Povídka č. 5 (12. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 5 (12. kolo) - Ice & Fire
Rodina, povinnost, čest Zlaté tržiště se topilo v moři hlasů, vůní a lidských těl. Zima i zde ukazovala svou blížící se vládu, ale kupce z Lannisportu nemohla zastavit. Stánky se prohýbaly pod tíží tuřínů, zelí nebo svazků cibule či … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Velmi mě dojala zmínka trebuchetů a Edmurovo přiznání, že se miloval s vlastní ženou, zatímco jeho rodinu a přátele vraždili...
Můj adept na vítězství. Miluju Tullye a od třetí knihy mě jakákoliv zmínka o RW a odsouzení jejich aktérů zahřívá na srdíčku takže tahle povídka je topka jak zpracováním tak námětem :dance: JUSTICE!
Edmure mi vždycky přišel spíš jako takový blbeček, ale líbí se mi představa, že po tom co prožil, konečně dospěl a hlavně se pochlapil :-) Že byla povídka skvěle napsána snad není ani třeba zdůrazňovat. Co ještě oceňuji, je fakt, že autor ví, kdy skončit :-D A to myslím naprosto bez ironie - to zachování tajemství, možnost ponechat čtenáři prostor pro spekulace a vlastní pochopení příběhu je přece super :-)
Chybějící čárky mě rozhodně nerušily a připsala bych je k tíži ne autorovi, který se snažil, ale slepému a nepozornému korektorovi :-)
Hlavně mé díky patří mé úžasné korektorce, která dokázala utišit tu zuřící bouři hrubek a díky níž přestala být povídka hotovou gramatickou noční můrou.