Povídka č. 7 (17. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 7 (17. kolo) - Ice & Fire
Dobrodružství Ronnyho Chobotničky Ronny Mořský měl doslova více štěstí než rozumu, na nikoho jiného to nesedělo lépe. Jeho největším štěstím bylo, že se narodil milujícím rodičům, kteří se k němu chovali jako k normálnímu dítěti a ne jako k prostoduchému chudáčkovi. Jediný … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
- Ti, jež se rozhodli ho dobít, vedlo nejspíš bláznovství. - Dobýt
- Hrůza a děs ho sevřeli - Y
- Pokud bylo slovo "chobotnička" přezdívkou, psala bych s velkým písmenem na konci jako Chobotnička.
Draky tuším Martin sám přímo dělil na samice a samce, aspoň co si pamatuji z dílčích povídek z Almanachů??
A nyní chvála:
Hezký nápad, oceňuji hlavně autorovu invenci, kdy si vymyslel vlastní postavu a vlastní příběh, aniž by recykloval Martinovy hlavní charaktery (nic proti "recyklování", takové povídky si taky čtu ráda!). Příběh byl čtivý, pořád jsem čekala, co z toho bude, takže na konci jako kdyby mi mokrá a ledová ruka přejela po zátylku. Dobré zamyšlení nad rolí jednotlivce ve "velkých dějinách", aneb kterak malý bezvýznamný chudák dokázal mimoděk napáchat malým skutkem velké zlo...
Miluji ten odstavec, kde jsou popisovány jednotlivé části království - Řekotočí, Vysoká zahrada, sídlo Lannisterů... úplně jsem je viděla před očima a protože je to dlouho, co jsem celou ságu naposledy přečetla, všechno na mne znovu dýchlo a opět jsem pocítila nutkání se tam aspoň na okamžik vrátit.
A konec pecka... Tohle jsem vážně nečekal. Hodně dobré a nápadité.