, G.G.Marquéz, Vonnegut Jr.) jen ne kniha z fantasy ságy. Chápu, že nic tak dobrého jako icefire na trhu není, ale něco co by stálo alespoň za přečtení. Doporučte něco
PS: Nepište Feista ani Sapkowskiho. Něco nového (rok vydání 2006,07), co třeba zatím nevyšlo celé, ale autor to již ukončil.
PS: Nepište Feista ani Sapkowskiho. Něco nového (rok vydání 2006,07), co třeba zatím nevyšlo celé, ale autor to již ukončil.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
https://www.martinus.cz/knizniodysea
a mozno to tu uz bolo velakrat, ale odporucam PROBLEM TRI TELES - cinske sci-fi. fak dobre. netflix za to dal kopu penazi, aj ked naozaj neviem, ci sa to da sfilmovat
Pre mňa sú to prvé štyri knihy Harryho Pottera, a po nedávnej rekapitulácii pridávam prvé tri diely originálneho Tarzana od ER Burroughsa.
Poprosím vás nedávať sem knihy, ktoré viete že máte radi, ale od detstva ste ich nečítali. (Pridal by som Feista, ktorý bol mojím úvodom do fantasy ale úprimne netuším ako by teraz obstál, po všetkom čo mám za sebou. :) )
EDIT: ještě Den Trifidů.
A tohle je klišé, ale mladší brat mal tento rok povinnosti súvisiace s Malým princom a ja som mu pomáhala, tak som v tom zalistovala a celkem síla.
A Discworld nestárne. :D
zajímavé sci-fi, bohužel jen tři díly
Paráda! Ideálně načasováno, abych si mohla (už zase) přečíst první tři díly.
(Těm, které Algor dosud míjel, samozřejmě vřele doporučuji.)
Jistě, není to zrovna aktuální téma, ale děje se mi, že až teď dočítám knižní novinky z minulých let.
Každopádně konečný verdikt je jasný. Jakkoliv jsem Písni krve spílal, jaká je to slabá kniha s mnoha chybami, tak ve srovnání s tím, co přišlo potom, je to bezesporu kvalitní dílo. Lze si na ní vidět promyšlenou příběhovou kompozici, jsou zde jistá morální dilemata a člověk může skutečně vnímat i nějaké reálné obtíže a problémy války. Sledovat pouze Vélinův příběh je sice trochu otravné a zdlouhavé, ostatní postavy tolik nevyniknout a jen pár z nich si šlo skutečně zapamatovat, zvlášť také, když většina jmen zní velice jednoduše (klasický recept je složení dvou náhodných slabik - čest výjimkám). Vsuvky alpírského písaře jsou sice zajímavým narativním doplňkem, leč jsou poněkud nudné. Zápletka s nějakými mytickými silami a tajemstvími je velmi a velmi upozaděná a ničemu moc neslouží, kromě očividného pokračování.
Které ovšem přišlo s očividně velmi narychlo napsaným Pánem věže, za mě nejhorším dílem trilogie, který je prakticky jen výplní mezi předchozím dílem a nějakým (snad promyšleným) ukončením. Autor se očividně musí držet trendu současných fantasy s x dějovými linkami po vzoru jedné nejmenované a úplně jiné Písně (a samozřejmě dalších známých fantasy), jenže jeho nové postavy nemají nikterak promyšlenou příběhovou kostru a i ten Vélin je tam jen nějak do počtu. Princezna Lyrna má alespoň nějaký intelekt, který ji činí zajímavou; Frentis se v první půlce knihy účastní nezajímavého road tripu a až v druhé si to trochu polepší, stále je to ovšem velice slabé; největším zlem je zde ovšem nezávislá ženská síla Reva (otravností zcela zaměnitelná s Rennou z Démonského cyklu), která nejen, že se po pár lekcích meče s Vélenem stává nezničitelnou bojovnicí, jakkoliv celý život znala jen boj s nožem, ale zároveň je numero uno v rozhodování obrany města s čímž se pojí naprosto nezajímavý děj přípravy na boj s podzápletkou střetu s katolickou církví, která je kapitolou sama o sobě a ve srovnání s Vírou v Sedm jde o naprosto směšné vyobrazení. Co se Vélinových kapitol týče, tak jde to de facto také jen otravné cestování, hlavně druhá půlka knihy je toho plná. Alpírský lord Vernier je zde jen z nutnosti.
Královna ohně se mi líbila o něco více, než Pán věže, ale stále je to jen o tom, která zrůdnost je mi příšernější. Necelých sedm set stran je skutečně monstrózní na podobnou absenci děje jako v předchozí knize, která byla jen o kapku kratší. Přesto je ho zde trochu víc, navíc je zde nejzajímavější POV postava - Alucius, který se ovšem asi nechtěl autorovi psát, takže jej rychle ukončil a zůstal u svých oblíbených, leč nezajímavých superhrdinů. Většina jejich zápletek je jen čistě o boji - Lyrna (zde se z ní stává Daenerys Další svého jména), Frentis i Reva (stejně dokonalá, stejně otravná), Vélin namísto toho putuje severem a stará se alespoň o to, abych se dozvěděl něco nového o mytologii a loru světa, leč to působí jako by si autor uvědomil, že má svět nějak prázdný a tak Vélinovy kapitoly působí jako cestopisný průvodce po světě od mistra Verniera který je v knize taky poněkud navíc. Královna ohně má taky plus za ukončování nějakých zápletek, takže sice už vím, kam to všechno vedlo, ale v mnohém by bylo lepší nevědět. Obzvlášť vliv onoho tajemného hlavního padoucha jsem (asi) nějak nepobral, což bude ale dané tím, že jsem si mnoho postav, či tajemných zápletek z předchozích dílů moc nepamatoval.
Ve finále je na celé trilogii vidět, že autor se prostě psát teprve učí a píše li na rychlo, nemá šanci napsat cokoliv smysluplného. Co vím, Píseň krve psal několik let. A ač se to těžce přiznává, tak ten první díl je asi skutečně nejlepším dílem této série a také povedenější, než jakákoliv kniha Démonského cyklu - u nějž mě teď čeká ještě Jádro jako další na seznamu nedokončených sériích. Bojím se ovšem, že zklamán budu podobně.
Zkoušel jsi od autora i sérii Draconis Memoria? Dle náhodně puštěné ukázky v podobě audioknihy to celkem zaujalo, ale bojím se, že výsledek by byl zase x set stránkový nic jako v případě dvou posledních knih Stínu krkavce.
Momentálně mám rozečtený druhý díl Římských válek, pak se zas budu muset pustit do nějaké beletrie na prostřídání. Možná bych mohl zkusit druhý díl Trůnu z dračích kostí.
Jinak zmiňoval jsem tu vůbec trilogii Bohatýr? 1, 2, 3. Přečteno na podzim. Stojí to za to, hlavně to slovanské, varjažské a ugrofinské prostředí. Především první a druhý díl, třetí je trochu jiný styl i prostředí, čitelné, ale slabší, nejvíc se mi překvapivě líbil druhý díl.
Jinak nedávno vyšlo slovenské vydání, je to rozděleno na čtyři části a trochu předěláno, některé scény jsou vystavěny jinak i styl je trochu hutnější, takže tak.
Bohatýra jsem zkoušela kdysi, ale mám moc pod kůží Bohatýrské byliny a nepřekousla jsem to. Loni jsem se rozhodla dát mu druhou šanci a čekal na mě pod stromečkem. Stejně jako poslední díl s kpt. Steinem, ale ani k tomu jsem se ještě nedostala. Nicméně od Červenáka jsem přečetla komplet Báthoryho, před Hradbou západu si zopakovala předchozí díly, a byla naprosto nadšená. Autorův posun je tam hrozně znát, a i když hlavní hrdinové zůstávají hrdini, kteří málokdy minou cíl, příběh a popis obléhání pevnosti byly pro mě mňam.
Však i já píšu, že Píseň krve je velmi slabé dílo, ovšem v porovnání se svými nástupci to alespoň nějakou úroveň má
Četl někdo Hawkwoodovu cestu a další díly od Kearneyho? Četla jsem kdysi dávno a tehdy se mi to líbilo hodně. Docela by mne zajímal něčí "současný názor", moje vzpomínky už jsou skryty pod nánosem nostalgie :-). (Stejně jako u Meče pravdy, ten mi zkazily komentáře uživatelů na Databázi knih. :-D)
Série nám představuje smyšlený svět, kde každou noc povstávají hordy rozličných druhů démonů, kterým je zbytek lidské populace donucen se bránit. Každá kniha nám představuje několik hrdinů a rozvíjí ty staré. Příběh postupně směřuje k velké válce s démony. Až na některé detaily originalitu těžko hledat.
První kniha Tetovaný potvrzuje staré pravidlo, že první díl je vždycky tím nejlepším. Jednoduše jej můžeme brát jako klasický fantastický příběh o zrodu hrdiny bojujícího s démony + plus nějakých jeho sidekicků. Ale jak postupně děj bobtná v dalších knihách, čím dál více se z naivního fantasy stává rádoby osudová sága o osudu lidstva s rozličnými a naprosto zbytečnými postavami.
Autor, jehož jméno odmítám vyslovit, se rozhodl napsat dle aktuálních trendů svoji vlastní Hru o trůny a ono to nedopadlo. Postupné přidávání rozličného množství postav sice nabízí různé pohledy na děj a širší škálu charakterů, to by ale muselo jít o charaktery zajímavé a sympatické. Nudné charaktery by ovšem nevadily, kdyby byla série nějak střízlivě dlouhá, ale jelikož náš milý autor nemá soudnost, tak v knihách o průměrné délce 600 stran popisuje všemi možné vztahy mezi postavami a nějakým omylem tak s žánru epického fantasy tvoří naivní telenovelu. Hlavně pro poslední tři knihy zde platí, že prvních 90% knihy je složeno z tlachání, sexu, svateb, porodů a aby se snad čtenáři nenudili, tak je to vše prostoupeno repetetivními bojovými odbočkami s démony. Závěry jsou obvykle vydařené, až si člověk (ostatně třeba v případě třetí knihy - Války za bílého dne) říká, proč takto není napsána celá série.
Velice zvláštní je v knize role ženských postav. Bez nadsázky jsou všechny důležité ženy krásné, chytré, silné duchem a v boji dokážou přemoci leckteré muže. Člověka to až nutí k myšlence, zda chudáka autora nedrží jeho žena doma pod pantoflem. Projevuje se to i v politické části knihy kdy pokud městu nevládne žena, tak je to právě ona, kdo řídí neschopného mužského panovníka. Ba dokonce i ti démoni mají svoji královnu. Hádám, že odlišný přístup k ženskému pohlaví bych ve fantasy světě toleroval, když jde o ten smyšlený svět. Ovšem ne v případě, kde jsou ženy superhrdinky, které se s dítětem vloupají do chrámu plného zvrácených a vykastrovaných mužů a jiné se s dítětem v břiše vydávají na epickou výpravu za zastavením zla a po vykonání hrdinského aktu bez obtíží odrodí.
Bývaly doby, kdy v každém správném fantasy nesměl chybět statečný válečník, moudrý čaroděj, nebo zakletá princezna. Dnes to má být emancipovaná lesbička, válečnice s dítětem na zádech, nebo transgender dítě s dvěma pohlavními orgány.
Opět, dalo by se tu kritizovat spoustu věcí. Nevýrazný a opakující se sloh, přehnané násilí ve srovnání s naivitou příběhu, úděsný epilog připomínající současné setkání svobodných matek, nepropracovaný svět, ale asi bych měl uznat, že i tato série má své klady. Ať už je to závěrečná hrdinská výprava do Jádra, některé (povětšinou mužské) postavy (když zrovna nejednají tupě nebo pod pantoflem), zajímavý narativní postup co se představování postav v prvních třech knihách týče, snaha odlišit dějem jednotlivé kapitoly (tohoto jsem si ovšem všiml pouze v poslední knize - Jádro), některé "filosofické debaty" o neexistenci Stvořitele, etc.
Dle mého stojí kniha za přečtení hlavně pro svoji hloupou reflexi současných trendů v brakové literatuře a pro fanoušky fantasy, kteří se v prvé zajímají o žánr či jeho teorii a ne o děj.
Nyní si v karanténě dávám nějaký pokoj od fantasy sérií a pak snad třeba přečtu ty zbývající díly Zaklínače, které jsem nečetl, abych si spravil chuť :D