Otázka na citatelov
Čaute, chcel by som sa vás sptať jednu vec- ja som zacal cítat Song of Ice and Fire iba teraz, takze zatial s tým problém nemam ale zaujimalo by ma, ci to nerobilo problemy tým z vás, ktorý zacali cítat vtedy, ked to zacalo vychadzat, tj. museli na novy diel cakat niekolko rokov. Nezabudli ste zatial na ten dej? Nestratili ste sa v nom po troch-styroch rokoch? Lebo mne sa to napriklad stalo, ked som cital Zaklinaca od Andrzeja Sapkowskeho.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Bohužel Tě také musím zklamat - celá Mathrimova linie je o nalezení Morain v oné věži ve druhém post-Jordanovském díle :) Myslím, že Goodkind už aktuálně vykrádá již sám sebe :)
Flanker: Těžko říci - je to gigantická fantasy staršího střihu, která začíná jako klasické klišé aneb jak chudý chlapec ke "štěstí" přišel a poté Jordanovi trochu přerostla přes hlavu (naštěstí i naneštěstí). Nicméně je umístěná do relativně zajímavého světa a posléze se posune trochu jinam. Jordan se vyžívá v monumentálních a leckdy i překvapivě zajímavých popisech, má rád plány v plánech jiných plánů a snová vskutku velké množství až někdy matoucích dějových linií, které mají přispět k celku té veliké tapisérie,ale občas se nechával unést (především 10. díl v sérii "Crossroads of Twilight" je toho odstrašujícím příkladem). Proč to vlastně číst, nabízí se otázka? :)
Protože Jordanův svět vlastně funguje - bere si spoustu inspirací z reálné historie (biblické odkazy, orfická nauka o převtělování duší, staroseverský Ragnarok či jiné historické reálie) a od jiných autorů (občas se tu mihne na příkladu Aielů Frank Herbert etc.). Jordan má sice rád světelné metafory (černobílou, jak už tu bylo řečeno), ale "hlavního záporáka" tu rozdělí do 13 tzv. "Forsaken", často velmi disparátních osobností, které se v jednotlivých dílech postupně blíže objevují, když je s nimi hlavní hrdina (3 hrdinové) konfrontován. Hlavní hrdina (ten opravdu hlavní, který se pořádně charakterově vyvíjí) je v průběhu času konfrontován se známým maximem "Moc korumpuje a absolutní moc, korumpuje absolutně." a původně naivní ovčák, chlapec se posléze mění až v tyrana pod drtivým tlakem zvláště zjištění, že jeho nejzásadnějším úkolem je nakonec správně zemřít a přitom nezešílet. Není nakonec vůbec jasné jestli to bude oběť nebo sebevražda, ukončení utrpení.
Jordan docela zvládá literární efekt ve kterém byl mistr Tolkien a který já takříkajíc soukromě nazývám "Voláním dálky/hloubky", tj. když jsou Ti předkládány některé dávné události třeba prostřednictvím poetického výkonu či vzpomínek určitých postav, které jsou svědkové ztraceného času. Je to strašně dávno, ale má to sílu alias metafora 1/10 ledovce viditelné nad vodou, zatímco 9/10 je skryto pod hladinou. O Jordana je toho dosaženo prostřednictvím vzpomínek hlavního hrdiny, který je v podstatě reinkarnovanou postavou dávného hrdiny, který selhal a neustále se navrací, aby se pokusil uspět. (a také těmi 13 záporáky, kteří tohoto hrdinu znali každý v různém postavení ososbně a někteří si z toho odnesli příslušná traumata).
Poměrně zajímavé je i Jordanovo pojetí magie, kterou reprezentuje tkanivo, energie, kterému říká "One Power" a Ti, kteří mají dar/prokletí jsou s ní schopní více či méně nakládat (známe vlastně i z Hvězdných válek). Za zmínku stojí, že Jordan odlišuje toto tkanivo/energii podle pohlaví a navzájem nejsou příliš kompatibilní ;o)
Ale už jsem se moc rozepsal, za což se omlouvám. Prostě za přečtení to stojí, pokud se někdo nebojí tlustospisů, je ochoten akceptovat pomalejší rozjezd, bude to číst v originále nebo v jiném než děsivém prvním českém překladu.
A ano, Heavy má pravdu, je to vlastně čajíček, ale to už záleží na úhlu pohledu. Nelze od toho očekávat hlubokou kontemplaci, ale epickou a občas i klimatickou četbu ano :)
Je tam tolik vedlejších linií, které postupují a vyvíjejí se do různých monstrózních odhalení, co posouvají příběh dál....jedině je dost rozdíl v tom, že u Joradana má prakticky všechno svůj důvod a na otázky ze třetí knihy vám odpoví třeba v šestnácté, kde naváže :-) Ta domyšlenost vláken - to mne na tom asi fascinuje :-)
A taky se drží popisu postav. Ne jako řada autorů, která časem zapomene, jak koho popsali a tak se třeba v druhé Shanaře dozvíme, jak se jeden velitel hlídky měnil z blonďáka přes černovlasého až k zrzkovi - za to bych autorům nabančila! Stvořili jste postavu, popsali charakter - tak si to skara pamatujte!
Má to ostatně výhodu, znamená to, že by moje poezie byla až třetí nejhorší ve vesmíru :)
BTW ručník mám obvykle v tašce se cvičením :)