Rým a šprým....
Drazí bratři v písni. Nechcete zkusit nějakou báseň, básničku, rýmovačku nebo jen říkadlo na téma svět ledu a ohně. Můžeme pak vyhlásit nejlepší dílko. A hlavně...nebudeme co? ....Ostatní kritizovat, ale jen chválit (na kritiku, výčitky a posměch máme reálnej život, druhy, družky, nadřízené, podřízené, atd.). Aby jste se nebáli že se ztrapníte, nasadil jsem laťku proklatě nízko:-)
Tywinův skon
Tywin to byl skvělej chlap,
dravost šelmy, šel z něj strach.
Jo, život těžky vskutku měl,
neb mu každy záviděl.
Život mu uťal trpaslík,
co šel za ním na nočník.
Do břicha ho šípem střelil,
u toho se krutě šklebil.
Byl to jeho vlastní syn,
plný zášti, těžkých vin.
A tak Tywin s šípem v břichu,
odpočívá v divném tichu.
Tam kde nezní ptáků zpěv,
neřve tygr, neřve lev.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
:D Lidová tvorba par excellence!
Nu, já se obávám, že dnes nic vtipného nevymyslím, múzy mě opustily. Tak aspoň něco z vážnější kapsy:
Lannisterové
Srdce ze zlata
nikdy netlukou,
na hraně šílenství tančí směle,
své boje o moc
berou do rukou,
bratry
do postele.
Západozemí
Západozemí z výšky vypadá jako šachovnice,
jen pravidla někdo roztrhal,
někdo má méně, někdo více
a v každém koutě jeden král.
ten, kdo měl méně, teď má mnoho
ten, kdo měl mnoho, nemá nic
větrem se nese spálenina
a uši bolí od polnic
Čest
někdy chutná jako vina.
Z hedvábných šatů nevyčistíš
skvrny po krvi
a po pomeranči
zrada je chlebem, jak brzy zjistíš
všechny armády tančí
jak na kolotoči
Starkovy děti tisknou své vlčky
a ze severu sledují to mlčky
dvě studené
modré oči
Ta báseň Západozemí se ti povedla. Je v ní cítit tragično a to se mi líbí.
Děkuji ti. Původně jsem zamýšlel publikovat Deště Castameru, avšak zdálo se mi, že jsou již poněkud profláklé. :roll:
Jen je publikuj, rád bych si je přečetl. A že jsou proflákle? U tak vděčného tématu se to odpouští:-)
S tím Castamerem to byl jen takový šprým a narážka na Joffreyho svatební hostinu. Abych to mohl publikovat, musel bych nejprve nějaké inteligentní ztvárnění vymyslet. :roll:
Nicméně přicházím s něčím jiným:
Typický týden v Dorne
Princ Doran se probudil, posadil se na zahradu
a pozoroval jak padají
krvavé pomeranče. Spadlo jich devět.
Pak šel spát.
Princ Doran se probudil, posadil se na zahradu
a pozoroval jak padají
krvavé pomeranče. Spadlo jich třináct.
Pak šel spát.
Princ Doran se probudil, posadil se na zahradu
a pozoroval jak padají
krvavé pomeranče. Spadlo jich pět.
Pak šel spát.
Princ Doran se probudil, posadil se na zahradu
a pozoroval jak padají
krvavé pomeranče. Spadlo jich osm.
Pak šel spát.
Princ Doran se probudil, posadil se na zahradu
a pozoroval jak padají
krvavé pomeranče. Spadlo jich dvanáct.
Pak šel spát.
Princ Doran se probudil, posadil se na zahradu
a pozoroval jak padají
krvavé pomeranče. Spadlo jich šestnáct.
Pak šel spát.
Princ Doran se probudil, posadil se na zahradu
a pozoroval jak padají
krvavé pomeranče. Spadlo jich osm.
Pak šel spát.
Za celý týden tedy spadlo
sedmdesát jedna krvavých pomerančů.
Byly již velmi přezrálé.
:lol:
Nicméně je zajímavé, že v sobotu jich spadlo tolik. Nemá to něco společného s Targaryeny? Oheň a krev, hm?
Jinak tvůj volný verš je drtivý.
Barvami Targaryenů jsou rudá a černá, to by pomeranče musely být poněkud nahnilé, abychom je s tímto rodem mohli spojovat. :wink: Spíše bych zde viděl spojení s praporcem Martellů: červené slunce na oranžovém poli. Doran sedí, dívá se, jak pomeranče padají a rozprskávají se, jak umírají jeho příbuzní. A říká si: "To už stačilo. Nyní strategicky změním taktiku a budu chvíli čekat ve Slunečním oštěpu." A všichni obdivovatelé Dorne zatajují dech a nadšeně šeptají: "To je ale kujón, to je ale špekulant! Ten na ně vyzrál!" :roll: :D
"Jsi stejně chlípná jako tvoje matka!"
pravila Lysa s pěnou u huby,
nedbala však na zadní vrátka,
a prolétla jimi do záhuby.
:) :twisted:
Hra s citáty je velmi inspirativní. :idea:
Jsi jako Švandrlík!
:lol:
Léto, loknuv laciného likéru, lízal Luwinovi lýtko. Luwin lítostivě lkal: "Lechtá! Lechtá!"
Naopak Nymeria něžně naslinila nohy Nedovi. Nadmíru nechutné, nicméně nápadité, nemyslíte?
Smutná Sansa Stark, stále sama (sestra se samozřejmě schovala), snila svůj sladký sen: sladkosti, smysl soužití, svatba, songy.
Sny se splní, semtam.
Sandor skrytě slintal.
Sláva! Super! Smějte se!
:wink:
Je těžké na tomto fóru ještě někoho něčím ohromit... :evil: :lol:
byla jsem natolik ohromena, že mne to připravilo o slova ;-)
navíc po tak jedinečných výtvorech je těžké je příhodně komentovat :-)
to však v žádném případě neznamená, že si (alespoň já) neceníme vaší tvorby! :-)
já jsem ještě stále ohromen :-)
a taky se pořád snažím vymyslet něco originálního, zatím jsem tady...Arya a Anguy afektovaně analyzovali Ashfordskou anabázi ajžto aplikovali amarouny :-))
Všichni víme, jaké nedozírné možnosti v tobě dřímají, Aleku. :lol:
tak se taky připojím se svým pokusem :roll: přece vás v tom nenechám ;-)
Jaime jel jednou jednat, jenže je jedinečný ješita. Jednání jsou jen jámy, jež jiné jímají...
Voilà!
Velmi vyvedené! Vážně. 8)
Vězte: vy všichni veršo a větotepci, vy všichni vyhrajete!
Letěla kométa rudá jak krev,
a krví zrudnul celučký svět,
tesáky vlčí a drápy lvu,
zlomené paroží dvou jelenu
Na sněhu mrznou karmínové kapky,
ze srsti stínokoček a peří vran.
Krvavý oheň vychrlil drak do všech světových stran,
jež zrodil se v poušti barvi zor.
I z trnu ruží již něco kape,
a paprsky slunce krvací nad vrcholky hor.
Moře se taky barví do syté červeně,
peklo pod hladinou krakatic přetemné.
Orol se řití z oblohy k zemi,
zasažen šípem ze strhaných šupin,
ryby jež chtěla jiná křídla milovat.
Ta, která dávno krvácela v řece,
a zapřisáhla se "Již nikdy víc!".
Ta, která teď vznáší se v povzdálí,
daleko od pranic,
však klovou, když se nikdo nedívá.
Letěla kométa rudá jak krev,
živost pohybu a kozmický řev.
Letěla dlouho, horká záře,
naděj i hruza měnlivá,
strašlivě krásné divadlo.
Však zmizela nakonec.
V oblacích bílých a v temnotě noci,
v mrazivém svitu modrých hvězd.