Povídka č. 7 (20. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 7 (20. kolo) - Ice & Fire
Armády se potkaly na jednom brodu Trojzubce. Sluneční paprsky se leskly ve vodách pomalu tekoucí řeky. Vlhký jarní vánek vál k severu, do obličejů jeho vojáků. V čele targyryenského voje Ho uviděl. Zabiju ho pro to, co udělal Lyanně, pomyslel si … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Drobný rýpavý postřeh: Kdyby Robert měl přeseknutou stehenní tepnu a cákala z něj krev, tak by asi velice rychle dobojoval a celé to dopadlo jinak ;-).
i když otázka asi, jak dlouho ;-)
Nicméně odvahy téhle povídky si pořád cením. Bojová scéna se nedá okecat jen dialogy, pocity a barvou oblohy (kdo si to zkusil, ví) :-D
Zároveň souhlas, že to pusobí krapet uspěchaně a ikdyž tam jsou detaily typu, co kdo řekl, nebo co si o něčem Robert myslí a jak rád má svou výzbroj, postrádá to jistý žhnoucí živý cit, senzuálnost, osudovost.
Mimo to, že tomu tohle chybí, tomu, co zde je, není co vytknout. Opravdu to vtáhlo, četlo se to dobře, jazyk příjemný, obulo se do témy se ctí a už jsem zmiňovala, že bojová stránka je naprosto fantastická. Ta prosba o milost, ten kalich vína byly povedené moment. Jak říkala Ašara, tohle je báječná kostra.
Teda až na to zranení. Stehenní tepna by jej zabila. Možná by ještě stihl sejmout Rhaeghara, ale stejné by pak zemřel. Při rozdrcení by to téměř neteklo, ale při říznutí - jéminé. Ať je klidně zraněn na stehně, ale ne do tepny.
A figurant mi - možná náhodou?? - připomínal kaprála / seržanta Jaroše.
Jasně, klučina a vlasy trochu delší, ale na Jaroše mi tam něco chybí.
Bitvy i souboje mám v povídkách vždycky rád, takže jsem si tuto povídku užil. Navíc z vlastní zkušenosti vím, jak bývá těžké toto téma uchopit. Napsat souboj, aby zaujal, ale byl i realistický a přehledný. Navíc, když hlavní hrdina bojuje jednou zbraní, aby se text nezměnil na „meč“ v každé větě :wall:
To zde, ale nehrozilo a autor předvedl kus vážně dobré práce s popisem i napětím :applause: