Povídka č. 2 (19. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 2 (19. kolo) - Ice & Fire
Měsíční světlo si našlo muže v tmavém plášti na palubě lodi obalené námrazou. Kolem se rozprostíralo moře Letních ostrovů, jedno z posledních míst ve známém světě, které ještě patřilo lidem. Muž si říkal, jak bude příjemné pohlédnou zase jednou do tváře … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Tahle povídka totiž vznikla trochu jinak. Martin nás celou dobu nechává těšit se na velkou válku s Jinými. Přitom ale jeho specialitou je právě to, že mění klasické představy o kladných hrdinech a hodně z nich už dost tvrdě vyřadil ze hry. Takže – co obrátit i předpokládaný konec naopak na prohru? A když se rozhodovalo o tématech pro tohle kolo, zmínil se tehdy i Varys. Napadlo mě, že by se na takového zrádce docela hodil. S tím, že původně se ještě snažil Západozemí zachránit výměnou panovníků, ale když zjistil, že s nikým neuspěl, tak prostě pragmaticky přešel na druhou stranu ;-)
Souhlasím s @CervenKa, taky mě napadlo, co se asi v tak krátké povídce může stát. Nic a přeci vše.
Atmosféra dílka je prostě úžasná, děsivá, depresivní a hořce chladná. Při čtení jako bych přímo vnímal ten chlad. Navíc obdivuji, jak autorka dokáže jednou větou popsat celý konec ságy. Většina mocných nakonec zničila sama sebe, a zima tak získala dokonce i draky. Geniální. Žádné zbytečné popisy, ale čtenář přesto z jediné věty cítí tu tíživou marnost, prohru a zmar.