Útržky z Robertovy rebelie - Harrenov - Ice & Fire
Útržky z Robertovy rebelie - Harrenov - Ice & Fire
VEČER V HARRENOVĚ (napsala: čejka) Žárem pokřivené věže hradu se tyčily do výše, která se vyrovnala sebevědomí jeho někdejšího pána. Viděly už tolik, pomyslel si princ. Zkázu, kterou sem přinesl Aegon Dobyvatel, krutost a šílenství těch, jimž Harrenov později patřil, … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
S jídlem roste chuť, takže mne při čtení napadlo, jak by asi vypadal příběh z pohledu šíleného krále? O Aerysovi toho víme také ažaž, ať z Písně samotné, kde je popisován očima mnoha postav, anebo ze Světa ledu a ohně. Taková malá sonda do jeho hlavy - ať v časech, kdy byl ještě docela při smyslech, anebo nyní, kdy už se šílenství promítá i do jeho zanedbaného zjevu - by mohla být hodně zajímavým počtením.
Trochu mne mrzelo, že Elia je tu taková plochá figurka do počtu - vlastně i z originálu na mne působí poněkud bezkrevně a jako chudinka. Přitom to ovšem byla dcera Dorne a sestra Rudé zmije...
Lyaně se sice podařilo tu lyriku rozbít (nebo bych měla napsat "rozlít"?), ale přesto věřím, že jsme právě byli svědky něčeho, co vypadá bezvýznamně, ale co povede k velkým potížím ;). Rhaegar je napsaný velmi opatrně, záleží na čtenáři, jak ho z knih vnímá, zda jako ušlechtilého prince nebo šmejda. Já vidím toho ušlechtilého, melancholického muže, prince s velkým P, který si uvědomuje, jaké břímě mu leží na ramenou už jen proto, čí je to syn. Také jsem si ale jistá tím, že ti, co Rhaegarovi nefandí, možná už v této povídce s lyrickým závěrem spatří i toho budoucího šmejda ;-).
Útržek se mi velmi líbí, Rhaegar je srdcová záležitost (i přesto, že jsem chlap). A stejně jako Ašara bych i já vlastně rád viděl tuto pasáž z pohledu Aeryse, to by mohlo být velmi zajímavé.
A normálně se spolu s ním ptám, kde se v to Lynně vzalo, čím to v ní tak zarezonovalo, co je ten most na kterém se setkají a už z něj nesejdou? Tohle jinak fakt není snadné vykreslit. Hlava stojí nad tím, jaké vnitřní pochody vedly k tomu, co se po Harrenově stalo. Jedna stezka je odepsat jej za pošuka s nerealistickou pověstí - páč lidí chtĚjí zářnou zbroj a ti nahoře dobré PR a patolízalové žijí z obou tužeb. A jako volání sirény je zas vize skloubení vznešenosti s tragickou nevyhnutností - nějak přesvědčivě podat, že fakt bylo jako když teče vodu směrem dolu a že dělali co mohli. A naše čejka jenom nastínila, ale nastínila slušivě a já smekám.
Aerysova protivnost a nekompetentnost tady září jak maják o pulnoci.
Jinak dobrá otázka, čím to je, že když Oberyn je takový divoký pobuda, Ellia je, nu... Pusobí poddajně a bezkrvně. Říkám si, že odpověĎ by bylo možno hledat v Quentynovi a do jisté míry i v Doranovi. Není každý Dornaňani každý Martell třaskavka. Jistě, nezaškodilo by přidat cosi navíc, ale zase něco do sebe má i ten výjev, kde kontrastuje její vyčerpaná zranitelnost a Aerysovo vyrývání a Rhaegar tam musí dělat zdvorilostní akrobacii, aby to nebouchlo.
Přemítání nad tím, co a jak zazpívat bylo moc hezky napsané. Porovnání jeho osobního Létohradského stínu s Harrenovským a jak to znělo, že ten popis charakterizuje i něco jiného, nejen Harrenov. Jejich rod po ztrátě draku a z času na čas sužováni šílenstvím (stín dřívější síly a pokřivení ohněm)? Želzný trun a Západozemí po budoucí porážce Targaryenu? A to spočinutí ve vodách... Nuž, čeká i jej, akorát ten soupeř to rozchodí, no. Moc v tom hledám? Snad, ale rozhodně z toho dýchá cosi moc fajn. Taky popisy Harrenovu dřív v textu.
Selmy se blysnul hezky - pujčený štít Arthurov, ty kráso.
A ach, bezstarostný smích Benjenuv a do toho neveselé Rhaegarovi úvahy, že by to klidně mohlo stát život.
Zkrátka povídka jako kousek démantu.
Moc děkuji za všechny podrobné komentáře. Umíš si všimnout spousty detailů, které byly při psaní důležité, ale při čtení se už většinou ztratí. Je vidět, že máš spisovatelské oko ;-) .
Rhaegar byl v dost nešťastné situaci. Kvůli Létohradu přišel o příbuzné, kteří mohli vyvážit povahu jeho otce (Aegon V. a jeho syn Duncan). Musel si taky velice dobře uvědomovat, co se v Západozemí děje. Proto tajně přes lorda Whenta zorganizoval turnaj, kde chtěl podle všeho zjistit svoji pozici a zkusit ovlivnit politiku říše bez toho, že by krále sesadil. K tomu ale kvůli původně neplánované Aerysově účasti nakonec nedošlo - možná jen částečně. K rozhodnutí, že musí svého otce zbavit vlády, dospěl Rhaegar zřejmě až těsně před bitvou na Trojzubci.
Pokud jde o příběh pro píseň - vztah Daemona a Kopřivy jsem si vybrala hlavně proto, že šlo o targaryenského prince, který kvůli milence opustil svou manželku. Daemon navíc zemřel právě v Harrenově. A ten příběh je nečekaně symbolický ještě v dalších rovinách, to máš rozhodně pravdu. Možná právě proto ho Martin tak napsal?
Že Ašara tančila se Selmym, mi přišlo jako zajímavá pravděpodobná možnost, protože jinak je řečeno jen to, že tančila s bílým mečem. Podobně ser Richard Lonmouth - ví se, že byl Rhaegarovým panošem a v Harrenově prohrál s Robertem v pijáckém souboji. Výzvědy jsou jen spekulace.
Lyanna - těžko říct, co na ni tak zapůsobilo, že se při Rhaegarově písni rozplakala. On byl sice skvělý pěvec, ale asi tu bylo ještě něco víc. Možná vzpomínka na smrt její matky (nevíme, kdy ani za jakých okolností vlastně zemřela). Anebo možná spíš to, že se dívala, jak se její bratr právě zamiloval a ona sama si má brát muže, který ji má sice rád, ale věrný jí nikdy nebude - a nejspíš ji ani nikdy nepochopí.
@Lady Ašara
Co s Lyannou, když to víno opravdu Benovi na hlavu vylila? Tenhle detail budeš muset reklamovat u autora originálu :-)
Já bych do něj klidně řekla i dřív, ale mohl s tím fakt otálet. Přeci jen, ani tihle čachre machre nedělají dobrotu, zvlášť v nestabilné říši.
Možná. Zároveň Daemon a Kopřivka a Rhaenyra byli i dost jiné formáty... Hmm... Snad, že v Rhaenyre se ta manželka snoubí s Aerysem coby překážkou? Olověná koule na nohou.
Mné halvně dojímá ta formulace, ta interpretace, co Rhaegar zvolí - Selmy si pujčil štít bratra v zbrani, protože u něj přece nic míň mramorového není možné. Vubec bych se nebránila, kdyby Selmy víc figuroval v povídkách coby roztomile idealistický chlap, jak nám ho zde kreslíš ty.
Ne špatné možnosti. Ta otázka věrnosti je zajímavá, protože aby byl Rhaegar s ní, vlastnĚ podved tu svou manželku, ehm... Přemýšlím nad čarostromy a tím, co se tak muže zrcadlit v jezírku pod tím zimohradským. Nad rytířem smějícího stromu. Nad Reedy. Nad proroctvími. Nad krví ohnivou a krví vlčí. Nad modrými ružemi zanechánymi Baelem bardem. Ech, to chce uzrát jako víno. Ba jak černé uhlí.
Byť mi to trvalo déle než Alpám vrasnění. :D