Povídka č. 2 (19. kolo) - Ice & Fire

upraveno 11. října 2020 v Povídky
imagePovídka č. 2 (19. kolo) - Ice & Fire

Měsíční světlo si našlo muže v tmavém plášti na palubě lodi obalené námrazou. Kolem se rozprostíralo moře Letních ostrovů, jedno z posledních míst ve známém světě, které ještě patřilo lidem. Muž si říkal, jak bude příjemné pohlédnou zase jednou do tváře … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Jen jsem tak vykulila oči, když se tam zjevilo to jméno. On a služebník jiných? Tak to už je nějaká teorie. A já ji žeru. Najednou ty jeho výroky a všechno vidím v novém světle a sekne mu to, ale že nelegálně moc. Na malém prostoru je hezky načrtnuta mrazivá atmosféra a události téhle budoucnosti ladící s lhostejně hodnotícím oportunistickým postojem protagonistu.
  • Krátké, ale vůbec to není na škodu, protože na tom malém prostoru je načrtnuto vše, veškerá beznaděj a mráz, který neběhá jen po těle. A souhlasím s tím, že když se na zmíněného čtenář podívá těmahle očima, vše mu najednou dává zcela jiný, o dost děsivější smysl.
  • OakenfistOakenfist Alyn Dubová pěst :o)
    Tohle dílko je krátké, působivé, velmi chladné. Je tady vidět, že Varys má všechno pod kontrolou za všech okolností. A je vždy o několik kroků napřed (i před mrazem). Mikropovídka napsaná tímto způsobem má určitě něco do sebe ...
  • Mně se moc líbí poslední věta s kosatkami. Na první dojem idylická, ale v hloubce velmi mrazivá.
  • No jo. Když už jsi ovládl i obyvatele slaného moře, které ti předem stálo v cestě, ach jejky jej.
  • No teda.....Varys největší hráč....Na tak malém prostoru vyjádřená hrůza pro lidstvo....Super
  • Takový mile cynický obraz :D Jinak teorie je to sice zajímavá, ale i když Varysovi do hlavy nevidíme, tak na mě nikdy nepůsobil jako takové monstrum. Musím ocenit, že autor má smysl pro vykreslení obrazů, to u amatérských spisovatelů není zase tak obvyklé.
  • Poutavá jednohubka napsaná krásným stylem. Škoda jen, že byla tak krátká :-)
  • apokalyptická jednohubka :other: Nejdřív jsem si říkala: panejo, co se v takhle krátké povídce asi stane? No… a ono nic. :D Jde o stylistické cvičení popisu atmosféry a briskní, ovšem výstižné shrnutí historických událostí. Obojí plní na jedničku a volá po druhém čtení.
  • Stylistické cvičení? To mě nenapadlo :-)
    Tahle povídka totiž vznikla trochu jinak. Martin nás celou dobu nechává těšit se na velkou válku s Jinými. Přitom ale jeho specialitou je právě to, že mění klasické představy o kladných hrdinech a hodně z nich už dost tvrdě vyřadil ze hry. Takže – co obrátit i předpokládaný konec naopak na prohru? A když se rozhodovalo o tématech pro tohle kolo, zmínil se tehdy i Varys. Napadlo mě, že by se na takového zrádce docela hodil. S tím, že původně se ještě snažil Západozemí zachránit výměnou panovníků, ale když zjistil, že s nikým neuspěl, tak prostě pragmaticky přešel na druhou stranu ;-)
  • upraveno 1. prosince 2020
    Wooow parádní mrazivá postapokalyptická povídka.
    Souhlasím s @CervenKa, taky mě napadlo, co se asi v tak krátké povídce může stát. Nic a přeci vše.
    Atmosféra dílka je prostě úžasná, děsivá, depresivní a hořce chladná. Při čtení jako bych přímo vnímal ten chlad. Navíc obdivuji, jak autorka dokáže jednou větou popsat celý konec ságy. Většina mocných nakonec zničila sama sebe, a zima tak získala dokonce i draky. Geniální. Žádné zbytečné popisy, ale čtenář přesto z jediné věty cítí tu tíživou marnost, prohru a zmar.
    Varys mi jako služebník Jiných vyloženě sedl. Myslím, že on je postavou která dokáže přežít a přizpůsobit se všem změnám. Jako dítě byl zlodějem, přežil svůj "křest ohněm", i Aerysovo šílenství, plenění Královo přístaviště a nástup Roberta. Povedlo se mu uniknout před Cersei tak proč by neměl najít cestu jak žít po boku nového pána...?
  • upraveno 3. prosince 2020
    Jsem ráda, že se pár lidem tenhle nápad líbil. Překvapilo mě to a moc děkuji za všechny milé komentáře. (Je jich možná až trošku moc za takovou drobnost… :-) )
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.