Povídka č. 6 (20. kolo) - Ice & Fire

upraveno 16. května 2021 v Povídky
imagePovídka č. 6 (20. kolo) - Ice & Fire

Nahoře na kopci foukal vítr. Proháněl se trávou divoce jako ovčácký pes právě vypuštěný z ohrady a bral do dlaní cípy šatů mladé dívky, která seděla na svlačcem porostlé zídce z popraskaných kamenů. Dívce mohlo být patnáct, snad šestnáct let, sama … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • OakenfistOakenfist Alyn Dubová pěst :o)
    Jsem tady první ? Že bych udal tón ? Velmi rád bych tuhle povídku doporučil všem čtenářům. Je napsaná skvělým, a přitom uměřeným, průzračným stylem. Vůbec bych se nebránil tomu, kdyby byla dvakrát tak dlouhá. Je tam totiž ser Duncan Vysoký - že ho neznáte ? To si jenom myslíte. A mimochodem, mladý panoš v kápi je popsán bez předsudků a s pochopením. Jenom nevím, jak je to s tím chudobným rytířem a jeho tragickou láskou. Budu si to muset načíst. Tohle je nejspíš můj favorit.
  • @Oakenfist
    Když vidím tuhle otázku – hledala jsem a je to Tanec s draky - ve starém překladu (vydání z r. 2012) str. 673 a 674. Ašara nebo některý jiný vlastník nového překladu mě možná doplní? Konkrétně jde o kapitolu o Daenerys těsně před její svatbou s Hizdahrem.
  • Jestli koukám dobře, v novém vydání je to na s. 644:

    "Ale jako mladá dívka... jednou se zahleděla do mladého rytíře z bouřnýcnh zemí, který nesl při turnaji její zástavu a volil ji královnou lásky a krásy. Bylo to jen krátké vzplanutí. (...) V den, kdy se (...) provdala (...), odložil dřevec. Stal se z něj nesmírně zbožný muž a údajně prohlašoval, že královnu Rhaellu může v jeho srdci nahradit jen Panna. Byla to marná vášeň, jak jinak. Lenní rytíř není pro princeznu z královské krve vhodným chotěm."

    Na další straně (s. 645) Barristan vypráví o tom, že Aerys byl uchvácen sestřenicí Tywina Lannistera.
  • Ono není vůbec na škodu, že @Oakenfist udal tón a směr komentářů ;).

    Upřímně se přiznám k tomu, že tahle povídka mě plní nadšením, zároveň mě ale silně rozčiluje:

    Oceňuji zvolené téma. Jenny ze Starokamenů už tu sice jednou byla, tentokrát ale nejde jen o Jenny, ale všechny další méně či více související události, které skončily tragédií na Létohradu. Pro mě vlastně nejde o celistvou povídku, ale o několik útržků informací, které dokreslují to, co víme nebo co si domýšlíme z kánonu. Perfektní práce s předlohou, kupříkladu zmínka o Ashfordu.

    Na druhou stranu mě ale irituje právě to, že jde jen o útržky. Tolik toužím si celý ten příběh přečíst v ucelené podobě! Ač mě tedy jednotlivé části potěšily, zároveň ve mě vyvolaly další spoustu otázek a další domněnky, posílily můj hlad po příbězích.

    Ovšem ten konec... ten konec je tak nádherně poetický, že jsem při něm měla slzu v oku.
  • OakenfistOakenfist Alyn Dubová pěst :o)
    @Čejka/Ašara
    Díky za připomenutí, teď už jsem doma. To je ten pán, kterému v "Hostině pro vrány" předává Jamie Lannister správu Harrenova a v duchu ho láskyplně tituluje "Baelor Zadkodíra".
    Napadá mě teorie, že by případně Rhaegar měl také jiného otce, než svého oficiálního, ale je to stejně tak pravděpodobné, jako v případě Tyriona.
  • Tolik k poezii :-D
    Osobně dávám ale Tyrionovi víc šancí. Teorie o jeho původu totiž vůbec není nová a už se tu několikrát probírala i s možnými argumenty.
  • Moc líbivé. Ten styl popisu i podání postav mi sedl. Má to jistou přístupnost bez vznešené přetvářky, nejsem si úplně jista jak to popsat, ale vnímám to v tom, jak se vadí Aegon s Duncanem, jak Jaehaerys rozmlouvá s věšticí, jak si povídají Aerys se společníkem. Poslední a první část jsou hodně lyrické, ta na konci navíc teskná, teskná. A soubojová část vane rytířskostí. Taky oceňuji postavu zpěváka, jak tam ztělesňuje promarněné a jak musí pak pozměnit melodii, jak vážka usedá a posluchač je ve své ztrátě takový, řekněme stoický. Ty vize byly taky skvělé - horské řeky, zraněný drak, spálené ruce a pomoc sestry a jaké závěry ti dva vyvedou. Pěkný soubor momentu, které posunuly dění tam, kam nakonec dorazilo. A moc pěkná práce s detaily - Ashford, chudý rytíř s Rhaellou...
  • upraveno 27. července 2021
    Povídka byla takové degustační menu. Ochutnal jsem spoustu pokrmů a chutí, ale nakonec jsem si uvědomil, že vše bylo skvělé a chtěl bych víc.
    Příběh vypraví o mé oblíbené části před samotnou Hrou o trůny. Duncan a Egg, Vážčí princ a Jenny... Navíc každý úsek přináší "nové" hrdiny a jejich pohled a tím rozkrývá víc těch drobných nitek, které zatím neznáme.
    Dál už musím jen souhlasit s ostatními. Povídka je skvěle napsaná a má krásný čtivý styl. Autor/ka to úžasně umí se slovy: Proháněl se trávou divoce jako ovčácký pes právě vypuštěný z ohrady. Nádherné :applause:
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.