Povídka č. 3 (20. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 3 (20. kolo) - Ice & Fire
Leviatan Uprostřed oceánu, v tichu světa pod mořskou hladinou, se vznášel muž. S mírně zakloněnou hlavou a rukama volně položenýma na kolenou překřížených nohou, se klidně pohupoval v nedozírné prázdnotě a prohlížel si svoje okolí. Pod vodou bylo všechno jiné – šedé … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Mám podozrenie, že je to ten istý autor, čo písal o tom, ako pestúnka jednému Železnému hovorila príbeh o dievčati unesenom Hlbokými. To bolo tiež na vysokej úrovni, hoci trochu o inom, ale akoby som vnímala nejaké povedomé prvky. Samozrejme, môžem byť úplne mimo, možno ide o niekoho iného.
Povídku jsem, ale přečetl (poprvé) v pátek, takže jsem stihl i bodovat.
A teď přímo k příběhu... Před nedávnem jsem hledal informace o Železných ostrovech, takže jsem si rod Farwyndů pomatoval i podrobnosti o nich. Povídka zde krásně navazuje na Martinův svět, ale přitom ho vlastní fantazií rozvíjí dále.
Říká se, že pokud je postava v knize nesympatická a nedokážete se do ní vcítit není to chyba hrdiny, ale autorovo líčení. Greyjoyové a celá ta jejich cháska s Potopeným bohem mi nikdy zrovna k srdci nepřirostla. A ačkoli je zde hlavní hrdina přímo kovaný železný a zanícený věřící, jeho příběh mi úplně pohltil. Nejen, že jsem se ponořil do jeho mořského světa, ale nakonec jsem mu fandil a cítil i smutnou hořkost, že se s ním loučím.
Souhlasím s ostatními, že tato povídka je mistrovsky napsaná. Úžasná práce se slovy a hlavně s popisem. Krásné vylíčení podob moře, ale i pevniny. Z řádků byl přímo cítit vlhký chlad a nehostinnost toho kousku holé skály. Za sebe hlavně oceňuji popisy mořských tvorů a jejich jména zde: tuláci a vlci moře :applause: :applause: :applause:
Mám moc rád Hostinu pro vrány, kde GRRM dělá několik úkroků stranou od hlavního dějového proudu a navštěvuje mj. Železné ostrovy – a jelikož mě lákají osudy lidí „na okrajích“, zaujala mě scéna, kdy na Královolbě na Starém Wyku vystupuje Gilbert Farwynd se svým průvodem podivných lidiček ze skalisek v moři zapadajícího slunce. Země zaslíbená leží podle některých známých mytologií někde na Západě, a protože je GRRM obdivovatel Tolkiena, nemohla tahle teze v Sáze chybět. Gilbert je outsider a jeho chvíle slávy končí záhy, tak jsem si říkal, že by si Farwyndové zasloužili více pozornosti. V mém příběhu Euron netuší, že mu za zády vyrůstá tak obávaný nepřítel, a kdo by sázel na to, že všemocného spoutávače draků sejme naštvaná super-velryba?
Chtěl jsem popsat nějaký souboj s drakem, a když jsem přemýšlel o adekvátním soupeři, inspiroval jsem se „Bílou velrybou“ Hermana Melvilla, románem, který předběhl svoji dobu. Melville strávil kus svého života na velrybářských lodích, proto znal velmi přesně chování kytovců (především vorvaňů), jejich charakteristické pohyby a další projevy, ze kterých se dalo velmi dobře čerpat. Dodal jsem i nějakou biblickou mytologii, ve které se leviatan jako tvor objevuje, i když GRRM mluví o leviatanech v širším významu. Železní mají Naggu, a velcí kytovci v AWOIAF světě existují, tak jsem se to snažil propojit.
Velká část příběhu se odehrává pod mořskou hladinou, pro navození správné atmosféry vodního světa jsem si často k psaní pouštěl „Submers“ od kanadského projektu Loscil (rok vydání 2002, label Kranky records), což je tématické album o ponorkách. Trochu jsem si upravil Euronův znak, jak ho známe z knížek, chtěl jsem naznačit, že krakatice při své cestě za mocí uchvátí jak trojhlavého draka Targaryenů (Daenerys), tak zlatou růži Tyrellů (Margaery). Pokud někdo nepoznal draka, který to v povídce odnese, je to Vyserion, ten nejmírnější ze tří. Plánuji se ještě někdy později věnovat těm zbylým dvěma, uvidíme.
Část významů mi dodala postava Strakoše, snažil jsem se navázat na jeho kryptické promluvy o světě pod hladinou a na rybářskou pověst o jeho záchraně z hlubin mořskou pannou. Měničství jsem zpracoval s důrazem na nebezpečí, které se v něm skrývá a které je podobné klasické závislosti – GRRM nechává divoké mluvit o silném poutu měniče a ovládaných tvorů, kdy obzvláště měniči spojení s ptáky nedokáží odolat pocitu létání a volnosti, a v jednu chvíli ztrácejí vůli vrátit se do svého pravého těla. Proč by stejným způsobem nemohla působit plavba v těle moudrého supervorvaně?
Na závěr chci moc poděkovat za všechna krásná slova uznání. Trávit čas v AWOIAF světě je mi vždycky potěšením.