Povídka č. 1 (16. kolo) - Ice & Fire

System

Povídka č. 1 (16. kolo) - Ice & Fire

Na kraji lesa stál tajemný dům. Co lidé o něm věděli, stál tam odjakživa. Čert ví, proč nikoho nikdy nenapadlo jít dovnitř, až jednoho dne vešla dovnitř dívka. Mohlo jí být kolem patnácti let. Hnědé vlasy a jasně modré oči. … celý článek

Číst celý článek zde

Aviv

Na zmínku o Škole noci jsem nenatrafila už celou věčnost. Kolik knížek přečtěných?
Tohle byla docela jízda - z mysteriózního domu do Braavosu, pak ultimátní crossover a nakonec snová spisovatelská fantazie. Nemohu se přestat usmívat.

Michelle

Jéé, to bylo milé :-) V záplavě tragických, temných a depresivních povídek takové příjemné pohlazení po duši. A také důkaz toho, že lze zaujmout i na malém prostoru. Přeju autorce, ať ji Múza a Fantazie neopouští ;-)

svoa00

Crossover ve stylu Nekonečného příběhu. Krátké, zábavné a nerdovské :D

Belatris

Zajímavý nápad. Chtěla bych také natrefit na svou Fantazii...snad bych pak rozšířila řady přispívajících.

Aviv

To rozhodně rozšiř. Ona se ta semestrika někdy zvykne ukázat právě proto, že ji začneš hledat a dovolávat se jí nad rozepsaným textem. ;-)

MonteKarstark

lol si říkám: Avatar? Ale tak proč ne. A pak kolem proběhne ten Jake Šmoula a celou tu fantasy idylku vykouzlenou v mé hlavě nabourá jeho sci-fi modrý ksicht :D

Hele, já jsem Nekonečný příběh viděl jednou jako malý a pamatuji si z toho jen toho hnusného létajícího psa. Ono se tam do toho světa lezlo nějakou kouzelnou truhlou? Nebo z čeho jste ten Nekonečný příběh vyčetli?

Aviv

Docela dost lidí nedá na Falca dopustit, ale to, že je to jediná věc, jež si vubec pamatuješ, by se dalo brát jako kompliment.
Z té pasáže o Fantazii a tvoření "Jen si přej" a poselství o kreativitě. Tak trochu jak setkání s Dětskou císařovnou na konci, jen bez katastrofy a potřeby nového jména.

MonteKarstark

@Aviv Tak člověk si vždycky pamatuje jen ty nehorší zážitky. Ještě si vybavuji nějakého kamenného obra nebo co to bylo. A taky vím, že se v tom filmu utopil kůň v bažině. Ale to vím jen proto, že to všichni zmiňují jako nejsmutnější filmovou scénu. Ale já si ji vůbec nepamatuji. :D
Zato u Posledního jednorožce jsem na konci vždycky popotahoval jak malá nudle.

Aviv

Jo, ten tam taky byl. Kolik ti bylo, když jsi to viděl?
A já ho zas neviděla. Ale slibuju, že kouknu. Někdy. Brzy.

MonteKarstark

To nevím. Méně než 10 určitě.

Riokai

Ale jo. První povídka, kterou jsem si tohle kolo přečetl, a lépe jsem začít asi nemohl. Neotřelý nápad s dobrou pointou, potěší Arya s Bradavicema, slečny Fantazie a Můza taktéž, navíc délka tak akorát, prostě fajn rozjezd, nic moc těžkého ani depresivního. Lehce pokulhává provedení a některé větné stavby, ale to moc nevadí. Celkově povedená věc. :-)

Baron

Tak v tomto kole poslední povídka v češtině.
Ale abych se vrátil... Při čtení jsem si také vzpomněl na Nekonečný příběh či Alenku v říši divů. Povídka mi překvapila svou osobitou magickou fantazií. Což bylo příjemnou změnou po hořkých a drsných koncích v tomto kole. Příběh byl jako znovu se vrátit do radostného dětství a znovu se setkat se svými pohádkovými hrdiny. Zajímavý nápad byl i setkání s vlastní múzou, což by se mi občas také hodilo ;-) Rozhodně ideální povídka před spaním, která pohladí na duši.

Lady Ašara

Hezký nápad, hravý a přidávám se k těm, kteří by svoji Múzu a Fantazii také rádi potkali. Ačkoli... možná snad raději ne, protože nahlédnout do všech těch tmavých koutů svojí hlavy plných pavučin, by mohlo být trochu děsivé :-). Osobně mi trochu vadilo to míchání motivů z různých knih i lehce dětské provedení, ale zase na druhou stranu mne utěšila myšlenka, že příběhy mohou končit tak, jak já chci. A já mám ohledně Martinova světa kupu přání :-).