Rhaegar Targaryen

Oakenfist

Rhaegar.
Rhaegar Targaryen.
Princ z Dračího kamene, následník Železného trůnu.
Od útlého dětství vášnivý čtenář, který seznal, že musí být bojovníkem.
Tak se stal turnajovým šampionem, který měl ale radši svoji harfu se stříbrnými strunami, než jakoukoli zbraň.
Narozený do neštěstí, z vynuceného svazku jeho rodičů. Provázený beznadějnou melancholií a pocitem zkázy.
Vyhledával samotu, přitom byl milovaný prostým lidem i svými nejbližšími druhy.
Jeho otec, který zešílel před jeho očima, se ho ale obával.
Nejkrásnější muž, jaký kdy žil. Potomek draků a bohů. Poslední skutečný drak.
Byl jedinou nadějí Targaryenů na prahu jejich soumraku.
A přitom v jednu chvíli zjistil, že není „princem, který byl přislíben“.
Bojoval statečně, bojoval vznešeně, bojoval čestně ... a zemřel.

Doufal, že probudí draky z kamene? O čem přemýšlel za svých osamělých nocí v Létohradu?
Chtěl svrhnout svého otce a schylovalo se k novému Tanci draků?
O čem rozmlouval s mistrem Aemonem? Jak to bylo přesně s Lyannou, zmocnil se jí násilím? A tisíce lidí zemřelo jen kvůli tomu, aby měl drak tři hlavy?

Lady Ašara

Přiznám se, že si už tolik z Písně nevybavuji, takže proroctví o přislíbeném princi mi připomněly až povídky publikované v rámci minulých kol soutěží. Mohu požádat o osvětlení, proč se Rhaegar domníval (nebo jeho okolí), že se věštba vztahuje na něj, ale zejména, když zjistil, že oním princem není on?

Vybavuji si matně též jednu z vizí Daenerys, kde ho viděla a kde hovoří o dítěti, jenž bude písní ohně a krve.

Aviv

Těžko říct. Hodně četl a moc o tom nemluvil. Je jedna anekdota o tom, že o zbraně nejevil pražádný zájem až jednou po tom, co si prý něco přečetl, přišel na cvičiště s ne dvakrát nadšenými slovy "Potřebuji meč a zbroj. Vypadá to, že se musím stát bojovníkem." volně parafrázovano.

Oakenfist

Mohu požádat o osvětlení, proč se Rhaegar domníval (nebo jeho okolí), že se věštba vztahuje na něj, ale zejména, když zjistil, že oním princem není on?

V kapitole Samwell IV. v Hostině pro vrány mistr Aemon mluví o tom, že si myslel, že Rhaegar je tím "princem, kdo byl přislíben", když se Rhaegar narodil při zkáze Létohradu (a "kouř byl z ohně, který Létohrad strávil, a sůl ze slz, prolitých za ty, co zemřeli"). Aemon dále říká, že Rhaegar jako mladý sdílel jeho víru (to by mohlo ukazovat na anekdotu zmíněnou výše @Aviv a dále na to, že spolu ti dva komunikovali (přes havrany na dálku, nejspíš)), až později dospěl Rhaegar k přesvědčení, že to bude jeho vlastní syn, kdo naplní proroctví, protože v noci, kdy byl Aegon počat, byla nad Královým přístavištěm vidět krvácející hvězda.

Vize Daenerys v Domě neumírajících ukazuje Rhaegara a princeznu Eliu, chovající v náručí malého Aegona, kdy se Rhaegara ptá, jestli pro syna napíše novou píseň a on na to, že "sám je písní ledu a ohně" a dál Rhaegar říká, že "musí být ještě jeden, protože drak má tři hlavy". Tady vidíme prapůvod všech problémů, končících Robertovou rebelií. Jenom připomínám, že po narození druhého dítěte řekli mistři Rhaegarovi, že Elia další děti mít nebude. A on potřeboval "třetí hlavu".

Vidíme tady Rhaegara jako jednoho z Targaryenů, kterému nedají spát stará proroctví (stejně jako třeba u Aeryse I.), u jiných Targaryenů to byly "prorocké sny", zdá se tedy, že tvrzení o tom, že se Targaryenové často pohybovali na tenké hranici mezi božstvím a šílenstvím, má reálný podklad.

Lady Ašara

@Oakenfist Moc děkuji za osvětlení, i té vize. Přece jen je to již nějaký pátek, co jsem Píseň četla, a znovu přečtení celé ságy stále odkládám pro jiné knihy a jiné závazky. Konečně už i chápu to, proč se v mnoha zdejších fanfikcích Aegon objevuje po boku Daenerys jako dvě ze tří hlav. Tu třetí jsem si kdysivá sama vytipovala a pořád se svého tipu držím :).

Oakenfist

Kdybych měl jenom krátce (později doplním a rozvinu) něco o Rhaegarovi uvést jako o postavě, tak z mého pohledu:

Určitě mu nahrává, že už nežije - o mrtvých jen dobře, a ožívá nám tady jen ve vzpomínkách těch, kteří ho znali a vesměs ho milovali.
Musel mít něco, co se dá shrnout pod pojem c h a r i s m a - a to se neskládá pouze z toho, jaký ten člověk je (i když je to nejpodstatnější část), ale i z jeho postavení ve společnosti, a kdo má lepší postavení ve feudální společnosti, než dědic říše? Ale ... člověk má schopnost působit na svoje okolí a dělat ho lepší (a naopak) a když si srovnáme rytíře Královské gardy za Rhaegara a za Roberta ... to uznává třeba i Jamie v Bouři mečů, když se vrací do Králova přístaviště a hodnotí kvalitu svých "bratrů".
To, co bylo napsáno v uvození téhle diskuze, není nějaký chvalozpěv, vzal jsem to z větší části z citátů postav o Rhaegarovi (Barristan Selmy, Jorah Mormont, Cersei, mistr Aemon ...)

A nakonec velmi osobní pohled - vždycky mě silně přitahovala atmosféra melancholie, úpadku a zkázy, nevím proč, tak pro osoby Rhaegarova typu mám velkou slabost, a je to asi z Písně můj hero number one.

Tyrion Lannister

Určitě mu nahrává, že už nežije - o mrtvých jen dobře, a ožívá nám tady jen ve vzpomínkách těch, kteří ho znali a vesměs ho milovali.

IMHO měl jsem vždycky pocit, že jeden z budoucích twistů ságy, že Rhaegar byl mnohem temnější charakter, než nám ho popisovali nostalgicky spousta lidí. I když to se už nikdy nedozvíme.

Oakenfist

@Tyrion Lannister - ano, je to poměrně pravděpodobný předpoklad - když si vezmeme, že draci jsou z povahy věci bytosti nestálé a proměnlivé, mohl a měl by mít i Rhaegar svojí světlou a temnou stránku.

svoa00

No nevím teda, co byste od něj ještě chtěli, nekrofili? :D Docela stačí, že jako ženatý chlap poplete hlavu pubertální holce bez ohledů na následky a nějaká pofidérní víra ho zajímala víc než mír v říši. Mluvíme to o dospělém člověku, co byl navíc vychovaný k určité předvídavosti ohledně toho, co dělá. Kdyby přežil on a ne Robert, tak by se skoro určitě uchýlil k mnohoženství, čili by skoro hned po jednom konfliktu přiše konflikt s církví a s Dorne. I kdyby zvládnul i tohle za cenu dalších nejmíň tisíců mrtvých, to proroctví, kvůli kterému tolik lidí trpělo, by se rozhodně nesplnilo tak, jak on věřil, a skoro určitě by mělo nějaký temný twist. Předpokládám, že ti, co o něm teď mluví tak laskavě, by ho pak popisovali dost jinými slovy.

Oakenfist

@svoa - to dává smysl, pokud by o Rhaegarovi uvažoval někdo jako o partnerovi, se kterým si chce pořídit hypotéku.
On byl vychováván jako dědic říše, tak se od něj očekávalo, že zabezpečí trůnu další generaci. A když mu řeknou, že jeho žena nebude mít žádné další děti, tak mi přijde legitimní uvažovat střízlivě o nové manželce (to se ve středověku stávalo docela často - Přemysl II. Otakar, třeba ...)
Ser Barristan uváděl, že Rhaegar měl Eliu z Dorne rád (he was fond of her), tak by se spolu určitě nějak rozumně domluvili, Rhaegar snad svoje děti s ní nechtěl zapudit. Jestli se na Lyannu zaměřil na základě nějaké střízlivé úvahy - asi úplně ne ... a nebylo to vůbec fér vůči Robertovi ani Starkům, to je jasné. Ale Rickard rozehrál svoji mocenskou hru až příliš ambiciózně ... a Brandon si dost naběhnul, i díky svojí pýše.
Ale nesrovnával bych Rhaegara s jinými výtečníky z Targaryenů (Maegor, Aerion Jasný plamen, Aegon IV. ...), Rhaegar se choval korektně, většinou.

Aviv

Je zkrátka těžké zesouladit všeoběcné povědomí s tím úletem ohledně Lyanny. Jakoby to udělal jiný člověk.

svoa00

@Aviv Tak ve vizi Daenerys se přímo o Aegonovi mluví jako písni ledu a ohně. Kdyby to tak nebylo, tak by odpovídalo, že se zaměří zrovna na Starkovnu. Takhle to opravdu působí dost... random.

@Oakenfist Přemek si starou babu už bral už s tím, že děti mu nedá, proto ji nenechal ani korunovat, to by dost zkomplikovalo "rozvod" :D To jenom tak na okraj. Nejsem si jistá, jak reálné je, že by se Rhaegar a Elia domluvili. Nakrásně by mohly mít i oficiálně její děti vždycky přednost. To ale není nic, co by nespravila dýka a pak vynucený příbuzenský sňatek její dcery. Catelyn by mohla vyprávět, jak dobře snášejí matky děti, které si manžel udělal s někým jiným - a rozhodně je oprávněné bát se, že jakékoliv jiné dítě ohrozí ty její.

Lady Ašara

Aviv napsal(a):

Je zkrátka těžké zesouladit všeoběcné povědomí s tím úletem ohledně Lyanny. Jakoby to udělal jiný člověk.

Úlet, jaký úlet? To byla LÁSKA! Já pro ni mám pochopení, takže navzdory všemu, co tu píšete, a s čím i souhlasím, jsem stejně jako @Oakenfist na Rhaegarově straně :-).

Oakenfist

Mám několik představ o Rhaegarovi:

1) první skutečná popstar - s fanklubem, s vlastním repertoárem, vlastně stále "na šňůře" po celém království, jen s občasným odpočinkem v Létohradu, něco jako když Petr Muk zajížděl čas od času na Lipno,

2) princ William, i s potrhlou rodinou - to je scéna z Lásky nebeské, jestli si někdo pamatujete (kdy Collin Frissel sní o cestě do Ameriky, kde "bude jako princ William, akorát bez potrhlý rodiny"),

3) Daniel Day-Lewis v Posledním mohykánovi - taky podobně "krade" tomu obtloustlýmu blonďákovi jeho snoubenku pouze na základě momentální přitažlivosti (a třeba to Lyanna měla podobně a vlastně k Robertovi toho ani moc necítila - já aspoň nikde v knihách nezaznamenal, že by ho nějak bláznivě milovala).

Aviv

Že by Robert Lyi nějak zapaloval lýtka, jsem si ani já nevšimla. To jen on nějak začal žít v představě osudové lásky.

Lady Ašara

Oakenfist napsal(a):

(a třeba to Lyanna měla podobně a vlastně k Robertovi toho ani moc necítila - já aspoň nikde v knihách nezaznamenal, že by ho nějak bláznivě milovala).

@Aviv Na osudovou lásku se krásně vzpomíná, když zemřela mladá a ještě tragicky. Je otázka, jak by manželství a Roberta vypadalo v reálu po mnoha a mnoha letech ;).

Když jsem Píseň četla před lety, samozřejmě jsem vycházela z toho, co viděly postavy. Ned a Robert vzpomínají na Lyanu, čtenář Nedovýma očima vidí její smrt v krvavém loži, Robert za ni truchlí a stále ji miluje... Až po x-tém čtení mne napadlo, jestli to vlastně nebylo tak trochu jinak, dovtípila jsem se původu jisté postavy (který už vlastně ani není spoilerem, ale pro mě to tehdy bylo WOW prozření), a z toho všeho, co jsem četla později a dedukovala, si myslím, že Lyana se do Rhaegara opravdu zamilovala. A v tom je ta tragika - kdyby nebyl princ, a kdyby nebyl ženatý, tak by se to nějak vyřešit dalo, i když by se asi Baratheonové rozkmotřili s korunou. Jenže karty byly rozdané tak, že to jinak než pohromou skončit nemohlo...

Lady Ašara

Za mě bylo príma, kdyby budoucí knihy obsahovaly kapitoly psané retrospektivně, z pohledu pro nás již mrtvých postav :).

Aviv

Neviem, či by si mal k takomu novátorstvu. Skôr to vidím na niečie prerozprávanie udalostí a Branove čarostromové špehovanie. Ale rozhodne by som ocenila nejaké podrobnosti.

Oakenfist

Odkaz na můj ultimátní příspěvek k Rhaegarovi zde:

icefire.cz/forum/discussion/52151/sen-o-rhaegarovi-ice-fire#latest

Mám za to, že Rhaegar je pro GRRM postavou, která bude vždy pouze nahlížena jinými postavami. Vlastně takový objekt, jehož zjev i povaha se vytváří (a mění) s tím, jak na něj jiní vzpomínají a jak si ho představují. A vlastně to souvisí i s povahou draků, jak ji GRRM v knihách popisuje. Draci jsou z podstaty věci tvorové nestálí, kteří mohou mj. i měnit svoje pohlaví. Proto je možná Rhaegar vzpomínán jako "poslední drak". A proto také GRRM zdůrazňuje, že prince vlastně nikdo skutečně neznal.
Můžeme tedy věřit buď Robertovi, nebo Cersei, nebo seru Barristanovi, Jaimemu ... nebo někomu dalšímu. Obraz Rhaegara Targaryena vytváříme i my, i když jsou to možná ve srovnání s GRRM jenom takové omalovánky ...

Aviv

Hezky řečeno. To přirovnání k dračí biologii taky dobrá pŘipomínka (zde taky Daemon zpola zmrd zpola hrdina a v obou polohách vzbuzující fascinaci, alespoň zamýšleně, nebo samotná kontroverzní prubojná snící Daenerys). Ano, člověk mýtus,kolektivní koncept víc než konkrétní smrtelnická osoba. A přesto touha dokbrat se jádra neutichá. A tím vrší další a další nánosy. Nature of divinity, stuff of archetypes.