Povídka č. 3 (17. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 3 (17. kolo) - Ice & Fire
Lord zapadajícího slunce „A pak prozřel, ten, co snil – když se soud jeho rozjasnil. Pod závoj vhlédl a nohy na ramena vzal, neboť spatřil: Za ženu jelena si bral!“ Zabrnkal jsem poslední tóny na své loutně, a … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Příběh je hodně temný a čím hlouběji jsem se dostal tím té světlé stránky v lidských duší ubývalo. Občas se mihlo pár plamínků naděje, že by se vše mohlo ještě obrátit. Tento oheň, ale nehřál jen dál bolestně zraňoval.
Konec byl skutečně hodně dobrý, tajemný a pro mne nečekaný. Ještě musím jako všichni pochválit ten nápad prokládat děj verši. To bylo hodně povedené a originální :applause: