Povídka č. 6 (19. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 6 (19. kolo) - Ice & Fire
Švadlenka Švadlenka zvolna zavřela rozkodrcané, plaňkové dveře svojí dílničky. Když na nich zamykala jednoduchý zámek, na město padl soumrak. Ve tmě se všudypřítomná mlha srážela na každém povrchu ještě lépe, než za dne, i za tak uplakaného dne, jako … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Jinak krásné vykreslení města, oceňuji slovní obraty i tu něhu zlatého válečníka...
Radost mi udělal taky výběr hlavní postavy, místo děje a jeho popis. Bylo by ještě zajímavé dozvědět se, kde vzal zlatý muž svoje schopnosti - že by se dostal blízko k magii? A to, že zabil svoji sestru - ano, tahle možnost vypadá docela pravděpodobně. Kdoví, za jakých okolností se to stalo. Mohl by to být dokonce námět na celou další povídku. Tohle je klasická fan fiction a moc se mi líbí.
Každopádně úplně mi to celičké rozlámalo srdce. Mluví o ní, jsou tak blízko toho cíle a ten cíl to nikdy nezjistí a navíc ještě i přinese konec jejich štěstí. A ta objednávka. A ta lítost. A to jaký zlatý muž byl a co bylo mezi ním a jeho společnicí... Já se vubec švadlence nedivím, že se jí to dotklo, protože to bylo opsané opravdu rozechvíajícím zpusobem.
J/jehla na nezaplacení. Popis zim moc hezký. Na stylu psaní mi přišlo něco zvláštně podmanivého ikdyž za boha neumím říct, v čem to spočívalo. Moc se hodil k POV.
A se mi pouze zdá, že ta ručička a ten nočně temný mečík mají něco s legendárním mečem Posledního hrdiny?
Dobře se to čte a je to takové milé a pohodové.
Nejdříve mi Jaime jako romantik moc neseděl. V příběhu byl, ale popsaný tak skvěle, že jsem si na jeho novou tvář brzy zvykl. Celou dobu jsem držel palce tomu zvláštnímu páru a doufal v happy end, že spolu budou žít šťastně až do smrti. Což se mi bohužel splní...
Povídka je skvěle napsaná, má čistý a čtivý styl který dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Popis prostředí a zvláště vlezlého chladu a mlhy byl mistrovský. Hlavně však oceňuji tu hořkou ironii, kterou je celý děj prostoupen.
Prostě skvělá povídka, moc děkuji autorovi nebo autorce za krásné čtení. :applause:
Braavos jako místo děje je velmi vděčné pro zachycení posmutnělé nálady, kterou jsem chtěl povídce vdechnout. Pracoval jsem mnoho let pro jednu nizozemskou nadnárodní korporaci, takže jsem se často pohyboval v zimním Amsterdamu, a velmi dobře znám nijakou, vlezlou, vlhkou zimu, která na tom jinak moc pěkném místě většinou panuje. A Braavos je takový Amsterdam, Benátky na severu, ležící u teskného, fádního moře.
Jamie Lannister je jedna z mých nejoblíbenějších postav celé Ságy. Jeho osud a zátěž jeho minulých činů, která znemožňuje, aby se vymanil ze škatulky záporáka, v sobě mají velkou tragiku. GRRM tady potvrzuje, že je mistrem v tvorbě románových postav … a skvělým znalcem lidské duše. Myslím, že jsme v knihách svědky Jamieho konečného dospívání (poměrně pozdního, ale málokterému muži je dáno skutečně dospět). Chtěl jsem tomu „lvu s useknutou tlapou“ (viz Brienne v „Hostině pro vrány“ (kap. Brienne I)) v příběhu dopřát ještě poslední velký boj, proto musel bojovat pravou rukou, takže proto tak úzký meč. Jeho černá barva nemá žádnou spojitost s legendou o Azor Ahai, spíš jsem myslel na černo-červenou barvu překutého Ledu v Přísežníka (takže proč by se Přísežník nemohl zase překout …).
A když pomineme Piu a Hildy (kde se Jamie nedostane nikdy dál než k teoretickým představám), jediná žena, se kterou by kromě Cersei mohl Jamie skončit, je Brienne. Docela mě láká představa, že za pár let od příběhu bude na dvoře Selwina Tartha vyrůstat zlatovlasý chlapec se zelenýma očima, a až jeho dědeček zemře, stane se novou Jitřní hvězdou. Třeba z něj bude velký rytíř, mrštný a divoký po otci, a věrný a vytrvalý po matce.
O Arye tu zazněly dva argumenty:
1) měla poznat, že o ní zlatý muž a jeho společnice hovoří – o tom jsem dost dlouho uvažoval, když jsem povídku psal, a myslím si, že právě tohle Arya vědět nemusela. S Brienne se nikdy nesetkala. Navíc jsem potřeboval dostat postavy do téhle situace, pro lepší vyznění celého příběhu.
2) Arya nemá sklony k sentimentalitě – s tím souhlasím, na druhou stranu, není úplně bezcitná. To, co zažívala v říčních krajinách při hledání členů svojí rodiny, jí nenaplnilo bezcitností, spíš únavou a rezignací. A také pociťovala lítost, když vzpomínala na vlastně krásné dny, strávené na Zimohradu se svojí rodinou.
O identitě nového krále a královny nemohu nic potvrdit ani vyvrátit. Neměl jsem na mysli nikoho konkrétního, šlo pouze o to zmínit fakt, že Sansa je v době příběhu v bezpečí.
Ano, jsem přesvědčen o tom, že Jamie zabije Cersei, je to její pravý valonquar (tedy malý, lépe řečeno mladší, bratr). V Epilogu Tance s draky říká Cersei strýci Kevanovi, že nevěří v Jamieho smrt, že Jamie by ji nenechal na světě, kdyby se rozhodl z něj odejít. Cersei si myslí, že ze světa odejdou společně, já myslím, že Jamie po Cerseině odchodu ještě může maličko zapřemýšlet.
A motivace Tyriona? I když je Jamie vlastně jediný člen blízkého rodinného kruhu, který měl Tyriona rád, Tyrion je pořád Lannister, který si splácí svoje dluhy … a protože Tyša.
Mimochodem, taky mám ráda Jamieho kapitoly v Hostině, jsou skvělé. (Jamie tu občas dokonce překonává Tyriona :-) ) Napadá mě, že by svoji sestru možná zabil v situaci, kdy by ji to uchránilo před utrpením nebo něčím ještě horším...
To se "záchranou" Cersei tím, že ji Jamie zabije, mě zatím nenapadlo - má to něco do sebe, nicméně spíš bych sázel na vraždu z vilnosti :) ("rozdává si to s Lancelem, Osmundem Černokotlým, a pokud vím, tak také s ...")