Povídka č. 6 (18. kolo) - Ice & Fire

Komentáře

• Lady Ašara

  8. března 2020

  Je to jen pár dní, co jsem dočetla Oheň a krev, takže vím, jak to s Jaeherou bylo ve skutečnosti. Při začátku jsem si tedy říkala, že to asi bude o tom, co její smrti předcházelo a dostane se mi nějaké hluboké sondy do zákulisních intrik v Rudé baště, dozvuků Tance. Jenže Jaehera... přežila. To mne trochu rozladilo, ale nebudu nazi a nechám odchylku od kánonu stranou. Příběh jako takový byl sepsaný hodně dobře, je vidět, že Martinův svět, ač vlastně pevně daný, má velký potenciál pro fikční psaní. Aegon III. byl vylíčen tak, jak na mne působil i v knize, některé jeho repliky jako kdyby Martinovi z pera vypadly. "Trpasličí" drak je zajímavý nápad. Celkově ovšem ve mně text zanechal víc otázek než odpovědí: Kdo byl onen Muž bez tváře? Proč Jaeheru chtěli zabít? Narodilo by se postižené dítě? A co draci, budou ještě létat nad Západozemím, byť v zakrslé podobě? ... (Otázky nemám ráda, a tak bych ráda celou věc uzavřela a našla viníka. Co kdyby za tím vším stál jediný Jaeheřin přítel, velmistr Munkun? ;-))
• čejka

  15. března 2020

  Jaehera matkou poslední dračice - zajímavý, dobře zpracovaný nápad, i když mimo Martinovu dějovou linku (alternativní dějiny se většinou objevují spíš ve sci-fi). Takže nečekaný začátek i konec. Jako kdyby se Jaehera vrátila, odkud přišla... Proto bych možná taky čekala trochu bližší vysvětlení. Nedalo by se případně napsat do komentáře?
• Belatris

  16. března 2020

  Budu si muset konečně pořídit Oheň a krev, tato část dějin jde zcela mimo mě. Takže jsem povídku zhltla neovlivněna očekáváním. Při čtení konce mi vhrkly slzy do očí...
  Souhlasím s ostatními, že otázek je velmi mnoho. Také bych uvítala nějaké objasnění.
• Aviv ♀

  31. března 2020

  Pohlcujúce čítanie. Ikdyž šlo spíš o pozdržení než o změnu osudu, což ve mně v závěru zvedlo silnou vlnu zklamání (to není výtka), AU to byla nadmíru zajímavá. Poškozené věci mající své místo a svou životaschopnost a něco hezkého, co za to stálo. Nejvíc mě asi dostala symbolika a iskření v scéně sáhnutí na dračici. To jsem zatajila dech a pak chtěla zatleskat. A vubec, psychologie byla báječná. Páčili sa mi všetky tie drobné odtienky, ktorými sa len rojila klopýtavá komunikace Aegona a Jaehaery. Postoje kráľovnej v ústraní. Posun od hubené tiché holčičky k vydobytí si dráčete a hravému dotlačeniu Aegona k dotknutiu sa Aenary a k spontánnemu podvádzaniu milenky s vlastnou ženou (fantastická formulácia). Taky vize byla nesmírně pusobivá - matoucí, intenzivní, až na kost, což parádně ladilo s klidným a jistým prohlášením, že čeká dítě, které je nejspíš postižené. Munkun byl velice příjemnou společností. A pak pan zabiják, přišlo mi to jako hodně originální podání - konverzace, spusob provedení, vizáž, závěry. Boj byl stejně jako úvod drsný zážitek zasluhující přívlastek "martinovský" a poslední myšlenka mě semlela.
• Michelle

  27. května 2020

  Krásně melancholická a křehká povídka. Příběh mi trochu připomněl Vyhnání Gerty Schnirch od Tučkové, kde hlavní postava zažila asi jen týden štěstí a zbytek jejího života byl pěkně na ..... Ale stejně jako Vyhnání se mi to sadistickým způsobem moc líbilo :-)
• čejka

  28. května 2020 upraveno 30. května 2020

  Ráda bych pochválila Aegona, ten se mi líbil opravdu hodně. Povídka je velice pečlivě napsaná. U stylu bych chtěla ocenit lehkost, slovní zásobu a hlavně chuť proniknout do postav příběhu. Myslím, že další povídky autora (nebo autorky) budou ještě lepší.
• svoa00

  7. června 2020

  Takže konečně reaguju, dřív jsem se do toho nechtěla míchat ;-) Při čtení Ohně a krve mi přišla, že Martin přichystal Jaeheře (a jejím bratrům) drsný osud i na svůj standard. A chvíli jsem samozřejmě přemýšlela, jaká by asi Jaehera při svých traumatech a té její nespecifikované vadě, kterou Martin dál nerozvíjí, mohla být, kdyby jí bylo dovolené vyrůst, a jestli by vůbec ona a Aegon spolu mohli vůbec nějak rozumě fungovat. A rozhodla jsem se být trochu laskavější. Ale abych "ozvěnu hromu" nerozváděla až absurdně, rozhodla jsem se pro baladický konec, takže Aegonovy děti mají stejnou matku a Jaehera stejně umře docela mladá. Protože Jaehera je jediná POV postava, tak samozřejmě chápu, že všechno není (stejně jako u Martina :D) jasně zodpovězené. Jestli by se narodilo postižené dítě? No, Jaehera tomu věři. Proč má Jaehera umřít? Inu, sama ten důvod říká - pro budoucí klid říše, protože král už dědice má. Toho vraha-měniče si nejspíš zaplatila Malá rada, protože co by neuděli pro říši. Akorát Munkuna by hned nevinila, ten byl vůči Jaeheře vždycky upřímný ;) Jinak - poslední drak tak, jak je v téhle povídce, není můj nápad, Martin o něm opravdu píše. Zelená zakrslá pokroucená samička, která snesla snůšku vajec tvrdých jako kámen, a umřela za vlády Aegona III.(jistě k jeho velké radosti :D) A jsem ráda, kolika lidem se líbilo, jak píšu o Aegonovi, je to mezi Targaryeny dost zajímavá a mě při mém... ehm... neustále pozitivním myšlení dost blízká postava.
• Lady Ašara

  7. června 2020

  Děkuji za obsáhlou odpověď, která aspoň trochu zklidnila moji, stále ještě jitřenou fantazii :).