Nejlepší kamarádka....aneb holka co vás podrží...
Protože jsme více méně maskulinní fórum a rádi se bavíme o ženách (byť imaginárních). Napadlo mě, co si vytvořit anketu, která by ukazovala jaké ženy v různých pozicích preferujeme? Hodně lidí tu má rádo (a to je slabé slovo :) ) Sansu, jiní zase obdivují Daenerys. Ale chtěli by jste je za kamarádku, milenku nebo manželku? Někdo by se rád svěřoval Sanse, ale pomiloval by se radši s Cersei (naopak asi těžko:-). Začal bych asi nejlepším kamarádkou, i když to neznamená, že to je nejméně významný vztah, neboť jak zpívá jeden náš mírně vyčpělý zpěvák "Přátelství je někdy víc než láska.." :D
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Tohle vypadlo jako první na gůglu pod heslem kamarádka na mě...
Arya sa mi na začiatku tiež páčila, potom už začala byť na môj vkus trochu príliš vražedná.
A asi Brienne, divné ženy mi vždy boli sympatické :))
Dany je taky docela fajn, ačkoliv je toho na ni v poslední době moc. Ještě možná Aša, ačkoliv to bude takový ten typ jsem-děsně-jako-kluk-s-holkama-se-nebavím :-)
Aša je tiež fajn, ja som sama trošku chlapcoidná, takže tieto praktické baby, čo nemajú v hlave len citrónové koláčiky a vyšívanie sú mi sympatické :)
Já potřebuju kamarádku, které když řeknu, "uvízla jsem mezi Benešovem a Vlašimí v lese (Leoš Mareš tam měl svatbu, dlouhý příběh), nevím, kde jsem a mám u sebe šedesát korun a stravenky, tak odpoví, jasně, vydrž, rodiče jsou v cizině, seberu jim auto, ale nemám papíry, takže, když mě zastaví, asi nedojedu" :-) Ale zároveň nemá problém podebatovat o uvolněné výchově dnešních harantů a jak by se to mělo s dětmi dělat, aby z nich haranti nebyli :-)
No...tak trochu OT - ja tiež nemám rada hádzanie všetkých žien (alebo mužov) do jedného vreca, na druhej strane, pokiaľ žena, ktorá má trochu iné záujmy vyrastá v kolektíve "stereotypných" slečien, veľmi ľahko sa môže stať, že začne mať voči vlastnému pohlaviu nedôveru - už len preto, že ju nepríjmu medzi seba. Takže tento postoj chápem - normálne nemám problém s ženami a mám viac kamarátok ako kamarátov, ale svojho času som pracovala v jednom čiste ženskom kolektíve, ktorý práve zahŕňal baby, ktoré sa prejavovali spôsobom, s prepáčením, sliepkoidným a ja som naozaj s úľavou utekala do IT oddelenia, aby som nemusela počúvať o nechtoch, dietach a vlasoch.
Ináč ad Leoš Mareš svatba: :D To znie ako dobrá story :) A jasné, takýto kamaráti sú najlepší :)
Taky jsem slyšela o čistě ženských kolektivech samé hrůzné příběhy očitých svědků/svědkyň. Já mám úplně opačnou zkušenost. Půl roku v čistě ženském kolektivu (dohromady pět holek) bylo naprosto nejlepší a nepřekonatelná pohoda. Ale asi to bylo dáno i tím, že jsme byly přibližně stejně staré. Někdy jsme dělaly takový bugr, že na nás grafici řvali, a to seděli tři místnosti dál :-)
Jinak k těm slečnám, které programově říkají, že jí čistě mužský kolektiv vyhovuje mnohem víc a s žádnou ženskou se nesnese, mi jednou moje moudrá zkušená současná kolegyně (48 let) řekla, že nejpozději po čtyřícítce taková dáma často zjistí, že zatímco ona by si rozuměla stále dobře, kolegové už si s ní tak nerozumí, zato si náramně rozumí s mrchou o generaci mladší :-)
Ale třeba v mojí práci je jedno oddělení, kde jsou samí chlapi a nikde se nepomlouvá a neitrikuje víc... Nicméně nevím, jestli by to jedna baba vytrhla, měli ji tam a nějak se nesnesli.
Ovšem třeba hláška, že ženy v politice politiku zjemňují, je podle mě kardinální blbost. Politika, kromě snad malé komunální, vyžaduje určitý typ lidí. A je jedno, jestli to jsou muži nebo ženy.
Taky mi připadá, že větší kolektiv motivuje pracovníky, aby se přizpůsobili morálce na pracovišti a není třeba biče od vedoucího.
Nevěřím, že by se s tebou chtěli přestat kamarádit skuteční kamarádi. jen jsem poukazovala na to, že mladá holka v mužském kolektivu (kolegů, nikoliv kamarádů), snadno může podlehnout iluzi, že náklonnost kolegů je dána výhradně její úžasnou povahou a tím, že si tedy "velmi rozumí s chlapy." Což se asi ukáže právě s tím věkem.
Zajímavé totiž je, že když se potkají dvě tyhle "správňačky", které neplkají nesmysly, teoreticky by si měly v práci rozumět, ale v praxi spíš nevraží na tu druhou.
například takové vaření a pečení je sice obecně považováno za slepičí nesmysly a moderní děva se mu má údajně vyhýbat. V reálu však jde často o zajímavou a kreativní činnost (málokdo dneska vaří, protože "musí"), do které bych ráda někdy pronikla. Bohužel jsem stále v kuchyni za exota, co se může srazit, to se mi srazí, co se srazit nemůže, to se mi srazí taky. Takže vaření raději moc nekomentuju.
Bohužel někteří chlapi se zase umí bavit jenom o fotbale (nebo jiném sportu, co se zrovna hraje) a hospodách, které navštívili minulého dne, a kdo tam vydržel nejdéle, je největší borec. Takže to leckdy vyjde nastejno, jestli poslouchat, kde si jaká ženská koupila drahý hadr ve slevě, nebo kolik kdo vypil piv. :-)
Taky mi vadí, když někdo v kolektivu něco vykládá (třeba o svém koníčku nebo společenské téma) a ostatní se snaží být za každou cenu vtipní, téma zlehčovat a prostě jenom na sebe upozorňovat. Málokdo je dobrý posluchač a umí se na chvíli vžít do jiného světa než je ten jeho.
Domácí práce obecně nesnáším, je to tupá dřina. Nicméně zrovna praní mi navadí. Jenom se roztřídí prádlo, strčí se do pračky a stiskne se knoflík. A ještě to hezky voní. To samé interakce s mou nejlepší kamarádkou - myčkou nádobí. Žehlení je jiná kategorie. To ráda nemám, takže svoje věci nežehlím, manželovi žehlím trička. Košile, které nosí do práce každý den, si žehlí sám. Já u toho dostávala takový záchvaty vzteku, že by to jinak vedlo k rozvodu :-)
Ale ináč mi hovory o varení nevadia, ani v babskom kolektíve, skôr mi vadia veci, čo už vymenovala janice (bohužiaľ aj ja mám také skúsenosti s jedným ženským kolektívom - ale tiež to neplatí plošne, napr. na škole sú baby super a rozumieme si dobre). Holt ideálny je zmiešaný kolektív.
Plkání o dětech je kapitola sama o sobě. Pro bezdětného to je jak zprávy z Marsu. Na jednu stranu je to z vnějšku velká sranda (porodila mozek), na druhou stranu ta plkavá ženská, která řeší, jestli je normální, že její děcko nepřibývá, je MAMINKA. A jakou bychom chtěli na místě toho děcka maminku? Takovou, kterou nezajímáme, nebo takouvou, pro kterou jste středem vesmíru... Není to jednoduché....
Ináč aj plkať o deťoch sa dá normálne, bez výplodov typu "aaa beruška sa nám pokakinkala a manža bol z toho celý naštvaný" (zdroj: opäť Mimibazar, studnica krásy a lásky :))
Onen slavnostní akt lze navíc podstoupit VÝHRADNĚ v jediný den, a to přesně čtrnáct týdnů a nula dní od prvního dne poslední menstruace. Kdo to blbě spočítá, nebo mystické datum propásne, má smůlu. Porod pak vypadá asi tak, že rodička objíždí porodnice, kde ji mezi kontrakcemi zjebou, že tam není registrovaná, kouknou jí mezi nohy a řeknou, že je ještě čas, ať si najde jiné místo. V okamžiku, kdy porod postoupí tak, že to začne smrdět prokurátorem, jak se říkalo za minulého režimu, holt ji přijme ta instituce, které zůstal černý petr. Jenom nevím, zda, když člověk objede všechny porodnice v Praze, má rozšířit akční radius o Středočeský kraj, nebo načít nové pražské kolo :-)
A tohohle prosím snad budu uchráněna...