Theon už je mrtvej. Uvnitř ze starého Theona nezůstalo téměř nic. Má zmrzačenou duši i svědomí. Žije v pekle.
to je na začernění, podle mě má Theon zmrzačeněj hlavně zevnějšek a musel rezignovat na funkci nejhezčího hocha v okolí,ale duševně se už z kamarádství s Ramsayem začíná trochu zotavovat,dokonce i na nějakej suchej fór se občas zmůže. Theon by mohl dopadnout dobře, zdědit Železný ostrovy...tam nakonec nemusí být ani taková Zima, až to přijde
überkiller: Aša by byla rozhodně lepší, na rozdíl od Theona uvažuje realisticky a má na rozdíl od otce a strýců rozvinutou i tu lidštější část. Ale kdybych si představila, jak nad Theonem stojím s mečem v ruce a mám mu setnout hlavu... prostě bych to nemohla udělat.
Poznámky o chladném ideálu si skutečně můžeš odpustit. Jestli ti to nedochází, jsi natvrdlej křupan. Teď si neberu servítky, páč mě to fakt nasralo.
Flankere: Bylo to přeci v úplně nevinném kontextu. Samozřejmě mi to ale dochází. Omlouvám se a je mi líto, že jsem tě takhle urazil. Rozhodně to nebyl záměr. Promiň.
Samozřejmě neříkám, že to bylo úmyslně. Tady bych ale ocenil trochu taktu, nebo spíš důmyslnosti. Život a radost z něj se může projevovat i jinak, než si myslíš. Pro to jsem Elišku miloval 10 let.
Nemám na to právě náladu, ale pro mě radost ze života a jeho plnost neznamená někoho komandovat, někomu velet, lámat srdce a jiné orgány či údy, odrazit se ve světě fyzicky. Zkrátka něco dokazovat (nezaměňovat s dokázat), jako by každej musel cejtit můj škrábanec, slyšet můj hlas a přizpůsobit se mý vůli. Ať jde o práci, lásku a vztah nebo jakoukoli duševní činnost.
Myslím, že jsme žili naplno bez toho všeho. Zažít kousek života spolu, prožívat věci jeden s druhým, část sebe dát a část druhýho dostat, to strašně změní pocit nejen z velkejch věcí, ale především z každodenních banalit, běžnejch součástí života.
Snažil jsem se to rozvést dál, ale teď to prostě nejde, myšlenky mi utíkaj úplně jinam. Teda jen krátce že když jsme mluvili o Dany a vůbec všechny ty tzv. temperamenty, co mluvěj hodně nahlas, aby ukázaly jak moc žijou, to je ten první způsob. Rozehřát někoho, když přijde domů utahanej, udělat radost, podniknout vejlet na Kokořín místo na severní točnu kde je stejně prd, ale umět to dát najevo. No a mám pocit, že ten první okatej způsob je ten, kterýmu říkáš život a mě přisuzuješ, že se toho bojím nebo ho neoceňuju. Já ho ignoruju, nezajímá mě, neláká. Nemám potřebu po takový ženský toužit, dostat jí, nic mi to nedá.
Komentáře
Je zbytečný to dál rozvádět, omluva přijata.
Myslím, že jsme žili naplno bez toho všeho. Zažít kousek života spolu, prožívat věci jeden s druhým, část sebe dát a část druhýho dostat, to strašně změní pocit nejen z velkejch věcí, ale především z každodenních banalit, běžnejch součástí života.
Snažil jsem se to rozvést dál, ale teď to prostě nejde, myšlenky mi utíkaj úplně jinam. Teda jen krátce že když jsme mluvili o Dany a vůbec všechny ty tzv. temperamenty, co mluvěj hodně nahlas, aby ukázaly jak moc žijou, to je ten první způsob. Rozehřát někoho, když přijde domů utahanej, udělat radost, podniknout vejlet na Kokořín místo na severní točnu kde je stejně prd, ale umět to dát najevo. No a mám pocit, že ten první okatej způsob je ten, kterýmu říkáš život a mě přisuzuješ, že se toho bojím nebo ho neoceňuju. Já ho ignoruju, nezajímá mě, neláká. Nemám potřebu po takový ženský toužit, dostat jí, nic mi to nedá.