Povídka č. 4 (18. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 4 (18. kolo) - Ice & Fire
ŠÍLENÁ LÁSKA Hvězdy se rozprostíraly do všech stran. Ohnivý muž se zamyšleně mnul na bradě. Pravděpodobně žádný smrtelník by nebyl schopen odhadnout, jak se ta mihotající tvář se stíny místo očí tváří. Ale kdyby to přece jen dokázal, … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Díky tomuhle příběhu se probudil můj zájem o Bryndena Řeku aka Krvevrana. Některé události týkající se politických dějin a Krvevranových sourozenců jsou nastíněny v Rytíři Sedmi království, ale protože ještě nemáme druhý díl Ohně a krve, stále je zde prostor pro vlastní invenci a fantazii. Ač to možná nebylo úmyslem, z tohohle příběhu pro mne Krvevran prostě vyšel jako kladný a romantický hrdina (i když považuju za ekl, že tu ruku nechal skrz a nevytáhl ji ;-)). S ohledem na to, jaké teorie se kolem Bryndena točí na internetu, bych si docela ráda přečetla o jeho dalších osudech, včetně těch mrazivých. Tady se ta spojitost s bohyní přímo nabízí.
Otevření s ohnivou a ledovou bytostí bylo puvabné.
Kalam mě rozesmál. Tenhle crossover jsem nečekala. Ale jako sekundant nebyl špatný (Sun-tze amen). Dobre sa s Bryndenom doplňovali.
A Brynden sám bol jednoducho výborný. S prehľadom až uhladenosťou jednajúci s podriadenými, pátrajúci, plánujúci, pod koberec zametajúci, pragmaticky obetujúci vojakov, čarujúci, do bohov sa vteľujúci (spoveď by sa ešte dala doladiť, ale dobrý spôsob vysvetlenia po tom, čo čitateľa nadchne prvá zmienka, ešte keby to nevyznelo do stratena)... Zmes chladného odstupu so zodpovednou oddanosťou podaná tak, aby vyznievala sympaticky. Taký kontrast so Shierou, na ktorú padla rola zvrhlosti.
A chemie mezi Bryndenem a Shierou fungovala vskutku úžasně v scéně z dětství a obzvláště pak po setkání Malé rady. Na Božím oku to už pusobilo míň organicky, ale to jak se jeden druhého pokoušeli doběhnout, to perfektní bylo. Popis boje a umístění na Božím oku , taky zbraně, tohle všechno se moc povedlo.
Ještě musím zmínit roztomilou dynamiku Aegona a Rolanda, jak mně jich pak bylo líto...
Ale co ten konec? Co ten konec?? Co si má z toho člověk vzít???
Co se vtělení týče, něco mi našeptává, že na toto téma si v budoucnu ještě počteme ;).
Já byc si početla ráda.
Krátce jsem byla v pokušení pro tohle kolo upravit a rozšířit svou starší povídku, kde by byl vedlejší významnou postavou. Zapadlo by mi to dokonce rovnou do dvou témat :-)
A nakonec pohlédl na sever. Viděl Zeď lesklou jako modrý krystal a svého bratra, bastarda Jona, jak spí sám ve studené posteli a tvář mu s ubývajícími vzpomínkami na teplo bledne a drsní. A zadíval se za Zeď, na nekonečné, pod příkrovem sněhu skryté lesy, za zmrzlé pobřeží a za širé modrobílé ledové řeky a mrtvé pláně, kde nic nerostlo ani nežilo. Hleděl dál a dál na sever, ke světelné oponě na konci světa a pak i za ni. Pohlédl hluboko do srdce zimy, vykřikl hrůzou a horké slzy se mu vpálily do tváří.
Teď už víš, šeptala mu vrána, která se mu usadila na rameni. Teď už víš, proč musíš žít.
"Proč?" zeptal se Bran, který nechápal a padal a padal.
Protože zima se blíží.
Podotýkám znovu, že seriál šel mimo mne, takže vím asi tolik, co Jon Sníh, ale takhle to spíše vypadá, že Bran bude mít důležitou obrannou roli.
Ale jo, taky se příkláním k obraně před zimou.
Co se týče Bryndena, vypadá na složitou postavu. Taky se mi nechce věřit, že by se snažil hned přetáhnout Brana na špatnou stranu. Možná spíš se zlem bojuje sám, a tak se aspoň snaží zachránit někoho jiného. A jestli dojde - no asi víte, na co - tak zapadne do bahna určitě a tohle pak bude Branův velký boj.